Bílý oleandr
White Oleander
Weißer Oleander
Réžia:
Peter KosminskyScenár:
Mary Agnes DonoghueKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrajú:
Alison Lohman, Michelle Pfeiffer, Robin Wright, Renée Zellweger, Billy Connolly, Patrick Fugit, Cole Hauser, Liz Stauber, Noah Wyle, John Billingsley (viac)Obsahy(1)
"Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.
"Nadešel čas oleandrů", poznamenala matka. "Když se milenci touto dobou navzájem zabijí, svede se to na vítr." To je vysvětlení autorky literární předlohy Janet Fitchové, za jakých okolností došlo k vraždě ze žárlivosti, kolem které se odvíjí příběh umělkyně Ingrid (Michelle Pfeiffer) a její odhodlané dcery Astrid. Ta se po matčině uvěznění za vraždu milence s odvahou odhodláním a humorem učí žít v pěstounských rodinách a pochopit svou osobnost. Podmanivý příběh o vztazích mezi matkou a dcerou, o sexualitě a síle umění převedl na filmové plátno s vynikajícími herci režisér Peter Kosminsky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (176)
Self-psychologická sonda do hlubin duše mladého děvčete, dosti připomínající snímek Thirteen (ten byl však natočen o rok později). Celý film ve mě zanechal zvláštní pocity a během celého sledování ve mě vyvolával pocity úzkosti..velmi nevšední zážitek. ()
Unikátní psychologické drama o vztahu dcery s matkou řešící nevyřešitelné otázky v oblasti milování a důvěry. U filmu se dá vydržet už jen díky okouzlujícím Alison a Michelle, která odvádí bravurní výkon. V rozuzlení jsem očekával zklamání, ale závěrečný rozhovor obou hlavních aktérek a následné zakončení mě velmi mile překvapily, jen byl cítit nádech mírné naivity. 65% ()
Mrazivé drama o zlobě, manipulaci a děsivé síle s jakou dokáže matka svému dítěti ublížit a vnutit mu své pokřivené vidění světa, to vše podkresleno skvělou hudbou Thomase Newmana. Dokázalo mě donutit k zamyšlení a reflexi s některými vlastními zážitky, předat mnohé z pocitů osudem a matkou zmítané Astrid i tíživou atmosféru jejího života. Michelle Pfeifer je nejen stále neskutečně krásná, ale jako sobecká nelítostná manipulátorka také neskutečně děsivá. Právě její výkon pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem a to i navzdory výrazné Alison Lohman v hlavní roli Astrid. ()
Fanúšikovia dramatickej nudy si prídu na svoje. Nevýrazná herečka Alison Lohman predčila to celé, o čom tento film mal byť. A celý ten dej vyznieva tak, že nie je na ňom ani smietka pravdy, je strašne prehnaný. A filmu treba v prvom rade aj trochu veriť. Tu som uveril len pani Pfeifferovej, ktorá to zahrala dobre. ()
Samé ženské postavy a chlapi jen jako záminka pro čistě ženské války. Režie mi přišla nezúčastněná až odtažitá (co taky čekat od chlapa, že? :). Robin Wright Penn i Renée Zellweger tu byly použity jen jako určitý typ, Michelle Pfeiffer měla už i pár silnějších scén a bez Alison Lohman by se to celé zhroutilo jako domeček z karet. Ta má ostatně největší zásluhu na tom, že mé hodnocení je nadprůměrné. ()
ČO VLASTNE ŽENY CHCÚ je hlbší a "poctivejší" film, ale aj Oleander má svoje silné miesta (a pekné herečky). Nie sú to čisté 4 hviezdy, no je to celkom podarený pokus vykresliť dušu dievčaťa, ktoré dostáva od života jednu ranu za druhou. Michelle Pfeiffer je samozrejme mrazivo úžasná... ()
Bílý oleandr je, ačkoli nevypadá, náročnější film na pozornost diváka. Několik důležitých věcí se tam uděje pouze jemným náznakem a tak se může stát, že diváka snadno mine pointa. Povídala jsem si o filmu s kamarádkou a ačkoli má všech pět pohromadě, věnovala se během sledování filmu podružným činnostem (jak už to tak někdy doma v křesle my holky máme, neboť ne vždy absolutně soustředěně hltáme vše, co zrovna v telce jede), takže listování časákem a film ji absolutně minul. Stejně jako při první projekci, kdysi, mě. :) ()
No prostě holky nedokázaly se vžit do svých roli na plno a jak čas bězel bylo mi jasné že názor a hodnocení k filmu nezměním. Hold život není jednoduchý. ()
