Gejša

TV/// Obsazení 9/10 Děj 5/10 Hudba 7/10 Efekty 8/10/// +už jen kvůli herečkám to stojí za zhlédnutí, potěší Ken Watanabe a líbil se mi i Cary-Hiroyuki Tagawa, docela příjemná hudba a krásná výprava společně s kamerou -jednoduchý příběh, trošku zdlouhavé a občas slabé pasáže, předevčím však bez emocí/// Tenhle film jsem řadil trošku mezi očekávanější, ale hlavně jsem byl na něj zvědavej. Ve výsledku to ale není nic zázračného. Divat se na to dá, vyloženě nenudí ale rozhodně stačí vydět jen jednou a co je zázadní: nic moc nového tenhle film nedá a rovněž mě nechává docela lhostejným k osudům zde vyprávěným. Neurazí, nenadchne, což je trošku škoda. Herci mě samozřejmě potěšili./// Celkem 68%/// (07.06.2008)

Moc jsem se po těch nepříliš nadšených ohlasech na Gejšu netěšila, navíc když jsem četla knihu, ale možná právě proto mě filmové zpracování dost mile překvapilo. První dvě třetiny byly dokonce nádherné, bohužel od požáru šla kvalita dolů a následovala změť neuspořádaného zrychleného děje. Pravda je, že pak už ten příběh gejš nebyl moc zajímavý ani v knize. Zhang Ziyi mě poprvé opravdu zaujala svým výkonem a výborně si s rolí poradila i její dětská představitelka. Dokonce i Sayurin předseda byl takový, jak jsem si ho představovala. Možná to bylo trochu hollywoodsky podané, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. (08.09.2006)

Univerzálně líbivé.. Málo děje, ale hodně kostýmní a vizuální radosti. Režisér Rob Marshall už v případě Chicaga prokázal chladný perfekcionismus, odosobněný styl bohužel vnímáme i tady. Jak už bylo kdemožně napsáno, tak i já se ztotžňuji s faktem, že Marshall sice z příběhu o dívce a jednom snu udělal malebnou podívanou, ale i tak to na něj bylo pořádné sousto. To bylo tak: malá holčička je z rybářského prostředí prodána do nehostinného města, kde se jí později ujme "školitelka" gejš, a kdy ji bude následná cesta hodně bolet a nutit potlačovat emoce. S novým jménem Sajuri se pak zamiluje do muže, který se stane nakonec po několik let její tajnou láskou. Z plátna sice sálá neuvěřitelné kouzlo, hlavní hrdinka je nadpozemsky krásná, ale vše se děje bez jediné akce, bez napětí, pozvolným tempem. I přes atraktivitu čehokolilv, co diváka jen napadne jde o mírně nadprůměrnou kostýmní podívanou, ve které ovšem režisér nemá ani páru o tom, kde má přitlačit na pilu - cítil jsem něco jako nablýskanou prázdnotu!! A očividně jsem nebyl sám.. (01.10.2006)

Předností Gejši je neokoukané prostředí. Marshall to věděl a vsadil na to. Až moc. Protože kromě světa japonských společnic jeho film nemá co nabídnout. Je citově plochý - a závěrečná scéna kvůli tomu vyznívá hloupě až trapně (nehledě na to, že japonská motivace "nemohl jsem udělat to a to, protože dlužím to a to svému příteli" západnímu divákovi moc neřekne). Je nevýrazně zahraný (s čestnou výjimkou Michelle Yeoh). Jeho příběh je prostinký (což by nevadilo, kdyby ho režisér dokázal náležitě prodat). A taky aspoň na mě působí levně. Nemohla jsem si nevšimnout, že ulice, kterou na začátku běží dvě děvčátka je ta samá, kterou později projížní americká vojska. On se vůbec ten film odehrává v několika dekoracích, které snad nikdy kamera nevezme v celku, takže Gejša pak působí jako televizní film. Třeba scéna v japonské zahradě pod rozkvetlou třešní - jiný režisér by do mrtě využil těch růžových lístků, co létají všude kolem. Marshal zůstane a trapného "máš něco ve vlasech, tak ti to vytáhnu". Ach jo. (08.06.2008)

Občas mě nějaký film pohladí a zkrášlí mi následujících pár dní. Gejša je jedním z nich. Pohled na ladné pohyby a chůzi gejš mě unesl natolik, že jsem si na chvíli přála být jednou z nich. Ziyi Zhang před kamerou vždy působí křehce a vlivně zároveň. Proto byla v roli Sayuri naprosto dokonalá. Pochvala samozřejmě patří i ostatním hercům, jelikož jsem nezaznamenala žádné nepřirozené přehrávání. Jsem mile překvapena...4,5*. (07.01.2012)