Hotel Rwanda

Nevím jestli to tady někdo už psal ale po shlédnutí tohodle filmu jsem se styděl za to, že jsem běloch... (21.07.2006)

Výborné dokumentární drama, o tom, jak může vzniknout genocida kvůli jinému tvaru nosu. Celou dobu budované napětí, kde hlavní hrdina - správce hotelu díky svojí inteligenci, pragmatičnosti a umu v oblasti vyjednávání a komunikace byl schopen zachránit spoustu lidí a nejen to. (07.10.2009)

Co by se stalo, kdyby se tam nemluvilo anglicky? Možná to, že by se z toho rázem stal artový film že? Ale rozhpdně o třídu lepší. Takhle z toho vypadlo klasické hollywoodské klišé....mě to prostě nestačilo. 85% a rozhodně bych to nezařazoval do topky. (23.10.2009)

Pro všechny, co by rádi pomáhali v Africe, by se na to měli kouknout, aby věděli, do čeho chtějí jít. (12.03.2009)

I když jsou lidé nejinteligentnějšími bytostmi na Zemi, bohužel neumí žít v míru ani mezi sebou. Nechápu tyhle války a genocidy, ale podle mě dřív zanikne lidstvo, než tyhle zvěrstva. Tyto děsivé události jsou zde ztvárněny sice solidně, nicméně pokud vynechám sentiment a obsahovou stránku, je to na lepší tři hvězdy. (06.09.2009)

Dávám čtyři hvězdy, protože jsem četl knihu, která měla mnohem větší hloubku a autenticitu. Obdivuji příběh Paula Rusesabaginy (je krásné, jak hrdina ve filmu toto jméno vyslovuje), který navždy vstoupí do dějin černého kontinentu. Říká se, že knižní předloha je mnohdy poutavější a jednoduše lepší. Zde tomu tak také je. Doporučuji proto knihu Obyčejný muž - jedná se o výpoveď samotného managera hotelu a filmu dávám 83 %. (11.04.2012)

silne emotivny film. proste nenecha vas chladnych a prinuti vas zamysliet a, aby sme v takychto pripadoch neostavali - my zo zapadu, len tak nech si to ti africania vyriesa sami... (11.09.2005)

Moc dojemný film o člověku, který riskoval svůj život aby zachránil životy spoustě lidí. Film poukazuje na totální selhání civilizovaného světa, který nepochopitelně odtáhl od této novodobé genocidy ruku a nechal všechno plavat. Tvůrci dokázali odhalit hrůzy té doby, aniž by k tomu potřebovali násilné scény s hektolitry krve, za to jim patří můj obdiv. (12.02.2007)

Rwanda aneb jak to OSN zase jednou podělala a ukázala tak svou nefunkčnost. "Můžu vám dát jen čtyři muže a ti navíc nesmějí střílet." Prostě jen jedna velká modrobílá bublina. Příběh skvělý, bohužel psaný životem, herci výteční, ... Bohužel Don Cheadle, ačkoliv to odehrál skvěle, pro mě asi vždy bude komikem.Trochu mi vadil menší happyand, ale na druhou stranu jestli se to tak opravdu stalo, nemůžeme to filmu vyčítat. Nejpamátnější je pro mě věta Joaquina Phoenixe o reakci lidí tam doma. Citovat nebudu, radši se koukněte. (27.10.2011)

Uhladení Hollywoodsky pohľad na genocídu v Rwande. Áno, myslím to skutočne vážne a poprosím kolegov dohľadať si potrebné informácie. Film síce pracuje s masovými vraždami a slzičkami, avšak konflikt Hutuov, Tutsuov a Rwandským vlasteneckým frontom je jednostranne čitateľný. Je to práve PRF na čele s Kagamem, ktorí boli na počiatku a aktérmi ešte väčšej genocídy v Kongu, kde zabíjali aj tých vlastných, ktorých tuna "zachraňujú". A túto selekciu viny a hrdinstva si nekorigovať v mramorizácii filmového portrétu, je to scestné. Lebo vidím tu síce tábory, ale argumenty jedných o nudnej adaptácii "reálnych udalostí" a tých druhých o úžasnom vojnovom filme mi prídu neznalostné a povrchné. Budem si to musieť pozrieť znova. (29.06.2015)

