Nepohodlný

Nedostatečné emoce. Nepohodlný jednoduše není tak úplně od srdce a to bohužel v takto laděném filmu nelze. Za co dostala Rachel Weisz Oscara je mi asi stejně velká záhada, jako podobná eskapáda v roce 1997, kdy si odnesla sošku doslova za nic Kim Basinger (že by nová móda?). Ruční kamera není zase tak promakaná a pod několika přefiltrovanými záběry se skrývá relativně často lehké tápání a hledání toho správného stylu. Obžaloba farmaceutických společností je teď nehorázně in, tudíž se to tvůrcům hodilo výtečně do krámu. Ano, téma je jednoduše a úderně zpracované, několik scén je působivých, nekompromisně spletitá chronologie příběhu překvapivě nevadí, ale to pravé srdce tam není. A to je dost velký důvod k průměrnému hodnocení. (11.07.2007)

„To, čo ona začala, ja dokončím.“ Nie, nie je to druhé MESTO BOHOV, ale napriek prítomnosti hviezd Ralpha Fiennesa (ako vždy skvelý) a Rachel Weiszovej (výborný oscarový výkon, to musia uznať i tí, ktorí ju nemajú v láske) sa podarilo výbornému režisérovi do svojho nepokojného politického/romantického trileru prepašovať dostatok vlastnej tváre a kinetickou energiou (napriek melancholickým kalóriám) oplývajúceho drajvu na to, aby nikto nemohol drístať o tom, že mu Hollywood zobral tvár. (26.01.2007)

Z té celé řady novějších "politických drama", vyjadřujícím se k současným civilizačním problémům, patří tenhle film mezi ty nejlepší (spolu třeba se Syrianou, když vzpomenu na podobné filmy z poslední doby). Tentokrát na paškál přicházejí problémy dnešní Afriky, vzrůstající vliv nadnárodních farmakoceutických společností a škodlivé zasahování do činnosti nevládních organizací ze strany zkorumpovaných úředníků a vládních činitelů. Na rozdíl od trochu divácky odtažité a chladné Syriany je Meirellesovo dítko vyprávěno srozumitelněji (žádné "topení" se ve jménech nehrozí) a díky velkému tématu lásky až za hrob i emocionálnější, včetně působivého konce, který výsledný dojem zvedl na absolutno. Výkon Rachel Weisz se mi na Oscara nezdál, ale scény s ní jsem měl před očima i po skončení filmu. Že bych se zamiloval? :o) (09.01.2007)

Snímek se mi zaryl jemně pod kůži, především to zapříčinil konec, který jej absolutně podtrhl. Respektive posledních 30 minut. Nepohodlný se opírá o pravdivou situaci v Africe, která je rok od roku horší. Tolik skrytých přírodních krás, obdivuhodných tradic tamních obyvatel zůstává v pozadí díky faktu, že lidský život nic neznamená. Nejeden člověk už tuto problematiku četl, či viděl v dokumentech. Nepohodlný nejde sice až do detailů, přesto zručně vypovídá svědectví a zachovává si po celou dobu roušku napětí. Právoplatný držitel Oscara, díky Rachel Weisz. Nezbývá než smeknout, tak neamerický film se nevidí často. (24.10.2009)

"Nothing in his life became him like the leaving it." Macbeth? Anglický pacient? Ne, jen anglický diplomat se sklony k zahradničení, do něhož je zaseto semínko nejistoty, co nakonec houževnatě vyklíčí v ušlechtilou rostlinu vytlačující plevel.. Skvělá práce s flashbacky, místy rušivá ruční kamera, v délce poněkud rozmělněná naléhavost a skličující obraz bídy, bezmoci a beznaděje. Myslím si, že točit film s podobnou tématikou mainstreamovým způsobem je pokrytectví, ale na druhou stranu, každý počin, který nám ukáže, že planeta Afrika je pro nás "so far, so close", má svou cenu. Stejně tak stojí za povšimnutí poznámka autora novely Johna le Carré v závěrečných titulcích: „Nikdo v tomto příběhu, ani zájmová skupina nebo společnost není, díky Bohu, založena na fyzické osobě nebo zájmové skupině v reálném světě. Ale mohu vám říci, že jak pokročila má cesta napříč farmaceutickou džunglí, uvědomil jsem si, že v porovnání se skutečností je můj příběh krotký jak pohlednice z dovolené..“ Zahradník jednu rostlinu plevele odstraní, kousek dál vyroste deset dalších… (07.08.2012)