Naboso

Pro mě osobně nevýrazný a zbytečný film, ve kterém mi skoro všechno přišlo protivné - herecké obsazení, postavy a jejich dialogy, mdlá režie i hudební doprovod (vyjma velmi pěkné ústřední melodie). Za sebe nemám problém napsat, že hezounek Til Schweiger je všechno, jenom ne dobrý herec - och bože, koukat na jeho stále stejný obličej by snad muselo uspat i mrtvého. Spíše nepěkná - než naopak - Johanna Wokalek mi pro změnu vzhledově strašně připomínala jednu moji kamarádku, což samozřejmě není její chyba, ale osobně mě to hrozně vyvádělo z míry. Obecně ale za největší slabinu filmu považuji scénář, který je... och bože, prostě tak nějak podivně splácaný ze všeho, místy nakročený ke komediální rovině, místy k vážné, aby ve výsledku nebyl ani jedním - film je to zoufale nevtipný i nedramatický - dvouhodinová stopáž je zde skoro bez konce. Film mě mě nadchl pouze krásnou - ale vážně KRÁSNOU - kamerou, díky níž se dalo vydržet na to v dnešní ranní kocovině koukat (ne že by nedělní válení v posteli u filmu nemělo něco do sebe, ale zrovna v tomto případě z toho mám dost pocit promarněného času). Kdybych film viděl v lepším rozpoložení - a hlavně v kině a v původním německém znění s titulky - asi bych hvězdu přihodil. Takto za mě slabé tři hvězdy. (26.10.2014)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Efekty 7/10/// +Til Schweiger a ve vedlejších rolích se mihne Axel Stein a Mark Keller, velice příjemná hudba, krásná chemie mezi hlavní dvojicí, ani délka nevadila -snad jen mi to přišlo trošku prvoplánované, hlavně je to znát na hudební složce/// Nádherný snímek, který mě hodně dojal a moc se mi líbil. Strhnul mě hned od začátku a užíval jsem si každou minutu. Prostě úžasný filmový zážitek./// Celkem 82%/// (09.01.2009)

Chlapík, co bezcílně bloumá životem, dostane najednou pořádnou dávku zodpovědnosti v podobě neskutečně čisté/naivní dívky, o kterou se musí postarat. A oběma to jde k duhu. ___ Pohádkový film mdlé barevnosti o tom, jak se z žabáka stane princ, když potká tak neskutečně bezbranné stvoření, jakým by snad mohla být jen náhle dospělá Alenka z říše divů. ___ Krásné obrazy, sladce působící scény, ale je to pouze velká pohádka ze světa, který není náš a existuje bez vnějších vazeb s realitou jen v tomto filmu. (18.05.2016)

"Nicku, simulujete !! Možná jste idiot, ale jinak jste zcela zdráv !!" ;) Tak už i ultrasympatický hanebný panchart Til Schweiger se přesunul na druhou stranu filmové kamery !! Jako debutant na režisérské sesli stvořil napůl originální dojemnou prvoplánovitou báchorku, které střízlivý člověk neuvěří ani na vteřinu, v níž naprosto herecky dominují právě on s Jann Smolarek, byť ty (pseudo)camea německých seriálových celebrit, psáno s nechutně velkou dávkou ironie a cynismu, jako Mark Keller, Axel Stein či Steffen Wink celkem kazí můj výsledný dojem, při němž navíc naprosto postrádám jakýkoliv vtipný prvek, ačkoliv přiznávám, že německý estrádní humor mě nikdy neoslovoval ani v nejmenším !! Dokonale s tím bizarním slepencem klišé a déja vu, přičemž vykrádání Klepání na nebeskou bránu mi Schweiger nevymluví, kontrastuje ten úderně optimistický, byť na německý snímek dost netypický, soundtrack, který Naboso jako celek jakž takž drží pohromadě !! Schweiger sice ani na okamžik vyloženě nezklamal, jistě ve mně vyvolal silné dojmy, leč především ty rozpačité, když se snaží říct vše a nakonec nepoví vůbec nic.. (01.08.2013)

Barfuss Frau – německé synonymum pro Rain Mana. Místo autistického Hoffmana naivní bosonohá dívka, která, když něco vyhraje, nejprve se raduje a až poté ptá, co vlastně vyhrála. Místo zasmušilého Cruise zde postupně vyměkává neméně seriózní Til Schweiger, který nedokáže nesmělému šarmu oné slečny vzdorovat příliš dlouho. Otázkou je, jak dlouho dokáže nasládlé story plné patosu vzdorovat divák. Je těžké jí odolat. Je snadné zjistit, že pod líbivým povrchem se nic moc neskrývá. Mnoho krásných obrázků, které přinejmenším na několik minut uvíznou v paměti, dva herci, kteří si postupně získají sympatie a ohromné množství poslouchatelné muziky. Tou si Schweiger režisér vypomáhá, když už Schweiger scenárista ani Schweiger herec neví, co si počít. K čemu dochází poměrně často. Když chce vyjádřit kontrastnost povahy Leily a Nicka, vyjádři ji hudbou. Když chce, aby byla scéna opravdu dojemná, bez ostychu na nás vyrukuje s neodolatelným Hallelujah Jeffa Buckleye atd. Není snadné podobný film zavrhnout, ale není právě snaha o naprosté vyeliminování tohoto pocitu důvodem k němu? Til Schweiger se projevil jako velice schopný režisér – epigon (z německých filmů jmenujme alespoň Princeznu a bojovníka a Klepání na nebeskou bránu). Mnoho vlastního nepřináší, je to nutně důvod jeho debut odsoudit? Vsadil na jistotu a natočil dojemný příběh o dvou lidech, v jejichž životech hraje důležitou roli vztah k matce, k jeho „podbarvení“ si vybral pravděpodobně svou oblíbenou hudbu, velice pěknou a silné emoce vzbuzující. Ke konci mu sice znatelně ubývá síly a nápadů a být celý film o půl hodiny kratší, prospěje mu to, síla vlny pozitivní energie, jež mě zcela převálcovala v samém závěru, však byla neobyčejná. Na debutanta více než neobyčejná. 70% Zajímavé komentáře: Visáč, MilesTeg, hudy78 (28.06.2007)