Šťastné a veselé

Zima 1914, začínající první světová válka. V zákopech proti sobě stojí vojáci Francie a Velké Británie (lépe řečeno Skotska) na jedné straně a Německa na straně druhé. O Štědrém večeru zapomenou na zabíjení a uprostřed země nikoho, mezi šrapnely a padlými, si podají ruce... Velká evropská koprodukce (na filmu se podílely mimo jiné všechny tři státy zobrazovaného válečného konfliktu) přináší velké, emocionálně nabité téma. Toto téma nebylo bohužel ukočírováno - film strhává emoční přepjatost, přílišný patos klíčových scén, nepropracovanost postav, nepřítomnost příběhu a kritického pohledu. Celé dílo ulpívá pouze na povrchu, což je (i pro kvalitní herecké obsazení) škoda. (28.11.2005)

„Strávíme silvestr s Němci, budeme zpívat písničky, které nás naučili Skoti a budeme pít na zdraví všech těch sviní, které si sedí doma v teple a posílají nás sem chcípnout.“ „Dnes musím bojovat ve válce, kde fotbal předčí pušku. Válce, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat, až bude po všem. A ještě ta kočka, kterou jsme našli s papírkem od Němců: „Hodně štěstí, kamarádi!“ Bylo mi přikázáno zatknout tu kočku pro vlastizradu. Dokud nebudou vědět, co s ní...“ Tyhle dvě citace asi nejlépe odhalí celé pozadí filmu na základě skutečné události. Během jedné vánoční noci během první světové války se vojáci dvou znepřátelených stran (Francouzi, Skotové a Němci) svévolně rozhodnout na vánoční čas uzavřít příměří, vystoupí ze svých zákopů, potřesou si rukama, zazpívají si vánoční písně, ukážou si fotky manželek, bouchnou několik šampaňských a společně odslouží půlnoční mši. Druhý den pochovají své mrtvé a zahrajou si fotbálek a karty. Na závěr si navzájem zachrání životy před bombardováním vlastních stran. Ve skutečnosti se to zcela určitě neodehrálo tak jako ve filmu, ale základ je jasný a je hodně silným odkazem celého filmu, který se jím vine jako nepřetrhnutelná červená nit – ve válkách zpravidla nikdy neumírají ti, kdo je vyvolávají a burcují pro ně, ale obyčejní lidé, které s nepřáteli na opačné straně zákopu mnohdy více spojuje než rozděluje. I proto bych první citát, který jsem použil, neváhal označit za výborný a nejtrefnější epitaf válečnému a národnostnímu pokrytectví. A taky, film parádně ukazuje, jak je církev ve svém učení pokrytecká, když se přimyká k národním zájmům a taky , jak je biblické citáty jednoduché využít pro cokoliv, zde pro štvavé řeči proti nepříteli. Film (nebo spíše podtext toho, co se v něm zrovna děje) často nechtěne vyznívá až komediálně či humorně – např. ve scéně, kdy si skotský kněz prohlíží německý vojenský opasek, na němž je napsáno „Gott mit uns“ (tedy Bůh s námi), nebo když se vojáci baví o tom, kolik smí vystřelit za jeden den nábojů. Film možná působí dost idealisticky a „utopicky“, přesto je ale dost silný a výborný. Závěrečná půlhodinka filmu je tak emotivní, že ve mně vyburcovala vztek až na samou mez únosnosti. Doufám a pevně věřím, že nikdy nebudu muset prožít to, co vojáci v tomto filmu, po těch dvou dnech by mi totiž zbylo jen jediné – prohnat si hlavou kulku (a vzít pár těch pokryteckých sviní s sebou)! (28.06.2009)

Ono je to možno trochu lacná moralitka, ale zase z vojny tých vianočných filmov veľa nie je a nemôže ani nikto z nás tvrdiť, že posolstvo a chovanie postáv nepôsobí logicky. Všetko závisí na podaní, Carion sa drží pri zemi a snaží sa vyhnúť lacnému pátosu. Ešte by som chcel vidieť film, kde je podobným spôsobom zobrazená aj druhá svetová vojna a nemeckí radoví vojaci ukázaní rovnako ako ľudia, túžiaci tráviť svoj život a samozrejme aj Vianoce so svojimi rodinami. Najhodnotnejšia mi na Šťastných a veselých príde myšlienka o tom, že vojak sa cíti viac spriaznený so svojim nepriateľom v rovnakej pozícii, ako so svojim nadriadeným, ktorý prežíva úplne iný typ vojny. V tomto je film celkom originálny a prínosný. (22.12.2013)

Happy Christmas a druhý den se zmasakrujeme. Asi tak to vnímám a proto kromě ještě jiných důvodů mám vyhraněný názor na vánoce, dalo by se říct :"tak si hezky naplánujeme jeden den, kdy budeme na sebe hodný, budeme si dávat dárečky, zazpíváme si a druhý den pojedeme zase postaru". Tohle byl možná jediný den v dějinách, kdy se tři strany daly do kupy a bylo to fajn a to je všechno. Ne, mě to neoslovilo, přišlo mi to místy, jak píše jeden uživatel jako velká agitka na mírové soužití mezi lidmi. Ono to jde pánové i bez těch vánoc, ale to by se muselo myšlení lidí úplně změnit. Jednodenní pozlátko je nezmění. A přidám se i k evěpetře, že zbývá jen naděje, ale co si budeme povídat..............nicméně díky, že alespoň jeden den nebyly lidská jatka. (27.08.2016)

Vánoce na bitevním poli. I tak by se mohl jmenovat tento válečný film. Zobrazení svátků vánočních na francouzsko-anglicko-německé frontě v podobě, jakou si lze v té době jen těžko představit. Ale je to taky důkaz toho, že tam, kde je zlo, válka a zloba, je i dobro, mír a radost... 70% (26.10.2008)