Policajt

Kolem nás je spousta paralelních světu, se kterýmji se dostáváme do kontaktu jen zřídka a sporadicky, i když jsme si dobře vědomi jejich existence; svět matematiků, nadnárodnch korporací, politiků, policajtů a zločinců... S politiky třeba jen při volebních kampaních (Babiš rozdával knihu a perníčky) nebo když zjistíte, že nemáte kde si zapálit doutník a plácnout holku přes zadek je trestné. A krádeže žebříků, krytiny ze stodoly, a zeleniny na zahradě, zřejmě nepatří do domény zločinu stíhaného policií. Každopádně film o tom by mohl být zajímavější, než tento chladně vykalkulovaný příběh o podivných lidech s maskou na tváři. Pozn.: Moji oblíbení (ti, kteří se mi zobrazují vpředu na šedém pozadí) dávají v průměru 95% - připadá mi to zajímavější než celý film. (30.10.2017)

Za začátek a konec bych klidně dal pět hvězd, a za chvíli vysvětlím proč, ale ten zpackaně natočený přepad vlaku ze vzduchu za pomocí modýlků letadla a vlaku, ten je na přesdržku a velmi, ale velmi ubere na autentičnosti. Melville tenhle film postavil na poetice všedního dne, vlastně večera a noci (nejenom policajta), kdy nevidíme žádné upřesňující ani explicitní obrazy (třeba výslechu jednoho ze zadržených, aby pustil zbývající dvě jména) , ale jde o ten řekněme kolorit kolem, impresi, pocit. Čímž se dostávám k tomu podstatnému - celý film je koncipován jako a podle převážně impresionistických obrazů francouzských malířů, k čemuž odkazuje v každé chvíli i obrazy na zdech bytů a setkáním v galerii, které začne detailním záběrem na obraz u nás méně známého Vlamincka. Všechna ta nádraží, vlaky, noční pařížské ulice s bary, všechno jsou to impresionistické obrazy, jen rozpohybované. Navíc u tohoto filmu miluju začátek - kdo nezažil letoviska Španělska a Francie po sezóně, těžko uvěří, jaké zvláštní pocity tahle města duchů v té době nabízejí. A u mne je to navíc spojeno s jednou slečnou, kde ten vztah také nedopadl. Takže ten závěr svým způsobem rovněž jinak prožívám. Pokud tedy bereme film z tohoto úhlu pohledu, a nečekáme akci za akcí, jde o malý klenot, a je jen škoda, že za něj Melville sklidil takovou kritiku, až ji nakonec nepřežil. (30.11.2023)

"Když to klapne, necháme tě." A když to neklapne, tak ti nafackujeme a zavřeme tě. To je sice poměrně stupidní informace, ale francouzští kriminalisté to evidentně mysleli vážně. Já se tedy přiznám, že jsem se chvílemi poměrně slušně nudil, protože nemám rád filmy, ve kterých musím čekat dlouhé minuty na jakýkoli hovor. Tady se sice pořád něco dělo, ale asi to na můj malý mozek bylo příliš velké umění. Ale abych jen nehaněl, tak známé trio padouchů ve složení Drcal, Sběrač a Zmizík mě celkem pobavilo. (28.11.2018)

Pro mě první setkání s režisérem, který má v příjmení uvedené Melville. Zároveň ale jeho poslední film před smrtí. Od té doby ale už tak nějak zhruba vím, co od klasické Francie sedmdesátých a osmdesátých let čekat. Tady jsem ale i tak byl dost překvapen. Byl jsem překvapen dlouhými bezeslovnými scénami, ale i depresivními postavami, ke kterým jsem si ani do skončení filmu nedokázal udělat vztah. Závěr pak naprosto upřímný, důrazný a průrazný. Tak, jak to zvládá jen Francie. Vymáčkla ze mě všechno a pak mě odhodila jak mokrej hadr...a já ji ještě poděkoval za dobře zvládnutou práci. (04.06.2014)

Film slavného Jeana-Pierra Melvilla z dob, kdy krásní francouzští policisté trávili každou volnou chvilku v báru za piánem, i po střelnici si křepkým krokem vykračovali v prudce elegantním obleku, obluzovali vdané femme fatale a křehké transvestity (pokud je tedy zrovna nonšalantně nemlátili)... A jen tak mimochodem, zlehka a stylově, pronásledovali gangstéři... Hmmm. (21.10.2022)