Plynové lampy

Manželem terorizované ženy jsou častým filmovým námětem. Tento více než sedmdesát let starý psychothriller je špičkovou ukázkou tohoto žánru. Vyniká skvělými hereckými výkony, velmi dobrou výpravou a kostýmy, napínavým příběhem a depresivní atmosférou s prvky tajemna. Ingrid Bergmanová v roli naivní, ušlápnuté manželky se vlivem stupňujícího se psychického teroru ze strany manžela pozvolna propadá od počátečních depresivních stavů až na pokraj šílenství. V roli jejího démonického muže ji excelentně sekunduje jako velmi přesvědčivý manipulátor Charles Boyer, který má na svědomí plíživě houstnoucí atmosféru tohoto filmu, jíž jsem podlehla i já. Člověk si po takovém zážitku začne vážit dobrého životního partnera. (24.02.2016)

Dlho som premyslal nad hodnotenim a vobec nad vsetkymi tymi noirovkami, ktore som videl hlavne v rokoch 2008 a 2009 a nakoniec som sa predsa len rozhodol navysit hodnotenie aspon na 4 hviezdicky, pretoze aj napriek tomu, ze som moc nadseny nebol, ma tento film svoje caro hlavne na tie roky a divat sa na herecke vykony psychopata Charlesa Boyera a labilnej Ingrid Bergmanovej predsa len stalo za to vidiet. Ked si predstavim, ze som videl aj omnoho slabsie filmy zo styridsiatych rokov, ktorym som mozno vtedy tiez dal z urciteho respektu 4 hviezdicky, tak nemozem dat tomuto len 3. Taktiez atmosfera bola zaujimava a temna, hlavne v noci pri nocnych lampach v londynskych uliciach v tme a v hmle. Len som cakal, kedy odniekial vyskoci z tiena znamy vrah Jack rozparovac, no ten sa tam sice neukazal, ale uplne mi postacila postava tajomneho a chladneho Gregoryho Antona. Nakoniec herec, ktory ho stvarnil bol nominovany na Oscara za hlavnu ulohu, avsak sosku mu vtedy vyfukol Bing Crosby za komedialnu dramu FARAR U SVATEHO DOMINIKA (1944). Vacsie stastie uz mala Ingrid Bergman za hlavnu ulohu, ktora si svojho Oscara pravom zasluzila, avsak v kategorii najlepsi film, v ktorom sa ocitli aj Plynove lampy zvitazila uz spominana drama FARAR U SVATEHO DOMINIKA. Priznam sa, ze ma trochu rozculovali tie schovavacky a rozne hry na to, kto je a nie je blazon, pretoze keby som bol na mieste Pauly Alquist, tak by som tomu Gregorymu taku vrazil, ze by mu stena dala druhu :-) V podstate som vdacny uzivatelke Madison, ze som tento film videl, pretoze mi ho odporucila a nakoniec sme si ho pozreli spolu a takto ma o nieco viac bavil. A este mala poznamka: cely film som premyslal nad tym, odkial mi bola znama ta sluzka menom Nancy, ked som sa jej dival do oci a az neskor som zistil, ze je to ta Angela Lansbury, ktora si zahrala v znamom seriali TO JE VRAZDA, NAPISALA (1984). __________ Charles Boyer - (Gregory Anton) +++ Ingrid Bergman - (Paula Alquist) +++ Joseph Cotten - (Brian Cameron) +++ Dame May Whitty - (Pani Thwaitesová) +++ Angela Lansbury - (Nancy) +++ Barbara Everest - (Elizabeth) +++ Emil Rameau - (Maestro Guardi) +++ Edmund Breon - (Generál Huddleston) +++ Terry Moore - (Paula Alquist - 14 ročná) +++ Produkcia: Arthur Hornblow Jr. +++ (17.09.2012)

Charles Boyer je ďábel, s nímž stojí a padá tento film. Jeho pianista Gregory je tak nedozírně démonická postava, že protivník Cotten nemá nárok naprosto na nic. Tahle příkladně melodramatická destrukce nebohé Ingrid Bergman funguje ve všech směrech i dnes. Dokonalý je obrovský dům plný nepříznivě nakloněných postav, především bych rád zmínil Angelu Lansbury (otravná spisovatelka, co strká všude nos, je na odstřel už zde coby dvacetiletá komorná). Deptaná Ingrid Bergman přitom není obětí zásluhou vlastní neschopnosti, film si zakládá na tom, aby Boyerovým trikům nebylo možné nic vytknout. Slabý Cotten není vůbec soupeřem, což je jediná vada na kráse Cukorova uměleckého díla. Spolehlivý režisér připravil výborné představení - udělal maximum a Boyer ještě víc. (16.09.2009)

Tyhle staré černobílé klasiky mají tak ohromné kouzlo. Příběh ženy, kterou její manžel deptá psychicky tak důsledně, že jí chce připravit o rozum, má důmyslný scenář (chtěl bych vidět remake od Finchera :o), kamera fantasticky pracuje se světlem a stíny, Chareles Boyer je záporák, kterého budete upřímně nenávidět, ale ten největší trumf, který tady tak všichni chválí, tj. Ingrid Bergman, byl pro mě jedinou slabinou. Její herecký projev byl někdy až příliš teatrální, někdy jsem jí to nevěřil, někdy naopak mi z jejích emocí lezl příjemný mráz po zádech. Prostě rozporuplný výkon, který bych asi Oscarem neodměnil, ale film jako takový je znamenitý. (08.01.2017)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)