Baramui paiteo

Životný príbeh Bae-Dal Choia - zakladateľa jedného z najtvrdších karate štýlov - Kyokushinkai. I keď viac ako životný príbeh by sa hodilo pomenovanie "voľné inšpirované", pretože príbeh filmu vychádza z comicsovej verzie Bae-Dalových osudov a ako taký je notne štylizovaný do takmer "rozprávkového" hávu o boji jednotlivca, ktorý sa tvrdým tréningom premení z nikoho na majstra. Príjemným zistením je skutočnosť, že viac ako o súbojoch (ktorých si ale aj tak užijete dosť a aj napriek skutočnosti, že sa v ich nasnímaní využívajú občas až zbytočné prehnané viaceré optické triky - od vynechávania framov, cez časté strihy až po spomaľovačky a zrýchľovačky, sála z ich prevedenia neskutočná dravosť a živočíšnosť) je film o postavách, čím získava snímka presvedčivý rozmer drámy s jednoliatou atmosférou. K hodnovernému prekresleniu prerodu hlavnej postavy napomáha skvelý Yun-ho Yang, ktorý vás svojím výkonom doslova strhne. (09.02.2005)

První polovina ucajdaná a nablblá, souboje zmatečné a ničím vyjimečné, do toho romantika po korejském způsobu... hm. Od poloviny se to trochu rozjede, ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že hodina filmu přebývá a zbylá hodina prostě není ničím nadprůměrným. Navíc při tak impotentních akčních scénách už si člověk všimne i postav plastických jak papírová vystřihovánka. Tak nevyužitý potenciál už jsem dlouho neviděla. (23.09.2008)

Nesympatický a vypatlaný Chuj Paj-dal, každý ho šikanoval, a tak si po hodině a půl obvyklého semidebilního korejského čurákování skáknul na pár let do hor, kde žral sníh a mlátil pěstičkama do šutrů, až vymyslel úpa nový čupr kataristický styl Kokotsitaktonetai, vrátil se dokonale zharmonizován a v perfektní choreografii baletní přípravky dal skoro na piču japonskému ministrovi kultury a sportu. A já u toho málem z nudy otráveně umlátil bezchybnou sérii silových úderů a kopů svého plyšového Pikača, taky krutohustého kataristu, protože je to zkurvený polský nacionalista a snažil se mi brutálně okupovat postel, načež jsem si na spravení pochroumaného Či musel pustit Džetlího. (01.08.2017)

Naprosto úžasný příběh vycházející ze skutečného života a osudů jednoho z nejlepších bojovníků všech dob a zakladatele jednoho z vůbec nejtvrdších a nejbrutálnějších bojových stylů. Je to spíše filosofické dílo o bojových uměních, lidských hranicích jak fyzických tak psychických, smyslu a účelu a v neposlední řadě i formě bojového umění. Film má jistou podobu v o něco mladším Fearless, ovšem liší se v rámci hlavní postavy v základním bodě a tím je samotný hrdina obou filmů. Zatímcio Jet Li představoval původně rozmazleného a namyšleného spratka s neuvěřitelnými vlohami pro bojová umění, Du-hong Jeong zde hraje zejména v první polovině filmu loosera, otloukánka z ulice, který ovšem skryté vlohy v bojových uměních má... Potom, co je nalezne je ještě musí dovést k dokonalosti a tím film přechází do druhé poloviny, která se markantně liší od první a to již samotným ztvárněním, prostředím, dinamikou a vážností filmu. Zde nabere film obrátek a ztvárnění nejvyšších kvalit!! Hlavní hrdina nemá výsady ostatních tehdejších mistrů a jejich žáků. Nemá vůbec nic, nemá školu, kde by se mohl učit, nemá peníze za které by se mohl učit, nepochází z váženého rodu ... a proto si svůj sen vyloženě vydře neuvěřitelnou houževnatostí, tvrdostí až krutostí k sobě samému. Na začátku filmu mu hlavní mistr, se kterým svede souboj na konci filmu, říká: "Trénuji karate od 5ti let a ještě mne nikdo neporazil! Nechápu, jak nula z ulice jako ty mi mohl dát tak dobrý úder." Ano hlavní hrdina nemá ani tu možnost trénovat bojová umění od dětství, jak tomu prakticky bylo u většiny největších mistrů v dějinách. Ale všechny tyto nepřízně osudu zlomí a překoná i v podstatě vyšším věku. Ve chvíli, kdy začne trénovat v šílených podmínkách v horách, začne se z něj stávat vyloženě postrach všech mistrů. Není žádným bojovým strojem, jako ostatní mistři. Je to bojovník tvrdší než skála, bojovník s nesmírně sníženým prahem bolestivosti a strašlivě silnými údery a kopy. A tady se dostávám k další úžasné složce filmu a tou jsou souboje. Ty jsou přesně vyobrazené ve své brutalitě, rychlosti, nekompromislnosti. Tak jak tomu bývá ve skutečnosti. Scény kdy protivníky vyloženě zpětně bolí údery které hlavnímu hrdinovi uštědřují, jejich údiv, úžas, nenávost a strach v očích ... to jsou snad nejlepší chvíle filmu. Ano, tento film považuji jednoznačně za jeden z nejlepších filmů zabývajících se bojovým uměním (martial arts). K tomu úžasná hudba, střih, kamera, herecký výkon hlavního hrdiny. Prostě skvost!! (03.04.2008)

Obecně jsem z korejské kinematografie nadšený a viděl jsem toho opravdu hodně, ale tohle se nepovedlo. Příběh je divně kašírovaný a díky moderní hudbě a střihu, jako kdyby někdo porcoval krocana, postrádá jakoukoliv atmosféru. Postava Boedala je v tomto podání povahově poněkud nedomrlá a snaha tvůrců podat to tak, že na strachu ze smrti a zmrzačení není nic tak strašného, se poněkud minula účinkem. Dezertér, zbabělec, sliby nedodržoval...vlastně se jakožto divák klidně ztotožním s tím, že to byl jen rváč, který se v životě pěkně plácal. Choreografie byla díky zmiňovanému střihu nevalně prezentovaná, moc životních mouder, nebo nějaké poselství se nedozvíte, historický přínos tento film taky zrovna nemá...Japonci jsou opět kýčně vylíčeni jakožto nečestní usurpátoři. Kdo čekal korejského Ip-Mana, bude zklamaný, tento film sotva dosahuje kvalit i toho nejhoršího filmu z té várky, která se o Ipákovi za posledních deset let vyrojila. A je to škoda, protože věřím tomu, že bylo o čem vyprávět. Slabé 3* (14.01.2021)