Hotel Rwanda

Velmi obyčejně natočený, ale zato silný, humánní a vypjatý snímek, kterému se podařilo popsat jednu z nejsmutnějších kapitol lidských dějin (ano, nejen 20. století!), aniž by se opíral o berličku extrémní brutality a sentimentu. Don Cheadle a mnozí další zaslouží hlubokou poklonu! P.S. - Každému koho toto tragické téma zaujalo, doporučuji knihu "Inyenzi neboli šváby" od jedné z přímých účastnic genocidy, která sama přišla o celou svou rodinu... (29.05.2008)

Brilantní výkon Dona Cheadla, který měl mimochodem naprosto zaslouženou nominaci na Oscara tu silně kontrastuje s nedostatečnou zaníceností režiséra pro danou látku a s neschopností vytvořit dostatečnou zpětnou vazbu a tím pádem i sprostředkovat silný a emociálně bohatý zážitek, který by člověk tak potřeboval. Strohá formální stránka zde není na škodu a dává vyniknout syrovosti a opravdovosti prostředí, přičemž největší důraz není ani tak kladen na akční scény, jako spíše na ty dialogové. Celkově jsem však byl až nemile překvapen faktem, že mě film výrazněji emociálně oslovil snad jen při dvou scénách. Možná to dělala absence velkého plátna, potažmo zvukové vatáže, přesto na mě celý projekt působí až příliš chladně. Tak chladně, že průměrné hodnocení považuji v tomto případě za dostačující. (06.11.2005)

Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... (14.06.2008)

Hotel Rwanda je dokonalý lék na deprese. Pokud si říkáte, že hůř už nemůže být a rozhodnete se na tenhle film kouknout, bude to pro vás jako rána přímo mezi oči. Celý film vám bude z dění na plátně ješte mizerněji, skoro celý snímek probrečíte, ale pár minut po odchodu z kina vám dojde, jak ubohé jsou vaše problémy, pocity i myšlenky na sebevraždu. Vždyť ti lidé bojovali o holý život v těch nejšílenějších podmínkách. Jedna emocionálně vypjatá scéna střídá druhou a tvůrci ani na chvíli nezneužijí tématu, které přímo vybízí k sentimentalitě a přehnanému moralizovaní. Spolu se skvělými herci balancují na hraně, avšak nikdy tu pomyslnou hranici mezi syrovou zprávou o nejmasovější genocidě novodobých dějin a hraním na divákovy city nepřekročí. Strhující a zároveň nepříjemné dílo, které těžko nechá někoho chladným. (22.04.2005)

Čtvrtou hvězdičku přidávám jen kvůli sympatickému Donu Cheadlovi a menší roličce Jeana Rena. Opět pro mě jeden z vysoce nadhodnocených filmů. Stejně jako jsem před zhlédnutím lehce očekávala, že bych opět po čase mohla nějakému "výstavnímu" kousku ze zdejší Topky udělit plný počet, jsem zároveň již krátce po začátku filmu vytušila, že tomu tak asi zase nebude. Hotel Rwanda mi přišlo spíše jako průměrné dílo, jehož jistá část byla vyplněna patetičností, nepříliš záživnými a v podstatě pro hlavní děj nic neříkajícími scénami z prostředí hotelu. Také se spoustou sladkobolných scén, při nichž jsem nejspíš měla pocítit šok, vztek či obavy o hlavní postavy, avšak během celého sledování se ani jedno z toho nedostavilo. A ta zbylá část snímku, která měla být tou hlavní a měla se věnovat onomu krutému masakru nevinných lidí, mi přišla svým námětem zcela nevyužitá. Spousty vojáků, spousta úplatků za záchrany nevinných, pár drsných záběrů na probíhající zvěrstva či melodramatické scény mezi manželi (zvláště ta na střeše). Od tak vysokého hodnocení jsem čekala podstatně více. Chyběl mi ten čirý, krystalický naturalismus, větší síla v samostatných scénách a celém ději, vtažení do něj, mrazení v zádech či slzy a prožívaná bezmoc z těch hrůz. Jakoby tvůrci obcházeli dokola a měli obavy, nebo se jim nechtělo "vypravit" do samotného centra "zla." Zase na druhou stranu, v tomto příběhu jim nešlo o znázornění brutality a detailů, ale především o poselství jednoho muže, který zde nebude chránit jen svou rodinu, ale i tisícovku obětí, které se do jeho hotelu uchýlí. Ale i tak jsem na tyto skutečné události, na množství jejich obětí a na těch 87% zde, čekala nemilosrdnější a krutější zpracování. Uživatel heyda to vystihl velmi podobně mému dojmu. (06.08.2011)