Deň po

Den poté má svoje slabé, ale i silné stránky. Tou nejslabší je ten podivný naivní nadějný tón v pozadí, že časem bude zase dobře a že lidé budou žít dál. Bylo by fajn, aby už někdo konečně těm miliardám sebedestruktivních bytostí natvrdo ukázal, že až nebe ozáří tisíce sluncí, žádný den poté už nebude. Nejsilnější moment je pak vědomí, jak děsivě aktuální jsou úvodní události filmu. (18.05.2014)

„Nevím jakými zbraněmi se bude bojovat ve 3. světové válce, ale ve 4. to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein…. Stejně jako u Threads film není žádné veledílo, ale „těží“ především z tématu neuvěřitelné lidské hlouposti, kdy mocenské tahanice dospějou až do nukleární války. To samotné by ještě nebylo tak úderné, kdyby nešlo o rekonstrukci událostí, které ve své době měly ke skutečnosti tak blízko. A právě při sledování toho, kam až nás neschopnost dvou velmocí se inteligentně dohodnout málem uvrhly, musí každému tuhnout krev v žilách. Nicméně britská Vlákna ne mě celkově působila silněji, děsivěji a komplexněji. (27.09.2009)

War... war never changes… I přes šmírácký televizní vizuál nadmíru atmosférická chuťovečka. Nápaditě artistní zachycení nukleární detonace má sice své kouzlo, ale klidně bych si dal moderní remake s odlupujícím se masem v atomovém CGI pekle. A dost mě iritoval Mahoney, respektive Newton Crosby, v takhle vážném dramatu jsem mu toho obětavého mladíka moc nebaštil. Podobně mohlo vypadat Jericho, kdyby jeho tvůrci nebyli vypatlaní kreténi. Sháním dozimetr a pomalu se chystám na Vlákna. (22.10.2013)

Po sugestivních a mrazivých anglických Vláknech, je Den poté dalším TV filmem, který zpracovává pohled na jadernou válku, její příčiny, průběh a nedozírné důsledky. Úvodní hodina děje ukazuje životy obyčejných obyvatel, představí nám nikterak zajímavé postavy a obsahově by se tato první část filmu dala přirovnat k nějakému tuctovému, zapadlému televiznímu dramatu, jakých se točí desítky. Až na ten rozdíl, že s postupujícím dějem se začínají čím dál víc formovat rysy blížící se katastrofy, která je na spadnutí. Mnozí jakoby si ani neuvědomovali nebezpečí, které visí ve vzduchu. Samotný výbuch je pak zpracován tak hrozivě, že mě až mrazilo. Musím však říct, že Den poté na mě nezapůsobil tak silně, jako právě Vlákna. Zvláště, co se týká zpracování světa "poté", Vlákna mi přišla mnohem realističtější. Po sledování na mě padla menší depka a emocionálně mě to zcela dostalo. Den poté ve mě zanechal "jen" pocit z kvalitně odvedené práce. Rozhodně stojí za zhlédnutí, záleží na každém, jaký z těchto dvou snímků na něj víc zapůsobí. (12.12.2015)

Katastrofický film na téma jaderné války mezi USA a SSSR resp. NATO a státy Varšavské smlouvy představuje velmi silné téma. Musím říci, že moje velké očekávání z tohoto filmu se nenaplnilo. Nedočkal jsem se ani věrohodného znázornění války ani precizní ukázky toho, jaký má válka strašný vliv na psychiku lidí. Triky použité při znázornění nukleární katastrofy mi přijdou i na tehdejší dobu slabé. Aby tento nedostatek tvůrci kompenzovali, sáhli dokonce v některých záběrech po autentických záznamech jaderných testů z 50. let prováděných v Pacifiku (nejznámější Castle Bravo) a zamíchali to všechno dohromady. Než takhle špatně, tak raději apokalypsu vůbec nezobrazovat. Ve filmu se objeví i banální chyba, kdy je jedna část pole (blíže kamery) zasažená spadem radioaktivního popela, zatímco druhá není. Než se snažit o výpravný snímek, na který nemám, lepší raději jít cestou zobrazení následků a příběhů postav. Je tu náznak nebo jakýsi pokus jít touto cestou, ale opět bez výsledku. Ač jsem se velmi snažil, nebyl jsem schopen hlavním postavám uvěřit jejich chování. Všechno je to příliš strojené. I jednoduché scény davové paniky jsou až příliš poklidné. Nedovedu si ani představit ten chaos, který by nastal bez větší účasti bezpečnostních složek. I přes všechny neduhy jsem rád, že film na toto téma vzniknul. Domnívám se, že jeden z hlavních důvodů, proč nedošlo k válce mezi USA a SSSR, je právě v existenci jaderných zbraní. Naštěstí i zeleným mozkům došlo, že nukleární válku nelze vyhrát. 40% (27.10.2010)