Dům voskových figurín

Některé filmy dokáží polekat i po letech a ruku na srdce, kdybych viděl Dům voskových figurín v roce 1953, asi bych spal hodně dlouho u rozsvícené lampičky a usedavě brečel pokaždé, když by večer vypadnul proud. Jelikož jsem hrooozně moderní člověk, co to viděl až v roce 2014, kdy už s člověkem nehne skoro nic, tak budu mít jen tik v oku a klepavku :-D Film se hodně rychle rozjede a je krásně temný s ponurým dějem, bezvadnou hudbou no a doslova ďábelský Price musel v tu dobu děsit většinu diváků. U filmu mě příjemně mrazilo a užil jsem si ho. Prvních 45 minut bezchybných, pak to trošku ztratí dech, ale nenechte se vysmát konec už je opět parádní. Když to porovnám se stejnojmenným horororem z roku 2005, který mám velmi rád a dal jsem mu plnou palbu, tak světe div se, zjistím, že tento je příběhově ještě lepší a rozhodně opět dávám plnou palbu. Kdo neviděl o dost přišel. (07.01.2015)

Technicolorová mírně béčková podívaná se skvělým Vicnetem Pricem v roli šíleného sochaře. V dnešní době sice už ta ponurá děsivost vymizela, neb současné horory si žádají větší spád. Ale přesto má tenhle film něco co ho dělá nezapomenutelným, protože André De Toth viděl jen na jedno oko, tudíž nikoliv trojrozměrně jako ostatní lidé, tak jím vedené záběry rozehrávají slušnou scénickou podívanou. Škoda že se mi podařilo si tenhle snímeček smáznout, je to fakt slušný horor své doby. (22.06.2004)

Dnes již klasický horor s famózním Vincentem Pricem v roli geniálního umělce (Henry Jarrod) o muzeu, v němž figuríny z vosku vypadají jako živé. Precizní výtvarná stránka a děsivý požár hned zkraje. Když si člověk uvědomí, že žádné pixely, nýbrž skutečný oheň ve studiu, tak cítí lehké mrazení. A vždy mi vytane na mysl scéna z Dobyvatelů ztracené archy. Jarrodovým mistrovským kouskem byla figurína Marie Anoinetty, která při požáru vzala za své. Když spatří krásnou Sue Allenovou, okamžitě ví, jakou podobu jeho nová figurína bude mít. Sue přistoupí na žádost stát se modelem, ale netuší, jaké má Jarrod úmysly. Směrem k závěru děj graduje, napětí se stupňuje. Ostří gilotiny se hladově zablýskne a ve sklepení se vaří lázeň vosku. Stále výborné, a tak hodnocení ponechávám. (21.02.2023)

Toto bola moja štvrtá návšteva filmového domu voskových figurín. Prvý krát som tam nahliadol ako teenager. Bolo to vo filme "Voskové múzeum" z roku 1988. Veľmi to vtedy na mňa zapôsobilo. Takže som sa ihneď vrhol na "Voskové múzeum 2". Z toho som však už nebol taký nadšený. V roku 2005 som sa vybral na premiéru snímku "Múzeum voskových figurín". Z kina som odchádzal sklamaný. No a teraz som si pozrel "Dom voskových figurín" z roku 1953. Je to starý, klasický horror s výbornou atmosférou a skvelým Vincentom Priceom v hlavnej úlohe. Som nadmieru spokojný. **** (28.08.2016)

11.111 hodnotenie, chcelo to niečo epické. Možno by to mohla byť nová Duna ale dnes sa mi na test nechcelo, uvidíme možno zajtra. A tak nakoniec voľba padla na obľúbený žáner horor, aj keď v dnešnej dobe už toto nevystraší nikoho. Vzhľadom na rok vzniku je (pravdepodobne) posledný voskový dom ktorý som ešte nevidel rozhodne viac ako dobrým filmom, aj keď zvažoval som aj epický koncert Amadeus či iný veľkofilm na toto výnimočné hodnotenie. Uvidíme čím prekvapí ďalší filmový nadšenec pri svojej voľbe s týmto číslom. (25.10.2021)