Nový svet

Atmosférické, pomalu plynoucí, dílo kde se vlastně nic neděje a přesto to jako celek funguje. Prostě klasický Terrence Malick, tak jak ho známe. Značný problém je ovšem ve stopáži, jelikož pocity, které Malick navozuje a téma, které zpracovává, mohl se stejným a vlastně i mnohem lepším výsledkem, vytěžit i v podstatně kratším filmu. (25.01.2007)

Další Malickova obrazově-hudební symfonie. Novosvětská. Skvělí herci (Colin Farrell mě rozhodně překvapil, ovšem od chvíle, kdy se na plátně objevil Christian Bale, jsem si na něj ani nevzpomněl), nádherná příroda snímaná dokonalou kamerou, dost možná nejlepší Hornerův soundtrack vůbec, režisérův čarovný cit pro detaily... Všechno funguje tak dokonale, jak jen to je možné. Další krásně poetický film, který nenudí, a po němž je mi vždycky tak příjemně na duši.__P.S. Zajímal by mě prodloužený director´s cut. (23.07.2011)

K filmům, usídlených v žánru "dobrodružný" či "historický" s dlouhou stopáží a s modrým hodnocením, jsem vždy zachovávala podvědomý lehký odstup a počáteční obavy. Nový svět byl jednou z výjimek, kdy jsem příliš neočekávala, a poté jsem byla více než potěšena. Osídlování neznámého území obývaného indiány je linie sama o sobě poněkud nevýrazná. Ovšem Colin Farrell a mě zcela neznámá Q'Orianka Kilcher, který byla dokonale krásnou indiánkou (nedokázala jsem si v této roli vzpomenout na žádnou herečku, která by zde seděla lépe) společně táhnou celý film. Svým příběhem, obdařeným krásou, něhou a láskou, utlačují možné viditelné i skryté nedostatky tohoto výpravného příběhu. Dalším okouzlujícím prvkem jsou myšlenky a slova pronášená Smithem a Pocahontas, jež splývají v působivý poetický zážitek. Jako poměrně závěrečnou postavou se objevil Christian Bale, v jehož každém úsměvu budu stále vidět ten zlomyslný a šílený úsměv Patricka Batemana. Jeho postavu jsem si příliš neoblíbila z důsledku mého skromného přání, aby Pocahontas skončila v objetí kapitána Johna Smithe, a jejich láska tak mohla být naplněna (jak patetické, ale v tomto případě zkrátka nemohu jinak). Nakonec došlo i na mé ronění slz. Příběh lásky na dvou zcela odlišných březích. "Láska. Máme ji popřít, když nás navštíví? Máme odmítnout dar, který dostáváme? Nic jiného neexistuje.", "Myslel jsem, že je to jenom sen. Tehdy spolu v těch lesích. Ale jenom to jediné byla pravda." (29.12.2009)

Přestože Terrence Malick točí v podstatě stále dokola o tom samém a jediném, jedna věc se změnila, Malick pomalu přestává točit pro diváky a začíná točit jen pro sebe. Je to v principu čirá lyrika, když předtím se jeho filmy daly považovat za vyhraněně lyricko-epické. Malickovy filmy do této doby byly o sdílení i sdělení, nyní tu ovšem zůstalo jen sdílení a opouštění epické složky je zjevnou cestou od diváka. Formálně je v Novém světě stále zřetelný Malickův úchvatný umělecký rukopis, jen se zásadně změnila teplota barev, teplé odstíny předešlých filmů (nejvýrazněji v Nebeských dnech) vystřídaly ty studené, zůstaly typické kamerové jízdy a vlnící se tráva, nádherná hudba, Malick stále promlouvá především silou obrazů než slov, vypráví pomalu, až meditativně a důležitým faktorem je u něj kontemplace. Přibyla ale melancholie a jakási emoční clona pramenící z hlubokého vnitřního smutku. Typickým prvkem je také komentář a vnitřní monology hlavních postav, přičemž přestává být důležité rozdělení na pásmo vypravěče a pásmo postav a vše se trochu slívá. Škoda až přespříliš rozvolněné stopáže a některých pasáží vprostřed snímku, kdy jsem se vysloveně nudil, bez nich bych byl opět fascinován. Fascinován nádherným příběhem o střetu civilizací, lyrickou skladbou o největším z citů, nadčasové a svým dobovým ukotvením tolik symbolické etudě o lásce, filmové milostné lyrice. Ta byla vpravdě nádherná, leč nemohu se zbavit dojmu, že sám autor by měl být trochu uvážlivější při volbě poměru délky a lyričnosti svého filmu... (10.01.2012)

I přesto, že Nový svět nemá dramatický spád, ani není plný zvratů, tak jsem byla přikovaná k sedačce. Nadchla mě dokonalá kamera a její netradiční záběry. Zajímavostí je, že vše bylo snímáno z ruky a pouze při denním světle. Vznikl tak naprosto přirozený obraz umocněný silnou orchestrální hudbou. Terrence Malick divákům naservíroval pouze jednotlivé vize kolem velkého příběhu. Vizuální stránka hrála největší roli, a to se mi líbilo. Mlčeti zlato :) film nebyl nacpán zbytečnými dialogy, ani nucenými scénami. Naopak některé scény dramaticky usekl. Velice pozoruhodný a originální snímek, který by stál za větší pozornost. (30.11.2007)