Uvnitř tančím

Přesný výraz pro tento film je podle mne komediální drama. Smích a pláč, to jsou dvě emoce, které s vámi při sledování tohoto filmu cloumají. Určitě je to snímek, který nám v uvozovkách zdravým, zlehka připomene krásu všedního života. (11.03.2011)

Vlastně si nejsem úplně jistá, proč dávám plný počet, protože je tohle typ filmu, na který se už asi nikdy nepodívám, ale musím říct, že na mě opravdu zapůsobil. Když jsem si ho pouštěla, nečekala jsem tak zajímavý a silný film, sondu do života vozíčkářů a lidí tělesně postižených, tak, jak ho většina zdravých lidí nezná. Moc se mi to líbilo. Byl to film o svobodě, rovnosti a respektu. O přátelství a lásce. O tom, že je úplně jedno, že nemůžete fyzicky tančit, stačí, že můžete tančit uvnitř. A přitom to není nijak depresivní film, naopak, je to i vynikající komedie a drama je to v podstatě jen v několika chvílích a ke konci. Rozhodně jsem ale nečekala takovýhle konec, tak smutný. Určitě jsem ale moc ráda, že jsem se na to podívala. James McAvoy je úžasný herec a tady podal skvělý výkon, a to tehdy ještě ani nebyl tak známý jako dnes. (13.03.2011)

Chvíli trvalo než jsem to dokoukala, půl roku jsem film měla rozkoukaný a vždycky něco odvedlo mojí pozornost. Upřímně vůbec nechápu, proč mi to tak dlouho trvalo. James McAvoy má talent (o tom není pochyb), už kvůli němu jsem si to vůbec stahovala, ale víc mě fascinoval (tehdy) začínající Steven Robertson - famózní výkon! Nevyhledávám příběhy o handicapovaných, každopádně Inside I´m Dancing člověka donutí se hodně zamyslet nad tím, že může chodit, smát se, zkrátka žít si svůj vlastní život. Rory a Michael roztočili svá kolečková křesla a užívali si "uvnitř svůj tanec". Závěr nezklamal, jsem ráda, že konec neskočil jako "hollywoodský typický happy-end". Vážený pane/madam, jako vozíčkář se sebevražednými sklony, musím protestovat proti nedostatku zařízení. Žádný most není vybaven bezbariérovým přístupem. To znemožňuje právo chromých skočit z mostu. Vaši s odporem, Rory Gerard O'Shea a Michael Connolly. (04.12.2011)

Celý život máš vo svojich rukách. Rory O Shea (12.10.2012)

Další snímek ve kterém jde pouze o ždímání emocí z nebohých diváků díky smutnému příběhu dvou handicapovaných lidí, kteří chtějí žít normální život mezi lidmi místo toho, aby byli zavření v domově. O nic víc nejde, film nemá ani žádné výraznější poslaní a takovýchto filmů je v dnešní době spousta a Uvnitř tančím není ničím zajímavým v tomto žánru. Navíc se mi to zde až trošku přestřelené, poslouchat hodinu a půl někoho huhňat a nerozumět mu ani slovo. Musí to být hrozné, mít takovéto postižení, ale postavit na tom celý film.Navíc znám řadu kvalitnějších filmů s podobnou tématikou a nejsou tak kvalitně hodnocené ani známé jako tento. Uvnitř tančím není vyloženě špatný film, ale zároveň je dost nadhodnocený. Na druhou stranu musím smeknout před hereckým výkonem Stevena Robertsona. (04.04.2013)

je třeba číst ty brožůry pořádně , někdy se to vyplatí (29.07.2009)

"Ahoj, jsem Rory O'Shea, muzu pohybovat pouze dvema prsty, coz mi umoznuje ovladat tohle kreslo. Muzete mi potrast rukou, nebo polibit prdel, necekejte ale ze vam to vratim." Nemam obecne citove vidirani ve filmech vubec rad, tady to ale delaji trochu jinak. Uvnitr tancim je pribeh o dvou tezce handycapovanych mladicich, co se snazi vyzdimat ze zivota maximum, i presto ze jsou ochrnuti. Za vynikajici herecke vykony jsem se po chvilce vahani priklonil k plnemu hodnoceni. (09.05.2011)

Tomuto filmu jsem se dlouho vědomě vyhýbala, co mě k tomu vedlo, toť otázka. Obecně nemám ráda snímky, které se divákovi vědomě snaží hrát na city a předpokládala jsem, že jde právě o tento případ. Uvnitř tančím je ale jiný, jeho snahou je ukázat, že i handicapovaní potažmo postižení lidé jsou lidé jako my všichni ostatní, pouze jsou jim některé činnosti odepřené. James McAvoy v roli Roryho O´Shea předvádí velmi přesvědčivý výkon, pro mě velmi osvěžující a jeho herecký partner mu nepochybně skvěle sekunduje. Film o přátelství a společném překonávání překážek je veselý, vtipný, občas smutný, ale přese všechno velice silný. To mluví za vše. Mohu jen doporučit. (27.05.2011)

