Réžia:
Rob MarshallScenár:
Robin SwicordKamera:
Dion BeebeHudba:
John WilliamsHrajú:
Ziyi Zhang, Ken Watanabe, Kódži Jakušo, Michelle Yeoh, Li Gong, Kaori Momoi, Júki Kudó, Suzuka Ógo, Togo Igawa, Mako, Samantha Futerman, Elizabeth Sung, Tsai Chin (viac)Obsahy(1)
I gejša môže milovať... Nasledujúci príbeh sa odohráva v exotickom svete, ktorý si dodnes uchováva svoje čaro. Zachytáva obdobie pred Druhou svetovou vojnou, kedy je malé japonské dievčatko odtrhnuté od svojich chudobných rodičov, aby pracovalo ako gejša. Napriek tomu, že má v dome nebezpečnú rivalku, ktorej sa takmer podarí zlomiť jej vôľu, z malého dievčatka vyrastie legendárna gejša Sayuri. Naučí sa, že gejša nesmie dať priechod svojej láske, snom a citom. Jej učiteľka, legendárna gejša Mameha, pozná hranice intímneho vzťahu k zákazníkom a naučí Sayuri, aby svoje city držala pod kontrolou. Krásna a skúsená Sayuri síce očarí kohokoľvek, ale vo vnútri ju sužuje tajná láska k mužovi, ktorý je pre ňu nedosiahnuteľný. Nedokáže zabudnúť na okamih nečakanej nehy, ktorý s ním prežila v mladosti. Spomienky na osudnú chvíľu na ňu pôsobia ako balzam na dušu a počas ťažkých rokov sú jej oporou... (TV Markíza)
(viac)Recenzie (506)
Ano, dá se souhlasit se všemi zmíněnými výtkami: komerčnost, šílená angličtina čínských hereček, kýč, pohádka o Popelce.... Já se ale rozhodně těch 145 minut nenudila. O japonské kultuře toho moc nevím, nemohu tedy posoudit, jak dalece (pokud vůbec) byla zprzněna. Ovšem kamera, hudba, vizuální scény (především Sayuriin tanec) a úchvatná Michelle Yeoh, to vše mě nadchlo. Nejvíce však ona trvale přítomná posmutnělá nálada a nostalgie (kterou ovšem tvůrci zazdili limonádovým happy endem, čímž mi požitek z celého filmu totálně zničili). Gejša je obdobným načančaným produktem, jako např. Trója, ale na rozdíl od Američanů navlečených do řeckých tuniček, se mi na krásné ženské v kimonech, jež odbourávají mužské jediným pohledem, zkrátka koukalo lépe. ()
Pro Středoevropana je japonský svět velkou neznámou se všemi svými tajemnými riutály, zvyklostmi, kde každý posunek, či slůvko mohou zcela měnit významy celých vět. Marshallovi se podle mě podařilo tenhle svět výborně vystihnout, přidal pěkné obrázky, Williams hezké noty a tu proměnu malidčké Sayuri do žádoucí geishi zvládla Ziyi výborně. Ale abych řekl pravdu, celá ta romantická linie s Kenem mě příliš nebrala, chtělo to místy prostříhat a někdy přitlačit na intenzitě příběhu - 70 % ()
Říkala jsem si, jak chtějí nacpat tuhle výbornou a obsáhlou knihu do dvou hodin. A ono se jim to povedlo! A povedlo se jim to sakra dobře! Krásná atmosféra, zcela přirozené herecké výkony, výborná hudba, nádherné kostýmy. ()
Krásná i milá společnice, ze které však číší chlad. Navzdory své chladnosti má Gejša jedno nezanedbatelné plus: po většinu doby dokáže výborně zabavit. Ze zaujetí vytrhne až poslední třetina, jež se režisérovi vymkla z rukou. Do děje totiž rušivě a filmařsky nezvládnutě vpadne 2. světová válka - a s ní jako by rejža pozbyl citu pro zkratku a zároveň se zalekl bobtnající délky filmu. A to má za následek, že spolu se scénaristkou se snaží příběh co nejrychleji dotlačit k závěru: kvapně vysvětlují jednání hrdinů, rozmotávají zápletky, a jakmile najdou v Goldenově knize první bod, kde se dá vyprávění utnout, udělají to. Osudy Sajuri tak doklopýtají k provizornímu cíli - a člověku nezůstane v hlavě víc než letmá vzpomínka na hezké, leč pomíjivé obrázky... 3/4 ()
