Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Jiří ŠotolaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Martin Růžek, Vladimír Šmeral, Jiří Adamíra, Ota Sklenčka, Oldřich Kaiser, Jaroslav Kepka, Daniela Kolářová, Vladimír Ráž, Josef Patočka, František Němec, Jaroslav Moučka, Jan Přeučil (viac)Obsahy(1)
Hra je dramatem posledních dnů života římského císaře a krále českého Karla IV. Není jen historickou rekonstrukcí; vypovídá o životě, lidských a politických postojích tohoto významného panovníka s velkou básnickou nadsázkou. Do Prahy v roce 1378 již potřetí přijíždí papežův legát, protože se očekává úmrtí Karla IV. Kardinál se zatím neúčastní pohřbu, ale audience u císaře, za níž je potupen, protože císař je - jakkoli upřímně věřící - roztrpčen poměry v církvi a chce namísto dvojpapežství upevnit jedno jediné- římský stolec sv. Petra. Končí se velká a slavná éra českých a evropských dějin a císař se obává, co bude dál, až odejde. Následník Václav IV. je slabý a má odpor k vladařské funkci, čtvrtá žena by ráda viděla na domácím i říšském trůnu svého oblíbeného synka Zikmunda, sotva desítiletého. Moravský markrabě Jošt intrikuje s pány, církevní hodnostáři kolísají mezi papežem, německými preláty a císařem. Mladý inteligentní arcibiskup Jan z Jenštejna, jehož by Karel IV. rád viděl arcibiskupem pražským a jakýmsi vladařem vedle mladého krále, je hejsek a zhýralý floutek, který se zajímá spíše o ženy a pití. Karel IV., hrdý na to, z jaké bídy povznesl svou rodnou českou zemi ke světové kráse a pýše, trne hrůzou z jejího pokoření po jeho odchodu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
Výborně napsaná televizní hra o poslední skonu Karla IV. kterého by neuvědomělý divák nepoznal, protože v dobách své největší slabosti byl k nerozeznání od toho velkého panovníka, kterého naše země měla a tak se setkáváme s Karlem jako s ukřičeným, podezřívavým a všemi pohrdajícím starcem. Toto není slabost filmu, naopak jeho největší plus, kdy přestože jen díky uvědomění s Karlem soucítíme, postupně si uvědomujeme, že on není tím, s kým se má sympatizovat a tak se rozum přiklání ke straně intrikářských vatikánských vyslanců, přestože jimi pohrdáme ještě víc. Celý děj je tak vystavěn na panoptiku Karlova dvora, kdy jeden je špatný a druhý ještě horší a zároveň je tu ukázáno, jak se římskému císaři hroutí jeho dílo pod rukama, přičemž proti němu stojí církev vystavená ze zkažených charakterů, což se stejně jako přehnané české vlastenectví dalo čekat vzhledem k době vzniku filmu, na druhou stranu je nutné říct, že toto na kvalitě scénáře a logice příběhu nijak neubírá a poslední hodiny Největšího Čecha lze sledovat s napětím a dobrým pocitem. ()
Tendenční zpracování, které je v anotaci eufemisticky nazváno "básnickou nadsázkou". Určité pasáže jsou zajímavé a některé herecké výkony kvalitní, jiné jsou až nesnesitelně přitažené za vlasy a přehrávané. Zejména hysterické scény Daniely Kolářové až rvou místy uši. ()
Historické epizody z naší vlastní historie jsme vždy zvládali výborně. O to víc je škoda, že se jich točí tak málo. A tak musíme čerpat z historických archivů Československé televize. Zatímco o životě nejslavnějšího českého panovníka je mnoho známo, a snad každý zná jeho zásluhy na Čechách a Praze, o jeho konci už se tolik nemluví. Karel IV. se zcela oprávněně obával, jak se později ukázalo, co bude se vším co vybudoval. Jeho syn jako následník trůnu nebyl nejsilnější, ale nutno dodat, že neměl ani dobrou výchozí pozici, neboť supi už jen čekali, až Karel zaklepe bačkory. Ve své prozíravosti navíc pochopil, jak zhoubnou úlohu může mít i nadále církev. Víra v Boha a katolická církev jsou totiž dvě naprosto odlišné věci. Církev vždy prahla po moci a vlivu, což se i zde ukazuje. Dobré časy, vlastně ty na dlouho nejlepší, smrtí skvělého panovníka bohužel skončily. Výborné herecké obsazení, byť ve skromnějších podmínkách kulis. ()
S historickou věrností si autoři příliš hlavu nelámali. Také mi vadil příliš dělnicko-rolnický pohled na věc. Ovšem vidět velkého krále a císaře na konci cesty bylo zajímavé. Stejně jako česká hercká špička v hlavních rolí. Nejvíc mi asi utkvěl Oldřich Kaiser jako budoucí slabý a nejistý král a kaiser Václav IV. ()
Ano musím dát vysoké hodnocení, přestože inscenace není historicky přesně vykreslena. Ale vzhledem době vzniku přesně 600 let po smrti císaře a v době tuhé normalizace patří tento titul k tomu nejlepšímu, co bylo natočeno. Problémy s církví byly už za Karla IV, ale ne v takovém rozsahu, jak popsáno ve filmu a že by do Prahy táhly ozbrojení duchovní?stejně jako postava císařovny Alžběty Pomořanské, která podle pověsti byla silná osobnost a která lámala meče, zde vykreslena jako hysterická manželka a postava budoucího kancléře Jana z Jenštejna působícího spíše jako nějaký tanečník než duchovní. Skvělé herecké obsazení, kterému vévodí Martin Růžek v postavě císaře, Oldřich Kaiser jako Václav IV. ()
Karel IV. umíral velice dlouho, až jsem se bál, že nakonec neumře. Dialogy nebyly špatné, místy velmi chytré, ovšem film pohřbívá naprosto odpudivé studiové kulisy. To byla hrůza. ()
Teda pan Šmeral za těch deset let od Kladiva na čarodejnice zestárnul, že bych ho vážně byl skoro nepoznal, nebýt hlasu... ()
Martin Růžek je opravdu stařičkému císaři Karlu IV opravdu podoben, hraje ho s grácií. Velikost a politická převaha je cítit. Kolářová hraje hysterickou Alžbětu Pomořansko tak přesvědčivě nebo přehrává ? Kdo se mi líbil nejvíc tak Oldřich Kaiser jako kralevic, pozdější Václav IV, hraje ho tak přesvědčivě že věřím jeho pozdější “politickou měkkost”. Zde je Václav jako politicky totálně nevhodný, usmíval se na kameníka ( Moučka ) při audienci který ho bavil tak jako ho bavil prostý lid, zde je vykreslen dle pověstí. Karel IV se politicky skvěle orientoval až do konce. Po jeho smrti všichni věděli že , bude hůř. Karel IV udělal tu největší chybu že Václavu IV než mu předal vládu, tak vše rozparceloval a dal do správy svým potomkům a příbuzným aby pak válčíli mezi sebou… ()