Na film jsem se podíval znovu hlavně proto, abych to stihl dřív, než ho zakážou. Odporně rasistický název ještě zdůrazňuje čtveřice hereček: Michelle Pfeiffer, Alison Lohman, Renée Zellweger a Robin Wright. Co si budeme povídat, vypadalo to tu jako návštěva v programu Lebensborn, z toho musí BLM šílet. Ale zpátky na začátek; mám rád i filmy, u jejichž sledování můžu přepnout mozek do standby režimu a v klidu relaxovat, ale tento keř k nim nepatří. Ten se řadí do jiné, mnou oblíbené skupiny pohyblivých obrázků; to jsou takové snímky, u nichž se musí všechny mozkové buňky snažit naplno, protože tahle kategorie má hloubku a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho potom, co film skončí. Astridin příběh mě napodruhé zaháčkoval ještě víc, takže jsem překvapil sám sebe a při repríze po letech jsem navýšil hodnocení. To moc často nedělám, ale mám své chvilky. ()
!!! ---- SPOILER ---- !!! Takto povrchnú, naviac priehľadnú hru na psychologickú drámu stráviť nedokážem. Už keď prišla hlavná hrdinka za svojou matkou do veznice druhý krát, povedal som si - tak tá ťa o chvíľu znenávidí. Keď sa na scéne ešte len objavila postava Renée Zellweger, v hlave mi vybuchlo - máš nový problém moja! Samovražda samozrejme prišla až po spoločnej návšteve veznice, kedy mi tiež bolo jasné nad slnko jasnejšie, že to tu niekto niekomu nepekne naloží. A tak ďalej až po samotný záver. Kŕčovité, kostrbaté, klišoidné, gýčovité. So životom to nemá spoločné nič, čo by nemuselo vadiť, ale ono sa to tak snaží tváriť. Nie, ďakujem, nemusím... Akurát Michelle príjemne prekvapila, ako mrachtu som si ju doteraz nevedel predstaviť, teraz mám problém so sympatiami, ktoré ku nej už roky prechovávam - bola presvedčivá! ()
Skvěle napsané a brilantně zahrané psychologické drama, které ukazuje život dospívající holky z té temnější stránky, kdy je ne vlastní vinou vržena do víru životních zkoušek, nových poznání a těžkých rozhodnutí. You look at me mother and you don't like what you see. But this is the price... the price of belonging to you. ()
"Já tě vychovala, ne nějaká pobožná lůza !! Vychovala jsem tě, abys byla sama sebou.." Ne, že bych se nedokázal ztotožnit s pohledem na zdegenerovanou Ameriku, nicméně režisér Kosminsky se mi zdá na podobné drama až příliš nejistý, nehledě na fakt, že vícerem vztahových interakcí by dokázal divákovi, kterého nedokáže dostatečně napojit, nabídnout více emocí, takhle to celé působí až přespříliš neživým dojmem.. Bílý oleandr by si rozhodně zasloužil lepší scénář, ačkoliv knižní předlohu Janet Fitch neznám, protože takto nejde o nic víc než takové uspěchané, povrchní a zkratkovité drama, které tak působí až příliš nepřesvědčivě, byť je vlastně velmi slušně zahrané, když celému snímku vévodí Renee Zellweger.. ()
Scénar a herecké výkony si jednoznačne zaslúžia uznanie. Občas z toho až zamrazí. ()
Působivá a krutá psychologická sonda. Aneb jak se to má s ženskými kouzly, když je zrcadlo pokřivené. Michelle je krásná a podlá jako Sněhurčina královna, Alison Lohman vynikající. ()
M. Pfeiffer skvěle podala matku, která dceři evidentně nepřeje šťastnej život, stejně tak se počastovala Alison Lohman s rolí Astrid. Skvělej film, kterej donutí zamyslet se nad vlastnim životem, totiž že by mohl stát za hovno mnohem víc. ()
Hutný film, který zajímavě odkrývá historii vztahu nechtěné dcery a její maminky - umělkyně. Dobrá sonda do života obyčejných lidí a jejich všedních starostí a pocitů. 8/10! ()
Bílý oleandr je filmové drama prosluněné čtyřmi blondýnkami, které tomuhle filmu dávají to, co by z něj mohlo činit něco nadprůměrného. Příběh není nikterak objevný, jen je to párkrát omleté téma lehce zasazeno do prostředí malířů-umělců, není ani vyprávěn nějakým originálním způsobem, vše je drženo při zemi - žádná extravagance na povrch neprokoukne, ale snímek je výborně obsazen a skvěle zahrán. Rozervaná a milující Alison Lohman, rafinovaná i zdrcená Michelle Pfeiffer, upřímná a zoufalá Renée Zellweger a žárlivá i vášnivá Robin Wright Penn tlačí Bilý oleandr k výjimečnosti. Výsledek je sice povedený, ale ani hezký obal neukryje rozporuplný výsledek. Nejde o špatný film, naopak, jen mu režijně a scénaristicky chybí stejné kouzlo, jaké se do něj povedlo dát čtyřem výše zmíněným herečkám. Tři a půl. [září 2006] ()
Jak vás život dovede kopat do prdele už od dětství. ()
Výborná studie různorodých pěstounských rodin. To mě zajímalo především. K tomu skvělý scénář a vynikající herecké výkony. ()
Film dost tezkeho kalibru, ktery spoustu pokornovych divaku nejspis neda. Kdyz uz prijde do kin nejaky skutecne kvalitni kus, tak samozrejme masy neutahne... ()