Biely oleander

Aneb jaké to je, když vaše matka je umělkyně, která jednou zabije svého milence a vy se snažíte dospět a k někomu přilnout/vzhlížet, ale vždy to není ono. Tak přesně o tomhle je White Oleander. Realisticky depresivní film, který zachycuje jak to pravděpodobně mají podobné děti, které se pohybují od pěstounů k pěstounům a jen se snaží přežít či najít sebe sama. Michelle a Alison mezi sebou mají chemii, díky které věříte, že jsou matka s dcerou a hlavně obě dvě tenhle film nesou na svých bedrech a daří se jim to. K tomu potěší pár známějších tváří (Renée, Noah) a přijatelná stopáž, při které se téměř nestačíte nudit. 80 %. (29.07.2014)

Nadané a krásné.. Matka s dcerou a křehké téma dospívání! Psychologické drama nás tak protáhne pěstounskými rodinami a ústavy, jelikož z matky se stává trestanec a z dcery postupně roste odhodlaná dívka, která přes „ideální“ pěstounské rodiny končí u nespořádané ruské prodavačky, která jí ukáže, jak je to se skutečným životem. Neústupná matka již nemůže tahat za nitky a vše tak spěje (s hudebním doprovodem Thomase Newmana) do finále. Ale.. je to nemastné neslané, přestože se s tímto poutavým námětem dalo pracovat podstatně citlivěji. Navíc, když vám na záda dýchají takové ženské herecké esa a také vycházející mladé naděje – vedle Patricka Fugita (z Na pokraji slávy) je to pochopitelně Alison Lohman, která zvládá předepsané dramatické polohy znamenitě. V trnité cestě, kde je těžké mít rád a být milován, jen díky ní (a chladné Michelle Pfeiffer) stojí drama Bílý oleandr průměrných televizních tvůrců za větší pozornost. (08.01.2006)

Tento film mě svým způsobem velmi příjemně překvapil. Poutavý a kvalitní scénář podložený dobrými hereckými výkony (stojícími na hlavní představitelce..), naprosto dokonale funkční hudbou (opět stejný, ale opět skvělý Thomas Newman!) a přímočarou realizací je přesně to, co vám leckteré filmové drama samosebou nenabízí. Vytknout se dá především až bezbřehá upovídanost (především v závěru) a řekl bych mírná nedotaženost celého příběhu. Ne úplně silné 4*, ale i přesto - moc dobrý film. (30.07.2006)

Tento film jsem viděl jednou po nedělním obědě a když jsem si ho pouštěl, nepočítal jsem s tak hlubokým a silným příběhem. Skvělé herecké výkony (nesouhlasím, že celý film stojí pouze na Michelle Pfeifferové, ale ta pro mě osobně tu byla v 1ze svých nejlepších rolích). Krásná klavírní hudba Thomase Newmana, ale také píseň Safe And Sound od Sheryl Crowové stojí za zmínku. Podobně jako Mahalik jsem po druhém zhlédnutí přidal 1*. A navíc mě tento film donutil přemýšlet trochu hlouběji, takže 5*. (16.12.2007)

Jeden z filmů, který má kouzelnou atmosféru. Určitě je to mnohokrát omílané téma, ale tady je to udělané hodně emocionálně. Tím je lehčí se vcítit do hlavní postavy- donutí vás to doopravdy přemýšlet nad životem, nad lidmi, nad různými charaktery, a nad tím jak řešit "problémy". A hudba...hudba ta je kouzelná. Podtrhává už tak vypjaté emoce během filmu. (08.07.2012)