Žádnou parádu jsem nečekal, ale musím přiznat, že japonská kultura je přinejmenším hodně zajímavá. První třetina filmu byla teda brutálně nudná, ale postupem času vyprávění upoutá. Příběh dívčiny, která se stane gejšou a nakonec se dočká i velké lásky, je víc než dojemný. Ken Watanabe je můj neoblíbenější žijící asijský herec a Ziyi Zhang s těma modrýma čočkama vypadala opravdu zajímavě. Když jsem slyšel tu trefnou hudbu, hned jsem poznal, že jí udělal nějakej profík a ejhle...John Williams :) S čistým svědomím 80% ()
Typický příklad toho, když se v dnešním multykulty světě Amík zhostí režie tématiky, která je čistě japonská. Nasekáme tam do hlavních rolí Číňanky (Zhang, Yeoh), šikmý oko jedno jako druhý. Aspoň ten Watanabe byl Japončík. O celé te věci a době si přečteme jednu brožuru v letadle na trase New York - Peking, nebo kde se to točilo, co já vím. K tomu přidáme lehce pedofilní námět o tom, kterak se bohatý Japonec zamiluje do desetileté dívčiny, a koupí jí zmrzku. Což přirozeně způsobí, že se zamiluje i ona do něj, a pak už je čekají jen samé těžkosti.. Natočený je to ve velkém stylu, film v zásadě nenudí, což je fajn. Watanabe, Zhang, a Yeoh paráda. Navíc je tam pár opravdu kvalitních choreograficky zvládnutých scén, které dojem zvedají výš. V zásadě to bylo dobrý, nebo ještě jinak - v zásadě to nebylo špatný, ale takový nějaký povrchní, jako celej ten multikulturní globalizovaný svět. Netřeba vidět podruhé. ()
Chápu ocenění za kameru, kostýmy a výpravu. To je všechno v pořádku. Exostická země, krásné kostýmy. TOHLE je na filmu to dobré, bohužel pro mne to je to jediné. Naprosto šílená stopáž 2 hodiny 20 minut je plná nudy. Měl jsem Gejšu vždycky za kvalitní film, ale v půli filmu jsem to musel stopnout a podívat se na zdejší komenty, a hle, Cival. Mohl bych jeho komentář zkopčit a vydávat za svůj. Ziyi Zhang a Ken Watanabe jsou přesvědčivý, jenže film je neskutečně prázdný. Rob Marshall je packal. ()
„Príbeh ako ten môj by sa nemal rozprávať...“ no bolo mi potešením ho počuť. Celkovo moja druhá projekcia, k tomu ešte na plátne a ja nemám slov. Ani netreba a tá hudba... úžasná hudba. ()
otazkou pred pustenim filmu pro me bylo:umi amici natocit slusny japonsky film?technicke provedeni je brilantni a to je vlastne jedinny duvod, diky nemuz ma ode me memoirs 3* .jinak nejen, ze byl film v jistych oblastech katastrofalni (proc anglictina???????!!!!!!)a v dalsich absolutne hluchy (jakekoli emoce, tlak na divaka, pribeh, zabrani se do problemu ....cokoli), hlavni jeho problem byla podle me ohromna marshallova vypocitavost.vzit to podle meho skoro nej z japonska a udelat trhak.fuj musim rict!v tom filmu nebylo japonskeho zhola nic, coz u gejši je podle meho neuveritelny pruser...takze odpoved na otazku???neumi! ()
(Ne)skutečně krásný film. ()
Kouká se na to hezky,na druhou stranu,tohle je prostředí,na který by se dalo koukat ještě líp.S jinou režíí a kamerou a kdovíčím ještě to vlastně mohla být přehlídka oživlých obrazů,k čemuž umístění a kostýmy vybízejí.Chvílema je to rozhodně dost nuda,nejzábavnější je asi když se hlavní hrdinka přestane vzpouzet a začně konečně a doopravdy její "gejša_trénink" a potom velice super moment,kdy místo "Ožehané tváře" zažije peepshow "Předseda" (kdo neviděl,neví o co jde).Co mě skálopevně přesvědčilo o nutnosti udělit hvězdy 3 a ani o jedno vycházející slunce víc ? Happyend. Začínám nesnášet happyendy. ()
