ヴァイブレータ
Réžia:
Rjúiči HirokiScenár:
Haruhiko AraiKamera:
Kazuhiro SuzukiHudba:
Hikaru IshikawaObsahy(1)
Moderní společnost s sebou přináší emancipaci a nezávislost, ale také deziluzi a depresi. Extrémní společenský nápor a prázdnota konzumního způsobu života vychovaly generaci emocionálně frustrovaných lidí uvězněných mezi mlýnskými koly seberealizace, kariéry a společenských nároků. Přesně taková je i hlavní hrdinka, která se při nakupování várky alkoholu v koloniálu setká s mladým řidičem náklaďáku a spontánně se s ním vydá na cestu napříč Japonskem za jeho další destinací. Nezávislé komorní road movie pro dva aktéry, natočené na digitální kameru, umožňuje divákovi hluboký vhled do hrdinčiny osobnosti a jejím prostřednictvím nepokrytě ukazuje krizi a hodnotovou prázdnotu světa založeného na konzumu a falešném ideálu svobody. (FebioFest 2006) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (10)
Na pohled i poslech příjemný film o cestě a sociologická sonda do života řidičů náklaďáků. Jako psychologická črta, z níž prosvítá předloha ženské autorky, mě měl nadchnout, ale nestalo se - snímků o náhodném a krátkém setkání dvou ztracených duší se na přelomu století vylíhlo dost a leckteré z nich - namátkou kupříkladu "Buffalo v šestašedesátém" - považuji za zábavnější a přesvědčivější. Opakované močení a zvracení hrdinky tu může a nemusí být jen slohovou berličkou nebo feministickou provokací. Titulním vibrátorem tvůrci míní v první řadě mobilní telefon na Reiině hrudi, podle mě spíš metaforu pro její srdce v okamžiku zásahu. ()
Road movie s provokujúcim názvom, ktorý však namiesto sexuálnej pomôcky odkazuje k vibrovaniu mobilného telefónu hlavnej hrdinky - ako jedinej vlnovej rezonancie, ktorá zo začiatku preniká k jej citom. Na čisto lyrické scény chudobnejšia snímka je univerzálnou výpoveďou konzumného sveta, kde globalizačné aspekty vedú k narastajúcemu odcudzeniu a samoty jednotlivca. Stretnutie dvoch osamelých ľudí a ich spoločná jazda naprieč krajinou alegoricky ukazuje spôsob ako znova uchopiť kormidlo svojho života, vedieť sa otvoriť a vyrovnať misky váh medzi tým "čo odmietame" a "čo má zmysel". Komorné nasnímanie striedajúce interér kamiónu s exteriérom ubiehajúcej cesty túto dualitu iba podtrhuje a odviazané sexuálne scény zase upomínajú na režisérove začiatky v "erotic-pink" oblasti. ()
Hiroki musí být jistě zajímavou osobností v japonské kinematografii a tohle je jeden z jeho filmů, který to dokazuje. Ve Vibratoru (význam píše už uživatel Adrian) se setkávají dvě osobnosti. Rei, psychicky labilní a osamělá duše, která se projevuje různými způsoby, kdy jeden z nich jsou její hlasy v hlavě. To byl velmi dobrý režijní tah, který vyzněl velmi působivě. A pak Nao, řidič kamionu, ženatý, který má malé děcko a neustále ho otravuje jedna stopařka a on neví jak se jí zbavit. Tou ovšem není Rei, která ho o cestu kamionem poprosila. Alespoň tak to všechno vypráví po cestě Rei, když se vzájemně svěřují o trablech svého života a tak se pomalu přibližují jeden druhému. Co pro Rei znamená dotek od někoho jiného a nebo sexuální scénky, citlivě natočené, to už bych spoilerovala. Nebude to šálek kávy pro každého, ale svou přirozeností, jednoduchostí, ale i bolestí mně byl velmi blízký. ()
