Zbohom, Sabata

Výmenu Lee Van Cleefa za môjho obľúbenca Yula Brynnera vnímam jednoznačne pozitívne, inak však záverečný diel Sabatovskej trilógie v podstate nemá diváka čím obzvlášť nadchnúť či prekvapiť. Brynner je samozrejme OK, zopár prestreliek a hudba od Bruna Nicolai takisto ujdú, inak však ide o tradične naivný a povrchný spaghetti western. Každopádne sa mi však Adios Sabata páčil predsa len o čosi viac, než druhé pokračovanie s názvom Návrat Sabatu. (20.05.2011)

Scénář k filmu patrně dodalo mexické ministerstvo kultury, oddělení morbidních pohádek, neb se to v něm mexickým vlastenectvím, mrtvolami a rakušáckým padouctvím jen hemžilo. Yul Brynner se taky moc nevytáhl, snažil se sice o tvrďáctví a charisma, ale moc mu to nešlo. Jednak z příčin subjektivních, jednak objektivních. Já půl filmu dumal, koho mi v obličeji připomíná? Až jsem na to přišel... Gretu (ne Garbo). A Greta s kulometem vypadá dost legračně, už proto, že jako správný ochránce přírody by spíš používala bezemisní vzduchovku. (04.08.2023)

Odnož legendy o Sabatovi podaná pro změnu s nadsázkou – proč ne? Těch smrtelně vážných westernů je přece na světě víc než dost. Brynnerův pistolník v černém má sice už o pár let navíc, ale upgradovaný design (třásně, rozhalenka, houpavý krok a kouzelná puška :) a sarkasmus mu sluší. Kluzký týpek Ballantine v podání kluzkého Deana Reeda je sice z čeledi obtížně snesitelných, ale takový nejspíš má být, akční scény jsou patřičně akční a soundtrack příjemný. (09.05.2012)

Jeden z těch spaghetti westernů s vyšším rozpočtem a díky tomu zároveň asi i nejlepší film, kde se objevuje jméno Sabaty. Dean Reed se do své role hodil, ale Brynner je neskutečný dřevo a Sabatu raději neměl vůbec hrát. Jako ruský emigrant nesnášel Reeda, který byl silně kritický vůči západnímu bloku a později emigroval do východního Německa. Nejenže s ním mimo záběr odmítal jakkoliv komunikovat a ve své roli je viditelně otrávený, ale ještě si vymanil, že v každé scéně s Reedem musí vypadat minimálně stejně vysoký jako Reed, který byl ve skutečnosti vyšší než Brynner! Arogance některých lidí zřejmě nemá hranic. Produkční hodnota naštěstí vytahuje western do lepších vod, režie je zvládnutá a vidět je spousta komparsu, velké scény i originální záporák. Děj, jak bylo tehdy v kurzu, se točí kolem ukrytého zlata. (21.02.2015)

Konečně to má pořádný scénář a nějakou zápletku, i když to vychází nadále z archetypu pistolníků, kteří by pro prachy zradili kohokoliv, takže vlastně vůbec nejde o nějaké kladné hrdiny. Dobré je zde ozvláštnění o Rakušáky s jejich císařem Maxmiliánem, nebo pár vtipných průpovídek (žel jen v první části filmu, později psal dialogy asi někdo jiný, protože z chytrých dvojsmyslů se přešlo na hrubozrnný humor). Pro našince je příjemným překvapením účast zpěváka Deana Reeda, jo, to je ten, který ze západu v době totality emigroval do Sovětského svazu. I ta partička tak nějak ušla. Ale příběh je celkem takový pitomoučký až nelogický. Proč by plukovník nebo jeho pobočník pořádali zbytečnou kamufláž s přepadením vozu, vždyť stejně celou dobu věděli, kdo se v tom veze? Ta tajná služba s holubí poštou, ta také se nechovala moc jako secret service. Ale hlavně - dostanu se k vozu s pytli plnými zlatého prachu, a ani se nepodívám dovnitř, jestli tam fakt je? A když už jsem jednou podveden, tak při příští příležitosti se nepodívám opět? Navíc hudba je zde svižnejší než střih, což je na pováženou, protože i když se hudba snaží, střih dává filmu pomaloučkou fazónku, takže nevěřím, že Sabata sejmul několik vojáků skoro naráz. Spíše to díky střihu vypadá, že než znovu vystřelí, stihli by se vojáci přesunout v klidu až k němu, kdyby mohli a scenárista a režisér jim to nezakázali. A Yul Brynner zde vypadá skutečně velmi otráveně a unaveně, bez šťávy. (29.05.2016)