Filmy tohoto typu jsou mi trochu protivné. Ono podle mého názoru totiž nejde vůbec o filmové umění. Tady prostě není co zkazit. Není tady to riziko, ta odvaha, kterou podstoupí spousta jiných režisérů, scénáristů a herců jenom proto, aby vzniklo něco překvapivého. Něco nového a nečekaného. Na podobná témata se nalepí taková velká filmová jména z obou stran barikády (ať už před či za kamerou), že to prostě fungovat musí. A nejhorší na tom je, že snímek je vlastně parodií sebe sama. Nelze nic jiného, než jej citovat. Divák jej prostě shlédne, řekne "to je hrozné", a odejde si dojíst večeři... Proč vznikají snímky o něčem, co již bylo a co již nelze změnit? Proč je tak málo lidí, kteří najdou odvahu se snažit něco změnit teď. V takovýchto chvílích obdivuju pana Michaela Moorea, který - i když za cenu lehké demagogie - upozorňuje na současné problémy. Bojuje proti něčemu, co změnit ještě lze. Snaha zmedializovat tragédie dávno minulé, mi připadá sadistická a z hlediska kinematografického průmyslu prvoplánovitá. Nemůžu ovšem dát méně než tři hvězdičky. Ono se to divákovi bohužel bude líbit... (Jedno bravo pro Joaquina Phoenixe, který byl geniální.) [prosinec 2005] (10.12.2005)

Kočár zastavil a kněžna vyhlédla z okénka na drába políčkujícího pohublého vesničana. "Strašné" - špitla a složila dlaň na prsou. Kočár se rozjel a knežna ještě notnou chvíli uklidňovala tlukot srdce zrychleným máváním vějíře. Přesně takový pocit mám ze všech reakcí na Hotel Rwanda. Sám tento film považuji za evidentní, vypočítavé šáhnutí na Oskara, které zredukovalo rwandskou genocidu na sladkobolnou skorodisneyovku. Vše se řídí jednoduchým heslem : ukázat zrovna tolik zla a násilí, aby si paničky mohly "zaochat" a "zaachat", tedy - dojmout je, ale neznechutit. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy u filmu takhle namíchl - cítil jsem se ne podveden, ale přímo zneužit. Režisér si byl tak jist tím, že samotné téma stačí, aby šli všichni do kolen, že rezignoval na všechny ostatní technické aspekty. Výsledkem je film, který není pouze průměrně natočen, ale přímo bohovsky zvrzán. Hotel Rwanda zosobňuje všechno, co mě štve v angažované kinematografii - podbízivost, klišé, útok na city, sterilnost a teatrální odstup. "Odpad" jako protest proti samotnému filmu i proti jeho vysoké pozici v žebříčku NEJ. Chcete genocidu ve Rwandě? Koukněte na autentické záznamy. Máte slabší žaludek? Koukněte na Shooting Dogs, který podává mnohem přesvědčivější a pravdivější obraz. (28.12.2006)

Hrozné pomyšlení, jestli se takové věci dějí v těch třetích zemích a nikdo jim nepřijde na pomoc, ba ani takové genocidy OSN neřeší. Tak k čemu potom veškerá ta vládní vojska, která se někam posílají, ale nic nesmějí nebo nechtějí pro takové zbídačené lidi něco udělat, aby ochránili jejich životy. (06.10.2008)

S Hotelem Rwanda se nemá šanci poměřovat snad žádný film podle skutečné události, možná s výjimkou Schindlerova seznamu. Drtivá většina z nich zobrazuje osud a drama jednoho člověka, maximálně skupiny, tento oproti nim až nechutně znázorňuje lidské selhání jako celku. Toto vskutku mistrovské dílo jsem si zamiloval během prvních desíti minut a až do konce jsem od něj nedokázal ani na sekundu odtrhnout zrak. A ano, i já si nakonec řekl - "to je hrozné" a šel si uvařit večeři, snad mě spasí aspoň můj narůstající zájem o problematiku rozvojové Afriky. Tento film na mě opravdu zapůsobil a nechal ve mě těžko smazatelnou stopu. (08.03.2009)

Brilantní snímek, který by se silou své výpovědi dal přirovnat k Spielbergově Schindlerovu seznamu. I když je pravda, že tvůrci v některých momentech možná až příliš tlačí na pilu. Nikoli v zobrazování explicitního násilí (s tím naopak režisér prozíravě šetří), ale okatým citovým vydíráním. Například celá závěrečná scéna mi přišla dosti přeslazená. Nicméně vzhledem k závažnosti a aktuálnosti zvoleného tématu nemohu jinak než za pět. Doporučuji ke zhlédnutí zejména odpůrcům současné uprchlické krize (ačkoli jak ve filmu prohlásila postava Joaquina Phoenixe, většina lidí si stejně řekne "to je hrozné" a bude pokračovat v jídle.) A jen tak mimochodem - Don Cheadle si zde nejspíš střihnul svoji životní roli. (26.08.2015)

