Nový svet

Na Malicka musí být asi člověk i správně naladěný a to já včera nebyla. Má jiný způsob předložení svého scénáře, svých představ, snů a tužeb, které Novému světu dávají tu správnou atmosféru a to nesmím zapomenout na nádherný podkres Hornerovy hudby a krásné exteriéry. Dokonce do jedné z rolí obsadil i svojí ženu. Snad si dám jednou repete a budu to sledovat jeho očima, protože například film K zázraku mě téměř uhranul svou poetičností......... (06.08.2016)

Režisér Terrence Malick svými filmy nevypráví příběhy, nýbrž vyvolává emoce. Čas i prostor jsou podružné, neboť by narušovaly pohružující skladbu obrazů, zvuků a vnitřních monologů. Jeho verze legendy o lásce indiánské princezny Pocahontas a conquistadora dává vhled do myslí ústředních postav a skrze emocionálně stimulující scény a obrazy nechává diváky zakusit pocity z lásky i nových světů. (06.08.2008)

Takové filmy jako točí Malick, nebo jaké točil Tarkovskij či Vláčil by snad ani neměly být recenzovány. Jejich zamýšlený efekt na diváka je zcela odlišný, než jaký má 99,99% procent ostatních filmů. Nejedná se o přímočaré odvyprávění příběhu, ale o mnohovrstevnatou, nelineární, meditativní pouť osudy několika postav, jež na diváka nepůsobí pouze při sledování filmu, ale zanechávají v něm, je-li k tomu přístupný, nesmazatelný otisk, který rezonuje v jeho mysli ještě po dlouho dobu. Příběh samotný není důležitý, důležité jsou přesahy a souvislosti v jakých se film odehrává. V Novém světě se přemítá nad vírou, láskou, či smyslem života. Témat se však dá najít mnohem více, protože film je nejdendnoznačně uchopitelný a jakmile je natočený, dá se říci, že žije vlastním životem a dá se vykládat na nespočet způsobů. Osobně jsem byl Malickovým vyprávěním okouzlen, byť zejména částí ve které je ztvárněn její vztah s Johnem Smithem. Druhá část je již méně zajímavá. Zklamáním pro mne je angažmá přeceňovaného skladatele Jamese Hornera, který zde opět vykrádá sám sebe, tentokrát Statečné srdce. Naštěstí zůstala většina jeho hudby nepoužita a namísto něj jsou ke slyšení nepoměrně propracovanější kompozice Richarda Wagnera a Mozarta, které přeci jen komplikovanému epickému stylu sedí mnohem více. Vzhledem k slabší, byť důležité druhé části, a Hornerovi tedy dávám jen čtyři body, i když si myslím, že u takového díla je jakákoliv hodnocení irelevatní. (08.08.2011)

Od tohoto určite talentovaného režiséra som videl len Tenkú červenú čiaru a priznám sa dosť ma to nudilo. Sem sa jeho pomalá precítená réžia ale hodila určite viac. Film sa sústreďuje na vzťah indiánky a Johna Smitha (Farrel) a všetko ostatné sa točí hlavne okolo tejto lovestory. Kto čaká veľké boje nech si dá zájsť chuť. Minimum dialógov. Malick všetko podáva formou obrazu a myšlienkových pochodov jednotlivých postáv a darí sa mu to na výbornú. (20.02.2006)

Velmi pomalu plynoucí film. Zpočátku se mi to líbilo, i když ty monology byly občas rušivé (např. prvotní napadení by bylo skvělé nebýt prostřihů, monologu a hudby), v druhé polovině už to ale začne poměrně dost nudit. Colin Farrell zde předvedl asi nejhorší herecký výkon, co jsem viděl (nehraje špatně, ale nijak výrazně), no a Bale je tu vlastně do počtu. (08.03.2006)