Jedním slovem nádhera. Nikdy by mě nenapadlo, že budu se zaujetím sledovat nesrozumitelnou řeč příšerně nesympatického invalidy na vozíku. Úžasně vykreslené a dokonale zahrané postavy. Já nemám slov. Dojemný příběh, přitom výborný humor, to vše v neokoukaném provedení. (21.10.2011)

Podobné snímky by měly být povinné. Každý člověk by se měl aspoň občas podívat na film, který si nebere žádné servítky a ukazuje všem tvrdou realitu, takovou, jaká doopravdy je... - KRUTÁ. Dnešní společnost plná pokritectví je sice už nenapravitelná a směřuje k neodvratné záhubě (smích :D ), ale možná, že se třeba právě díky tomuto snímku člověk aspoň chvíli zamyslí nad tím, jaké má štěstí, že si sám zaváže tkaničky u bot, že si sám vyčistí zuby nebo si prostě jen zatančí na diskotéce... (24.01.2009)

Neskutečný útok na city, ale pokud se na to vykašlete a zažerete se do příběhu, nebudete litovat. Krásná hořkosladká komedie, jejíž posledních 20 minut je pravá zkouška odolnosti. Vynikající výkon Stevena Robertsona - sice nevím, jak hraje jinde, ale jeho postižení bylo uvěřitelnější, než snad všecko, co jsem kdy viděl. Rainman hadra. Ke konci už jsem mu začínal rozumět taky... :) (11.10.2010)

Nemohu si pomoci, ale takovýchto podobných filmů bylo již natočeno mraky. Základ je vždy jedno jediné a ocenění za herecké výkony rovněž. Otázkou je, je to opravdu tak těžké hrát někoho, kdo je na tom tak bídně jako byl v tomto snímku Michael? Ale budiš, koukatelné to je, každý ať si na tom najde to co mu přijde dojemné a ať mě nikdo nekritizuje, že mi to sem tam přijde přitažené za vlasy. (17.10.2011)

Uvnitř tančím mi trochu připomnělo Pumpkina. Člověk, zdánlivě úplně odtržený od reality a společnosti kolem sebe, dělá s tím správným parťákem po boku neuvěřitelné pokroky. Jakkoli tvrdé a bolestné jsou rány, které život rozdává, stojí za to žít ho po svém. Nádherný příběh, nádherná podívaná, asi jsem se zamilovala... (12.10.2012)

„To skončí pláčem.“ Člověk má dvě možnosti – buď se zaměřit na svoje omezení, chyby a limity, nebo na život. Zní to hrozně jednoduše, ale ve skutečnosti je už samo rozhodnutí těžké a mezi rozhodnutím a přehozením výhybky taky není vždycky rovnítko. Obávala jsem se, že půjde buď o věc podobně příjemnou jako trhání zubu bez novokainu nebo záležitost příbuznou s Now Is Good, prostě o běžný model ždímačky, ale kupodivu jsem se u tohohle příběhu o vozíčkářích víc smála, než brečela. Ostatně ten pocit, že „uvnitř tančí“, zná i leckterý fyzicky zdravý člověk. (08.04.2015)

Ačkoliv by se chtělo říct smutný příběh, je plný optimismu, životních pravd a leckdy krutých poznání, která pramení ze života každého z nás. Nemusím se ztotožnovat s tím, že hlavní postavy mají na první pohled zřejmý handicap, protože každý z nás je v jistém smyslu mrzákem. A čas od času se také octneme v situacích a na místech, kde nám lidé nerozumí. Rory není jeden konkrétní člověk. Tvoří ho všichni lidé, včetně nás samotných, kteří nám ukazují, že život se má prožít, ne jen žít. Inspirativní film. (07.12.2010)

Tragikomický film u kterého není problém se k slzám rozesmát, stejně jako k nim dojít dojmutím. Po všech stránkách výborně zvládnutý snímek, od pro mě nejsympatičtější role McAvoye, až po úžasný hudební motiv podbarvující už tak dost silné či dojemné situace. (09.10.2011)

Impozantní nejen Eileen, jak píše distributor, ale hlavně celý film. Já taky tak trochu jeden čas uvnitř tančil... 95% (10.10.2011)

"Rory O'Shea was here." - "Rory O'Shea is here." (22.07.2009)

Tvůrci se nás opět pokouší citově vydírat, když nás po hlavě hází do ústavu pro vozíčkáře. Právě tady však na vozíku rozjíždí McAvoy svůj koncert, který se utne až při tragickém konci. Na tento film jsem se těšil a nezklamal mě. (04.12.2009)

Přelet nad kukaččím hnízdem na jiný způsob. Stále pozitivně smutné, stále kvalitní. (90%) (09.04.2010)