Tisícročná včela

Poetický surrealismus slovenského Felliniho se mísí s drsnými obrazy života přelomu 19.a 20.století. Román Petra Jaroše ani zdaleka nedosahuje takové krásy a podmanivosti jako filmová sága Jakubiska. Život a smrt, láska a zrada, radosti i strasti, válka a mír. Podobenství, snové scény, magie....včelí královna, kulový blesk, roj meteoritů, v břiše velryby. Básnické obrazy i každodenních činností - večerní a noční cesta přes potok s pochodněmi dostává přímo magický rozměr. Silné herecké obsazení zvládá všechny nástrahy scénáře, dokonce i - pro Jakubiska typické - odvážné erotické scény. Josef Kroner je Pan herec, jedno hraje -li vážně či komediálně, zamilovaně či rozzlobeně. Scény, které předchází smrti jeho postavy, mrazí nejen obrazně, ale přímo doslova. (11.03.2011)

„Znášajú med celé tisícročia. Jedna padne, druhá ju nahradí. Všetko ich nivočí. Mráz i my, ľudia. Ale včelstvo je tu stále. Vari večne.“ Juraj Jakubisko je úžasný epický filmár. Extravagantný, excentrický a introvertný zároveň. Mnohé scény môžu pôsobiť absurdne, ale v kontexte celkového príbehu napokon pôsobia fascinujúco. Dokáže stvoriť nenapodobiteľnú, až halucinogénnu atmosféru (bohužiaľ niekedy na úkor scenára, čo tiež nie je dobre). Nanešťastie, akonáhle sa pustí do tragikomického príbehu na priestore niekoľkých hodín, začne sa v parádnom karnevale strácať. Tempo stagnuje a atmosférické scény, snáď ani nepochádzajúce z tohto sveta, sa bolestivo striedajú s normálnymi, obyčajnými. To je i prípad - inak úchvatnej - Tisícročnej včely, nakrútenej podľa (výborného a vtipného) románu Petra Jaroša. Spisovateľ sa podieľal na scenári, filmové finále sa však napriek tomu od knižného veľmi líši. O 11 rokov staršie Červené víno (tiež epická rodinná sága odohrávajúca sa naprieč desaťročiami len s tým rozdielom, že včely vymenila za hrozno) je mi predsa len trochu bližšie, lebo o takej atmosfére, akou disponuje Tisícročná včela, síce môže Červené víno len snívať, ale zas má lepší scenár. Napriek tomu stojí štvorhodinový príbeh rodiny Pichandovcov bez debaty za hriech. Určite to najlepšie, čo slovenský národ natočil. Film som nevidel, ale miniséria je geniálna. Mohlo by sa zdať, že po odchode Krónera (ktorý hrá len v prvých dvoch dieloch zo štyroch) výrazne utrpí, ale ono je to umelecký zámer: z magickej prvej polovice sa v druhej stane temná dráma nevyhnutne smerujúca k takému koncu, k akému smeruje. Keď sa vo finále začne realita preplietať s "predstavami", je to úchvatné. Sranda je, že Jakubisko sa s tým fakt nebabral, u mnohých scén chýba základná logická vnútorno-dramaturgická štruktúra (videl som tento seriál stokrát, ale dodnes sa nájdu scény, u ktorých ani len netuším, či sa odohrávajú pár minút po predchádzajúcej, alebo o rok neskôr), no nielenže to nevadí, ale dokonca to má zásadný podiel na skvelej snovej atmosfére. (09.09.2017)

Absolutně nechápu všeobecné nadšení z tohoto "opusu". Pokud se na to dívám jako na popis těžkého života v horách v 19.století, tak stačí vidět jeden díl (další díly nepřinesou nic nového). Dívat se na to jako na rodinnou ságu radši nechci, protože mi byla celá rodina Pichandů dost ukradená. A občasné pojící "magické" prvky (včely, meteorit, vichr z hor) mi přišly jako vtip (scenárista asi nevěděl kudy dál). Pár hezkých scén a dobrých hereckých výkonů se tu najde. Ale má cenu kvůli tomu obětovat 4 hodiny života? (02.07.2010)

Osudy rodiny murarskeho majstra Martyna Pychandu sa odohravaju na Liptove. Herci ako Kroner a Polonyi fajn, a aj prirodna sceneria sa dala, ale ludi typu Docolomansky som nikdy nemal rad. A motivy ako putovanie za pracou, prezivanie radostnych a smutnych udalosti v ludskom zivote, dedicske konania, tliachanie o medziludskych vztahoch, zmykanie vsetkych moznych i nemoznych emocii ..... su prilis malo na kvalitny serial. Taketo motivy a emocne stavy sa deju totiz poslednych 5 000 rokov minimalne /ano, spravne hovorite, ked tvrdite, ze aj v Starovekom Egypte napriklad/. Takze Jakubisko objavil motivy, ktore na Zemi funguju uz pekne tisicrocia. Fakt "uchvatna logika". 30 % (07.01.2014)

Ať už v seriálovém provedení anebo ve filmovém provedení, tohle je nesmírně zajímavá sága, která ukazuje, že máme v naší filmografii docela blízko i k surrealismu, respektive k magickým prvkům v realitě. A funguje to. Přitom se jedná o příběh, který je velmi realistický a velmi lidský, krásný i krutý. Jakubisko zde ukazuje svou režisérskou sílu a nebojácnost z velkého tématu. (06.08.2015)