Zlý večerníček

"Nadržené kreslené monstrum" vyvolané dvěma páry naivních dívek prostřednictvím ošuntělé magické knihy?!? Proč ne! Tohle byl konečně přiznaný "brak" podle mého gusta. David Carradine aka Kung-fu guru je tu pomyslnou třešničkou na dortu a už ten jeho vážný zlovolný výraz mi způsobil nemalé cukání koutků. Ovšem krásnou pastvou pro oči byly ty čtyři kozatice, které se zuby nehty s ječením ve vysokých decibelech onomu "démonovi z knihy" bránili. Ten se tam sice ve své kreslené podobě dlouho neohřeje, ale je skvělým večerníčkovým prvkem. Film má i pěkné sofistikované protiklady, například ta největší puťka a stydlivka má regulérně největší ňadra a je nejvíce rajcovní - Monique Gabrielle, při sledování Zlého večerníčku jsem se do Tebe zamiloval! Každopádně, nebyl tu vůbec prostor k nudění a velikou zásluhu na tom měl simultánní překlad Samanthy Bifidus v rámci Festivalu otrlého diváka 2015. Jestli se naskytne další promítání s její maličkostí, určitě neváhejte jít do kina, opravdu to stojí za to. Možná i díky tomu jdu na plný počet, protože její náhlé improvizační fórky dávají pokaždé filmu jiný rozměr. (06.03.2015)

Při sledování Evil Toons jsi si připadal, jako by se Walt Disney domluvil s Hugh Hefnerem na společném natočení erotického hororu. Ti první namalují obrázky do knížky a vytvoří animované monstrum a zakladatel časopisu Playboy dodá dívky, které se nebudou stydět ukázat své přednosti. Jako nechci si stěžovat, holky vypadaly docela slušně – zřejmě měly ve smlouvě, že každá se vysvleče (o to lépe), ale po herecké stránce toho moc nepředvedly (alespoň tedy tady ne, přesto si zahrály v několika dalších filmech). Však on celkově je tento kousek spíše takovým roztomilým „céčkem“, od kterého se už od úvodní minuty nedají čekat žádné zázraky. Jasnou vábničkou byla účast známého herce (David Carradine), který se tady kromě úvodní scény tu a tam objevil. Úplně si ho dokážu představit, jak slintá někde vzadu za kameramanem. No při svůdném tanci černovlasé Madison Stone slintali asi úplně všichni. Mít takovou klisničku na rozjezd fotbalového zápasu i u nás, tak hraju doteď. Fred Olen Ray věděl moc dobře, že tento jeho film žádnou velkou díru do světa neudělá, ale po jeho zhlédnutí na něho hodně lidí jen tak nezapomene. Sečteno podrženo jde o průměrnou eroticko-hororovou komedii, která nám kromě nahých holek nabídne i trošku té krve, srandovních hlášek a hororové atmosféry. Ta tu však hraje druhé housle, takže fandové hororového žánru se musí spokojit s vyceněnými zuby, trochou křiku a záběry na mrtvá těla (až po akci). Evil Toons si však zařadím mezi ty filmy, které jsem rozhodně neviděl naposledy – přestože to je docela „bejkárna“. Člověk se potřebuje sem tam odreagovat u nějaké té blbosti. (06.05.2014)

[FOD 2015] Slibuju, že už se nikdy nebudu dívat na Studio Kamarád, vážně! Zlej večerníček je natvrdlej tím správným zábavným způsobem. Nebo aspoň já se u filmu tlemil jak debil. I když ono se tomu se simultánním překladem Samanthy Bifidus vlastně nedalo ubránit. Jen je škoda, že animovaný monstrum si ve filmu skoro nezahrálo. (06.03.2015)

Nápad dosadit animované postavy jako monstra do komediálního slasheru mě nalákal, bylo tedy docela zklamání, že postavička je tu pouze jedna a to ještě na velmi krátkou dobu. Hororový Space Jam se tedy kvůli nízkému rozpočtu bohužel nekonal, stále je ale Zlý večerníček aspoň poměrně zábavná blbina o četě uklízeček (Ha, rádoby!), kterým zkomplikuje práci Necronomicon ze série Evil Dead (hanebné to vykrádání). Herecké výkony hlavních hrdinek nejsou ani tak béčkové jako spíš péčkové (ano, jsou to pornoherečky) a o herectví se ve spojení s nimi vlastně ani moc mluvit nedá. Velmi zábavná je vedlejší role béčkového krále Dicka Millera, zvlášť když v poměrně dlouhé scéně sleduje sám sebe v televizi a stěžuje si, že za Vědro krve nedostal Oscara. No já věřím, že v paralelním vesmíru ho dostal. David Carradine je tu prakticky jen od toho, aby nám v závěrečných minutách svým monologem vysvětlil, co se vlastně stalo, jinak jeho postava absolutně nemá opodstatnění. Ale hledat v tomhle díle vůbec nějaké opodstatnění - to bychom po Fredu Olenu Rayovi chtěli moc. (16.04.2019)

Toľko nadhľadu, koľko sa v Evil Toons nachádza sa len tak nevidí. Takúto neviazanú zábavu, v ktorej sa miesi horor, komédia, nahotinky, mystéria a dokonca aj prelínanie sa reálnych záberov s animáciou, som potreboval. Hneď zo začiatku je jasno jasné, že to režíroval chlap a to ako inak prioritne pre mužské publikum. V scéne, kedy oživne zo stránok “evil dead” knihy tá nadržaná potvora, sa moja mimika zhodovala s jej mimikou. Valil som oči čo to dalo. Bolo na čo sa pozerať totiž, keďže hlavnými hrdinkami sú štyri fešné slečinky, vyslané do domu hrôzy ako personál, ktorý to tam má všetko vyčistiť a uviesť do uchádzajúceho stavu. Na čistiace práce moc času nemajú, pretože tajomná kniha a povoľná nálada im dá zabrať dostatočne. O tom, že to tej noci pre dievčatá nebude žiadna sranda, milo vypovedá úvodný dialóg medzi nimi a Mr. Hinchlowom (chlapík zo susedstva, ktorý má telefón) :-). Podmanivo sladkým a čisto neviazaným prístupom Evil Toons len prekypuje a práve tým si ma aj získal. Viac takýchto komédii prosím. (20.12.2008)