Film, který se vám zaryje pod kůži. Já za sebe musím říct, že jsem neviděl, tak kvalitní film, který by byl natočen podle skutečné události. Film byl napsán a zpracován velmi kvalitně a herercky proveden tak neuvěřitelně skutečně, že jsem měl chvílemi pocit, jako bych sledoval dokument nějakého válečného zpravodaje. Tyhle filmy mají nesmírnou hodnotu po stránce umělecké, ale i po stránce lidské. Kdybych hodnotil umělecký přínost dal bych 5* a kdybych hodnotil přínos za pomyslné nesení poselství pro světový mír a lidskou morálku, dal bych dalších 5*. Bohužel tu však desítku nemáme a tak zůstanu u pětky. Jistě tam byli některé věci po technologické stránce, které bych vytknul (jako třeba kamera, ale třeba to tak i tvůrci chtěli, aby byla občas chaotická až amatérská) ovšem dopad na diváka a vtažení do filmu je zde tak veliké a pravděpodobné, že nemá cenu kritizovat. Pokud film diváka zaujme a vtáhne do děje, tak je to vrchol, protože o to přece u filmu jde. Jde o to, aby divák nejen konzumoval hollywoodské produkty, ale aby ho film donutil přemýšlet a to se stalo. Alespoň u mne ano. (15.01.2006)

Myslím, že hlavním posláním filmu bylo lidem sdělit, že se vůbec něco tak hrozného odehrálo. Ten pocit bezmoci a bezvýchodnosti, zla a nenávisti, to nelze vyjádřit. Tohle je krutá realita, která byla navíc mistrně naservírovaná filmovému divákovi. Myslím, že každý z nás občas běduje nad svými útrapami života, ale co je to v porovnánjí s tím, co se děje někde ve Rwandě, Íráku, Srí Lance a podobně? (10.01.2007)

Jsem ráda, že se konečně objevil film, který se věnuje tomuto palčivému tématu. Vůbec nechápu, jak se tohle může někde na světě stát, ale bohužel se to děje a dít bude. Afrika je velmi neklidný kontinent a horká půda pod nohama je tam pořád. Doufám, že ani já, ani mé děti a děti jejich dětí nikdy žádný válečný konflikt na vlastní kůži nezažijí. Paul Rusesabagina se klidně může zařadit po bok lidí jako byli Nicholas Winton a Oskar Schindler, kteří v sobě našli velkou sílu lidskosti. (22.11.2011)

Komentárov je tu habadej, skúsim vysvetliť situáciu, ktorá nedostala priestor na sfilmovanie..     Kedysi dávno prišli do Rwandy belgicky okupanti.Tí uprednostňovali jednanie s černochami typu Tutsiovia (vyšší, štíhlejší s menším nosom) pretože im viac pripomínali europoidných ľudí.Tak boli Tutsiovia predurčený na vládnutie a Hutiovia zostali roľníkmi a menejcennými obyvateľmi, ktorým sa dostávalo spravidla menej vzdelania.Generácie za generáciami už odmala vštepovali otcovia svojím deťom svoju povyšeneckosť a nenávisť.A tak sa stalo, že postupom času Hutiovia prišli k moci a Tutsiovia zrazu pocítili, aké je to byť v prdeli. A jedného krásneho slnečného dňa vtrhli s fanatizovaní Hutiovia na návštevu k susedom Tutsiom domov, a zahrali sa s mačetami hru "človeče nezlob se´´.A tak sa stalo, že otec s useknutými končatinami sa v ukrútných bolestiach musel pozerať na svoju malú, zohavenú dcéru, čo mu umierala pred očami.Jej predchádzajúci smiech pohltil plač, a kus jej odseknutého nosa sa povaľoval v prachu...A toto sa odohrávalo 100 dní v kuse..štatisticky každých 10 sekúnd bol zavraždený brutálnym spôsobom človek. A pritom sa tejto genocíde dalo zabrániť.Kanadský generálporučík Roméo Dallaire, ktorý bol v Rwande na mierovej misii v rámci OSN informoval, že sa tam schyľuje k tragédii.Navrhoval uväzniť kľúčové postavy, ktoré vyvolávali nepokoj, dokonca aj informoval, že vie kde sa nachádzajú hlavné sklady zbraní, ktoré navrhoval zhabať, prípadne zlikvidovať.Lenže dostal rozkaz od páprdu v kravate, že sa nemá do toho zapájať.A tak sa stalo, že v najbližších mesiacov dostalo desaťtisíce ľudí svoje mačety, pušky, nože a ...Dokonca ked boli nakrútené materiály, v ktorých sa pácha brutálne masové vraždenie, tak OSN, Belgicko, Francúzsko.. komplet všetci sa na nich vysrali, stiahli svoje vojská, a pochopili, že ropa sa nachádza inde. Koho by zaujímalo viac informácii o tejto téme, tak si môže prečítať knížku Obyčejný muž, ktorú napísal hlavný hrdina tohoto filmu Paul Rusesabagin (momentálne čaká na dotlač). 15 minútový dokument o Rwandskej genocíde.. (12.11.2012)

Na začátku je krásně ukázáno, z jakých absurdit může dojít k povstání v zemi. Zbytek filmu pak prezentuje, co taková absurdita může zapříčinit. Tohle je až neskutečná a svírá se vám z toho žaludek. Je s podivem, že Paul a jeho rodina dokázali přežít. Opravdu to vypadá jako zázrak. Ale to šílenství lidí, to zapůsobí nejvíce. (07.04.2017)