Baramui paiteo

Je to dosť dobrý akčný životopisný film. Má veľmi dobrý príbeh o hrdom juhokórejskom mladíkovi, ktorý sa počas druhej svetovej vojny túži stať pilotom a preto vstúpi do japonskej armády, no pilotom sa nestane, no vojnu prežije a zostane stále žiť v Japonsku, kde má problémy nielen s mafiou, ktorá robí problémy menším obchodníkom, ale aj s americkými vojakmi, ktorí napádajú miestne ženy a on sa ich vždy zastane. No jeho hrdosť ho núti byť najlepším a nemá rád japonské povýšenectvo a tak urobí všetko preto, aby im to ukázal. Spracovanie sa mi páči, ale predsa len sa z toho dalo získať ešte o trochu viac. Film by sa dal rozdeliť na dve polovice, prvá sa venuje udalostiam, ktoré viedli mladíka k tomu, aby sa vycvičil v bojových umeniach a bavilo ma to, všetky dôvody sú dobre podané a chválim ich dobrý výber, či už vzťah k japonskému dôstojníkovi, ale aj ten zaujímavý a zábavný prvok s americkými vojakmi. Na moje prekvapenie samotný tréning má len veľmi málo priestoru, síce je podaný dobre a hlavný hrdina využíva v rámci žánru dosť nezvyklé, ale zase efektívne metódy, no len preda by som uvítal, keby to trvalo dlhšie a nielen tých pár minút v polovici filmu. A ako celok chválim aj druhú polovicu, hlavne to vyzývanie jednotlivých škôl, len škoda, že to nedostalo viac priestoru. Takže skutočne tie jednotlivé zásadné prvky v oboch častiach sú výborne zvolené, ale zároveň sa tu stále nájde aj plno priemerných scén, ktoré celkový dojem o niečo znižujú. Akcie je tu priemerné množstvo a páči sa mi. Ešte v prvej polovici sú súboje také menej výrazné, ale to je kvôli úrovni hlavného hrdiny pochopiteľné, no potom sa to už zmení a tie tvrdé nekompromisné súboje sú výborne zvládnuté a je skutočne radosť sledovať na drsného hrdinu, ktorý si s ľahkosťou poradí s učiteľmi školy karate a to sa mi aj na celom filme páči najviac. Herecké obsadenie je na tom dobre, síce hlavný hrdina je po stránke charizmy asi najslabší zo všetkých filmových majstrov bojových umení, ale bavil ma a v súbojoch sa mu nedá nefandiť, výborný Masaya Kato ako špičkový japonský karatista a v menšej úlohe poteší aj Jung Doo-Hong. Réžia a technická stránka nie sú dokonalé, pár detailov sa ešte dalo vylepšiť, ale nič výraznejšie sa im vytknúť nedá. Za špičkou tohto typu filmu ako Obávaný bojovník, Ip Man alebo Once upon a time in China tento film predsa len zaostáva, ale aj tak je Fighter in the wind vydarený film s dobrým príbehom, postavami a aj akciou. 76% (03.09.2009)

Funguje to skôr ako životopis ako nejaký bojový film, aj keď bitiek tu je neúrekom. Vadili mi na tom filme 2 veci. Hlavný hrdina je až príliš veľký chudák do takej miery, že som nemal chuť ho ani ľutovať. Práveže mi postupne začal liezť na nervy. Príliš dlho trvalo kým sa vzchopil. Až v polovici filmu to konečne nevydržal a spakoval sa do hôr, kde vymyslel novy bojový štýl: užmámtohoponižovaniakurvapokrk karate a následne započal vandrovku po celom Japonsku behom ktorej zmlátil a ponížil pre zmenu všetkých japonský karate majstrov. Celým filmom sa ťahá aj jeho vzťah s hlavným záporákom, ktorý má ale svoje zásady, takže sa divák teší na ich spoločný duel. Ale ten mi nakoniec pripadal snáď najslabší a strašne krátky. Druhá vec ktorá mi vadila boli bitky. Choreograficky sú kvalitné, ale často ich kazí nasnimanie. Rôzne otravné spomalovačky, zrýchlovačky alebo vyhadzovanie frameov pri ktorom som si myslel, že mám snáď vadný rip. Je to úplný opak Florentinových hrátok s kamerou, ktoré bitkám dodávajú šmrnc. Tu ich len ničia a znižujú prehľadnosť. Ale našťastie bitiek je tak veľa, že sa tu stále nájde dostatok kvalitných chvatov. Keď už ma nebavil hlavný hrdina, ktorý ma rozhodne nestrhol, tak ma aspoň zaujal jeho učiteľ ktorého predstaviteľ pôsobí stokrát charizmatickejšie. A z dejových epizódiek ma najviac zaujala tá s ženou po jednom jeho mŕtvom súperovi. Takže celkovo to je nadpriemerný životopis, ktorý sa oplatí vidieť, ale hlavný hrdina mohol byť menší chudák. 6/10. (04.07.2019)

