My Fair Lady

Opravdu zžíravá kritika společnosti, ostatně jak to Shaw uměl nejlépe. Tentokrát, ale převedena na filmové plátno. Film se nesnaží distancovat od divadelní předlohy, spíš ji naopak ctí a skoro kopíruje, což mu rozhodně neubírá na kráse. Klasika to bezpochyby je, ale tentokrát mě jaksi minula. Možná to bylo tím nejednoznačným koncem nebo příliš přemrštěnou délkou. Opravdu nevím, ale bohužel jsem z toho nebyl tolik ,,odvařený,, jako například pro mě nejlepšího hollywoodského muzikálu, Zpívání v dešti. Jinak co se týče obsazení neměl bych sebemenších výtek. A Audrey je opět rozkošná. Ano, bavil jsem se, ale ... čert to vem, prostě mě to moc neoslovilo. (15.10.2006)

Muzikál kde si každý song člověk zamiluje a hlavně je tam Audrey Hepburn se svými úžasnými kostýmy přeměňující se z obyčejné květinářky Lízy Doolittleové, která zrovna nemluví jako dvakrát dobře vychovaná slečna, ve velkou krásnou dámu, která okouzlí i šlechtu. Skoro tři hodiny uběhnou jak nic se všemi těmi krásnými písničkami a vtipnými dialogy a scénami mezi nimi, kde krom krásné Audrey a jejích kostýmů ať už těch prvních květinářských, přes ten úžasný dostihový až po ten plesový a ten růžový exceluje hlavně Rex Harrison a jeho profesor Henry Higgins, který v každém dialogu vymýšlí tak květnaté urážky s úsměvem na rtech, že jinde člověk něco takového neuslyší a navíc v tak krásné angličtině :). K tomu nějaké ty vtipné gentlemanské scény s plukovníkem Pickeringem, scény fonetického výcviku, který musí Líza absolvovat včetně mluvení s pusou plnou kuliček, scény s nejoriginálnějším moralistou v anglii a hlavně scéna na plese, kde se ukáže jak moc se celý ten předchozí trénink vyplatil. Viděly jsme to už asi milionkrát, ale pořád je to prostě nejlepší a nejkrásnější muzikál na světě bez jediného slabého místa, takže jestli snad na světě existuje někdo kdo to ještě neviděl, tak by měl hejbnout tím svým zadkem jak kůň Dover, a rychle na to kouknout :). (14.08.2010)

Přestože nejsem příznivcem muzikálů, tak toto se musí líbit snad každému. Skvělé texty písní, výborný příběh, úžasné herecké výkony v čele s Rexem Harrisonem jako Henry Higginsem, samolibým, sarkastickým, staromládeneckým profesorem lingvistiky ( naprosto po právu zasloužený oscar ), naproti tomu NÁDHERNÁ Audrey Hepburn jako Líza Doolittleová, prostořeká květinářka s krásným pouličním přízvukem a nářečím. Role jako stvořená pro Audrey! ( nechápu, že ji minula alespoň nominace na oscara), úžasná kamera, kostými, výprava, vše v brilantní režii George Cukora. Hvězdička navíc za mou oblíbenkyni Audrey, která zde byla FANTASTICKÁ! (20.11.2008)

170 minut je docela ubíjejících, ale stojí to zato. My Fair Lady je klasika a ňáký písničky sem dokonce hrála na piano. Máma si je pobrukovala v českym znění bohužel i při filmu, ale naštěstí sem ji odradila, aby mi nekazila zážitek. Audrey sice byla holka z fairu a neuměla se chovat, ale v mluvení jí stačilo akorát zjemnit hlas, což tak nevypadá, když se to učila celou dobu. A nemůžu si odpustit podotknout, že fakt zlatá čeština! Jakejch máme slov! Když ona řikala něco nespisovnýho nebo neslušnýho, my sme to tak i přeložili, ale v originále je to stejný, max zkrácený a intonačně zkomolený. (15.10.2008)

Já... stále se usmívám. Není to takové to culení, kdy máte pocit, že vám prasknou panty a budete mít pusu doslova od ucha k uchu. Ne, je to příjemný úsměv, něžné jiskření v očích. Snad že by to značilo spokojenost? Nu, i to je možné. Tak jak jsem se dopracovala k 5*? Ze začátku jsem Lízu nemohla vystát - slyšet, vidět, jak vyvádí; to bylo něco otřesného. Vážně! Což znamená, že Audrey obstála a svou roli perfektně ovládla. Pro mě na jejím hereckém výkonu stojí celý film, bez ní - kde by byl? Co mě dále uchvátilo, byly ty úchvatné dialogy, tak krásná hra s jazykem! Higginsova matka je úžasná dáma a nebyla bych proti ji mít za tchýni :) A ten konec... Bez vylévání tlukoucího svalového orgánu. Bez velký proslovů a objímání a ujišťování, že od teď už bude všechno je dobré, skvělé, s velikou láskou. Čehož si velmi cením. Dalším plusem byly kostými, obzvláště na dostizích - ty famózní klóbrci :) jediné, co mě nudilo, byly zbytečně dlouhé písně. Chtěla jsem se pohnout dál, aspoň o krůček a oni stále opakovali tytéž věty. Já tomu opravdu rozumím hned na poprvé, myslela jsem si a div, že nezačala skřípat zubama :-D A film dostává 5* - to hlavně za ten úsměv a vnitřní klid. (01.03.2009)