Mám ráda Ziyi Zhang a ještě více Kena Watanabeho, ale tady se jim to nepovedlo, tedy herci jsou výborní, ale pro tento film jich bylo škoda. Vyumělkovaná studená krása držící jen díky nánosům vizuálně úchvatných obrazů, které jsou samoúčelné. Příběh není nezajímavý, ale stejně tak by mohl být natočen jako x dílný film (Prsten, Zoja..), ale jelikož to podle předlohy Arthura Goldena, tak je vidno, že ji Rob Marshall náramně ochudil. Díkybohu za happy end. ()
Film je působivý spíše krásnými lokacemi, prostředím a vizuálním stylem vůbec než samotným příběhem. Na druhou stranu je třeba ale přiznat, že tu není znát nějaký cílený hollywoodský útok na city, ale poměrně citlivě podané životopisné vyprávění. Jen konec, ten přijde z ničeho nic, skoro by se dalo žíct, že až příliš zbrkle. ()
Exotika mě vždycky přitahovala a film Gejša jsem si opravdu vychutnala nejen díky překrásným kostýmům a krásnému prostředí. Děj byl trochu překombinovaný, ale já mám romance ráda - hlavně se šťastným koncem. ()
Film kde se snazi do 1/4 prodat nejake pipce pannenstvi ale ona miluje jineho tak chce a nechce zaroven me prave v te 1/4 unudil natolik ze jsem ho vypnul ()
Jeden z mých oblíbených filmů. ()
Myslela jsem,že okouzlení Gejšou po prvním zhlédnutí pomine.Pak ovšem přišlo druhé,ještě výživnější a pocitově plnější než to první.A pak třetí,čtvrté a dnes se přiznám,že už ani nevím,kolikrát jsem se tímto filmem nechala oněmět,ale pokaždé na mne zafunguje jeho omamná,divadelně sporá,ale přesto nádherně plná vizuální stránka,nádherná Ziyi Zhang,nesmírně charismatický Ken Watanabe a mentorsky přesná režie Roba Marshalla.Gejšu považuji za naprosto dokonalé prolnutí malířského a filmového umění,přitom ovšem nesouhlasím,že jde o chladnou koláž nádherných obrazů.Miluju ten film,hrdě se k němu hlásím a nesmírně ráda se znovu a znovu propadám do té exotické kultury,která je zde pro mě zachycena nesmírně obohacujícím způsobem. ()
Velkolepá atmosféra a spletitý příběh. Bavilo mě sledovat celý životní příběh Sayuri, plno překážek a zvratů, které jsem nečekala. Doprovázela to krásná hudba a herci. Úžasná podívaná, ale asi bych to aspoň o půl hodiny zkrátila, bylo to opravdu dlouhé. ()
Tohle je jeden z filmů, který můžu vidět pořád. Skvělá hudba, nádherný kostýmy a dobrý obsazení. ()
Mé hodnocení tohoto filmu bude vždy velmi zaujaté. Četl jsem totiž stejnojmennou knižní předlohu Arthura Goldena a musím říct, že byla po emotivní stránce daleko působivější. Z filmu naopak čiší až neuvěřitelný chlad. Jistě, z řemeslného hlediska je takřka bezchybný, ale ani na chvíli mě nedokázal strhnout tak jako kniha. A to i navzdory velmi dobře obsazeným hercům (Ken Watanabe a Michelle Yeoh nezklamali) a krásné hudbě Johna Williamse. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že některé důležité pasáže byly výrazně zredukovány jen proto, aby délka filmu nepřekročila dvě a půl hodiny. Ne, Gejša není vůbec špatný film, ale i tentokrát platí, že kniha je prostě kniha. ()
Reklama