Naprosto úžasný příběh vycházející ze skutečného života a osudů jednoho z nejlepších bojovníků všech dob a zakladatele jednoho z vůbec nejtvrdších a nejbrutálnějších bojových stylů. Je to spíše filosofické dílo o bojových uměních, lidských hranicích jak fyzických tak psychických, smyslu a účelu a v neposlední řadě i formě bojového umění. Film má jistou podobu v o něco mladším Fearless, ovšem liší se v rámci hlavní postavy v základním bodě a tím je samotný hrdina obou filmů. Zatímcio Jet Li představoval původně rozmazleného a namyšleného spratka s neuvěřitelnými vlohami pro bojová umění, Du-hong Jeong zde hraje zejména v první polovině filmu loosera, otloukánka z ulice, který ovšem skryté vlohy v bojových uměních má... Potom, co je nalezne je ještě musí dovést k dokonalosti a tím film přechází do druhé poloviny, která se markantně liší od první a to již samotným ztvárněním, prostředím, dinamikou a vážností filmu. Zde nabere film obrátek a ztvárnění nejvyšších kvalit!! Hlavní hrdina nemá výsady ostatních tehdejších mistrů a jejich žáků. Nemá vůbec nic, nemá školu, kde by se mohl učit, nemá peníze za které by se mohl učit, nepochází z váženého rodu ... a proto si svůj sen vyloženě vydře neuvěřitelnou houževnatostí, tvrdostí až krutostí k sobě samému. Na začátku filmu mu hlavní mistr, se kterým svede souboj na konci filmu, říká: "Trénuji karate od 5ti let a ještě mne nikdo neporazil! Nechápu, jak nula z ulice jako ty mi mohl dát tak dobrý úder." Ano hlavní hrdina nemá ani tu možnost trénovat bojová umění od dětství, jak tomu prakticky bylo u většiny největších mistrů v dějinách. Ale všechny tyto nepřízně osudu zlomí a překoná i v podstatě vyšším věku. Ve chvíli, kdy začne trénovat v šílených podmínkách v horách, začne se z něj stávat vyloženě postrach všech mistrů. Není žádným bojovým strojem, jako ostatní mistři. Je to bojovník tvrdší než skála, bojovník s nesmírně sníženým prahem bolestivosti a strašlivě silnými údery a kopy. A tady se dostávám k další úžasné složce filmu a tou jsou souboje. Ty jsou přesně vyobrazené ve své brutalitě, rychlosti, nekompromislnosti. Tak jak tomu bývá ve skutečnosti. Scény kdy protivníky vyloženě zpětně bolí údery které hlavnímu hrdinovi uštědřují, jejich údiv, úžas, nenávost a strach v očích ... to jsou snad nejlepší chvíle filmu. Ano, tento film považuji jednoznačně za jeden z nejlepších filmů zabývajících se bojovým uměním (martial arts). K tomu úžasná hudba, střih, kamera, herecký výkon hlavního hrdiny. Prostě skvost!! (03.04.2008)

Tak jak se v polovině filmu mění hlavní hrdina z obyčejného mladíka v největšího bojovníka Japonska, mění se spolu s ním i celý snímek. Zocelování daleko kdesi v divočině bylo sice příliš klišovité a naivní (vzpomněl jsem si na podobného italo-amerického blázna, co běhal po Rusku s kládou na zádech), ale od této vnitřní i vnější přeměny Bae-dala nabral film jiný vítr a ten mi byl daleko víc po chuti. Druhá polovina je jasně čtyřhvězdičková, některé sekvence mě vyloženě nadchly, ale bohužel celkově za slabou první část filmu nemůžu dát více než tři hvězdy. Na nervy mi lezl taky infantilní Chun-bae a jeho Pachinka, tyhle momenty byly doslova nervy drásající. (07.02.2013)

Fighter in the Wind dělá Kyokushin Karate opravdu dobrou reklamu a souboje jsou vskutku geniální a trénink v hlubokých horách dodá jen na zážitku viz. Tréning, příběh trochu pokulhává, ale rozhodně není špatný na stvárnění životního příběhu Choi Bae-dala. Aya Hirayama je jak anděl z nebe a když se objevila na plátně nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Rozhodně lepší než Ip Man, který se tvářil trochu arogantně.. . I když by se dal film rozdělit na dvě poloviny, tak přesto se na něj opravdu dobře dívá a i přes některé záběry je hodně uvěřitelný. 90 % (29.06.2009)