Posledné dni Sophie Schollovej

Jedna z dalsich vynikajucich nemeckych dram z obdobia druhej svetovej vojny, kde som hrdinke Sophie drzal palce, aj napriek nazvu, ktory mi napovedal nieco zle. Napinavy rozhovor Sophie s jej demokratickym zmyslanim s nacistickym policajtom Robertom Mohrom nemal chybu, pretoze na jej nazory o zabijani Zidov alebo slobode slova nemal Mohr ani poriadny argument, rovnako ako slova jej brata na sude proti nasictickym sudcom. Proste toto bolo nezabudnutelne asi tak, ako rozhovor Al Pacina a Roberta De Nira v krimi drame NELITOSTNY SOUBOJ (1995) a preto ma tento film u mna 100%... 02.07.2010 _______ Julia Jentsch - (Sophie Magdalena Scholl) +++ Gerald Alexander Held - (Robert Mohr) +++ Fabian Hinrichs - (Hans Scholl) +++ Johanna Gastdorf - (Else Gebel) +++ André Hennicke - (Sudca Dr. Roland Freisler) +++ Anne Clausen - (Traute Lafrenz) +++ Florian Stetter - (Christoph Probst) +++ Hudba: Reinhold Heil, Johnny Klimek +++ (02.07.2010)

Než jsem viděl tento film, nevěděl jsem ještě nic o Sophii Scholl ani o skupině Bílá růže. Byl to tak pro mě možná ještě intenzivnější zážitek, protože jsem vnímal velmi silně všechny nadějné signály, že to může dopadnout jinak. Film mě zaujal natolik, že jsem hned začal pátrat v historii. A i druhé shlédnutí bylo velmi intenzivní. Za jediné nedostatky považuji lehčí rozjezd filmu a až příliš strojený soudní proces s příliš hrdinskými projevy. Když jsme u procesu, zajímavé je přirovnání Rolanda Freislera k Josefu Urválkovi (viz. komentář sportovec). Jinak tedy musím říci všechna čest. S herečkou Julií Jentch jsem viděl již dříve filmy OBČANSKÁ VÝCHOVA a OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE. Věděl jsem tedy, že je dobrá. Ale to, co předvedla tady, je něco neuvěřitelného. Málokdy se vyplatí postavit celý film na hereckém výkonu jednoho herce nebo herečky. Tohle je jeden z případů, kdy se to povedlo. Scény, kdy se Julii kamera věnuje, jsou nejlepší. V momentě, kdy začínají výslechy a pozornost se soustředí již čistě na ní, začíná být film opravdu dobrý. To sdělení všech druhů citů a emocí, které se nám dostává, je naprosto uvěřitelné a pohlcující. Jak čas běží, důkazy proti Sophii jsou stále jasnější. Od určité chvíle si divák již nepřeje nic jiného, než aby vydržela tlaky výslechů a nezřekla se svých ideálů. V této souvislosti divák vnímá každou slabost hrdinky velmi silně. Člověka už pak může jen dojímat, s jakou statečností odolává všem tlakům a stojí si za svou pravdou. Odkud bere tu vnitřní sílu? Hraje v tom snad roli, že z kraje 30. let se krátce připojila k Bund Deutscher Madel a mohla se tak na vlastní oči přesvědčit, jak nacistická zlovůle mění smýšlení lidí? Je za tím snad odkaz jejích rodičů? To, že otec, byl perzekuován režimem? Silně křesťanská výchova její matky? Samotná víra v Boha? Nebo její intelekt a humanistické smýšlení? Nejspíš to všechno a mnoho dalšího mělo vliv na to, že se zachovala, jak se zachovala. Po právu se stala hrdinkou a vzorem hodným následování. Lidé potřebují své vzory a své hrdiny. Dávají jim naději na lepší svět. Víru v nalezení lepšího člověka v sobě samém. Je to samozřejmě mýtus, který v sobě budujeme. K něčemu takovému je třeba mnohem víc než uvědomění si správného. 86% Pro mě jeden ze dvou nejlepších německých filmů za poslední desetiletí. (02.11.2010)

Na „životopisné“ dramata musím mít opravdu náladu a moc často je tedy nevyhledávám. Celkově vzato nic proti nim nemám, ale přece jenom když už mám volný čas, tak dávám přednost hororům. Nicméně tento film si získal mou přízeň a to nejenom svou náplní, ale především sympatickou ústřední hrdinkou. Teď se nechci bavit o výborné Julii Jentsch – ta předvedla skvělý výkon, ale celkově o Sophii Scholl, jako o člověku. Až do poslední chvíle neustoupila ze svého přesvědčení a bránila svou ideologii. Být v té době, tak asi taky skončím před nacistickým tribunálem. Za to má můj obdiv. Tvůrci tohoto filmu si vedli na výbornou a divákovi nabídli nejen poutavý příběh, ale i velice zajímavou (pochmurnou) atmosféru. Dalo by se říci, že vytěžili ze svého díla téměř maximum možného. (19.02.2017)

Studentské hnutí „Bílá růže“, které se zabývalo především výrobou a rozšiřováním letáků proti nacistické vládě. Idealismus mládí toužící měnit ten ideologií zmanipulovaný svět. Celý film je v podstatě jeden dlouhý výslech. O to nepříjemnější, že netušíme, ani my ani Sophie, co vypovídá její bratr, který byl zatčen společně s ní. Nevíme, jak moc se s přibývajícími otázkami odchylují od společně připravené verze, zvlášť poté, kdy domovní prohlídka přináší jasné důkazy proti nim. Výslech, který se postupně mění na výměny názorů mezi Sophii a vyšetřovatelem. „Já bych to stejně udělala znovu, abych změnila váš špatný názor na svět. Podle mého neměnného názoru jsem udělala pro můj národ to nejlepší. Nelituji toho a chci za to nést následky.“ Vynikající Julia Jentsch, kterou zatím znám jen z filmu „ Občanská výchova“, ale pokusím se to napravit, a působivá hudba. A pokud nepatříte k těm, kteří už dopředu odsuzují německé filmy, jen proto, že jsou německé. Tak si rozhodně tenhle film nenechte ujít. (12.06.2006)

Kdybych uměl hodnotit filmy jenom po umělecké stránce, jistě bych tu pár much našel - scéna tuhle a scéna tam, příliš "bubnovitá" hudba a tak dále. Ale nějak to neumím. Výkon Julie Jentsch je výtečný. Její Sophie je tak trošku Tomáš More z "Člověka pro každé počasí" v sukních. Po duchovní a morální stránce velmi posilující dílo, které v člověku vzbuzuje touhu po hrdinství a po svatosti. (27.09.2008)