Hiroki a jeho jemnocit pri vytváraný pokazených charakterov. V kamióne po Japonsku, za sprievodu peknej hudby a s meditatívnym presahom, kedy dvojica len na chvíľu potrebovala utiecť od šablóny a zaužívaných koľají. Predávali si emócie, lásku, príbehy aj zúfalstvo. A v krajine okolo nich zatiaľ snežilo, mrzlo alebo pršalo. Ten film pôsobí trošku beatnicky a trošku šialeno. Ale je v ňom veľmi veľa pekných vecí. Túžbu nebyť sám a následne aj odhodlanie tú samotu prijať. Dozvuky z filmu si momentálne veľmi užívam. ()
Náladou, kterou ve mně ten film vyvolával, jsem si vzpomněl i na Kim Ki-duka, ale nakonec mi přišel Vibrator velmi originální a tohle mé první setkání s Hirokim rozhodně budu prohlubovat. I ty dvě postavy, převážně tedy ta Shinobu, která mi přišla nesmírně zajímavá, spolu s prostředím dokázaly vytvořit trochu depresivní chvilky. ()
Pro mě je film přeceněn... ()
Wow, tak tohle byl skvělý road movie s výbornými výkony obou představitelů, zvláště Terajima-san, byla skvělá. Film se nevyhýbá ani choulostivým scénam, většinou jsou sexuální:-) Perfektní byl i zvolený soundtrack, u kterého jsem si pěkně vychutnával záběry cesty truckem. Celkově velmi velmi kvalitní snímek. 85% ()
Osamělá, frustrovaná a také dosti nevyrovnaná žena nastoupí k neznámému řidiči kamionu na náhodný sex a zůstane s ním po delší část jeho cesty. A jak jedou, v kabině si povídají a postupně se jeden druhému otevírají. Ani nic zvláštního nezažijí a nikoho nepotkají, jenom se v této intimní road-movie pokusí o překonání odcizenosti a prázdnoty, nahromaděné v moderní společnosti. ()
Komorny, pomaly plynuci indie film o hľadani svojho miesta vo svete. Mlada žena hľada spôsob, ako sa aspoň na chvíľu zbaviť frustracie, utrpenia, a samoty vo svojom nenaplnenom živote. Utechu a pochopenie hľada u vodiča kamionu, ktoreho nahodou stretne v obchode. Dej filmu je založeny "iba" na dvoch postavach a ich osudoch, no na dobry film niekedy stači aj takto malo. ()
Snímka režiséra Ryuichiho Hirokiho z roku 2003 je komorne pôsobiacim road movie počinom a zároveň prakticky filmom iba dvoch hercov - Nao Omoriho a Shinobu Terajimy. Tí, čoby vodič nákladného auta Takatoshi a žena zo supermarketu Rei, sa spoločne vydávajú na púť japonskými lokálnymi cestami. Kam smerujú? Prakticky nikam. Cieľ hľadajú nielen na ceste, ale predovšetkým v živote, čo môže divák sledovať v rozhovoroch, ktoré medzi sebou vedú v kabíne nákladného auta. Ich cesta je okorenená príležitostným sexom a najmä vnútornou prázdnotou. Pri hľadaní správnej frekvencie vysielačky vzniká paralela s hľadaním správneho smerovania v ich životoch. Hirokiho film sa zo začiatku javí ako dielo s pomerne veľkým potenciálom. Na diváka pôsobí, že by sa mohlo výrazne zameriavať na postavy a osloviť aj svojou japonskou výpravou, ktorá by ukázala krajinu z iného uhla, než je tomu vo filmoch bežne zvykom. Je preto škoda, že sľubný začiatok snímky postupne kvalitatívne upadá, pričom nakoniec skĺzava do roviny priemernosti, ktorá nie je výraznejším spôsobom zaujímavá. Ani čo postáv ani výpravy týka. Postupný kvalitatívny pokles je v prípade tohto 95-minútového počinu citeľný. Aj svoje najväčšie prednosti postupne utlmuje. Vibrator môže niekoho na prvý pohľad oklamať svojím názvom. A hoci sa filmu sex nevyhýba, nezohráva v ňom tú najdôležitejšiu úlohu. Dielo režiséra Hirokiho je skôr počinom, ktorý sa snaží zachytiť vnútornú stránku ľudského bytia, život ako cestu bez známeho cieľa, hľadanie zmyslu. A dá sa povedať, že sa mu to do istej, hoc iba limitovanej miery aj darí. Aj keď, pravda, na začiatku film pôsobí oveľa lepším dojmom než na jeho konci. Ale to už teraz nikto nezmení. ()