Biely oleander

Astrid žije jako dvanáctiletá v Kalifornii se svou matkou a umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec ji opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ostrahou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé a nikde to není žádný med a přitom stále navštěvuje svou matku ve vězení a trpí. Solidně pojatý thriller je přehlídkou vynikajícím způsobem zahraných postav. Ač už jde o sexy hysterickou Robin Wright, nebo skvěle uchopenou roli vražedkyně Michelle Pfefferovou, Renée Zellweger byla také super a Alison Lohman tak trochu zůstala ve stínu těchto výjimečných hereček. 80% (20.01.2009)

Neuvěřitelné, od podobně hodnoceného snímku bych očekával více než tupě vykonstruovaný příběh o dívence, která si nežije jednoduchý život. Jenže od podobného syrového dramatu se očekává nějaká ta sonda do duše, lépe vykreslené charaktery nebo alespoň větší náznaky práce s nimi, je potřeba pohrát si s každým detailem a rozhodně je nutné, aby snímek dokázal působit emotivně. Jenže ani jedna z těchto věcí se v Bílém oleandru nekoná. Alison Lohman je sice půvabná, ale její postava je tak šíleně nesympatická slečna, že pro mě byla muka sledovat její 'životní pouť', co se týče jejího hereckého výkonu, nevěřil jsem jí ani nos mezi očima. Ono vůbec co se týče postav, tak se jedná o veskrze nepříjemné 'trosky', nebo chcete-li obyčejné jedince, což mělo nejspíše vést k jejich jednoduššímu pochopení, či sjednocení. Horší je to ovšem právě s jejich charaktery, naprosto všichni hrdinové jsou ploší, seznámíme se s ženou, která je velice chytrá, čehož využívá k manipulaci s ostatními, s herečkou, jejíž jednoduchost a slabost nezná mezí... Prostě ničím zajímavý film. 40% (17.07.2006)

Sobecká matka tahá přes mříže nitky své marionety. Otázkou není jestli, ale kdo ty šňůrky přetrhne.. Emočně tlumený kufrový deník mladé dívky, nesoucí se v duchu motta „Rodiče si nevybereš, ale emo image si vybrat můžeš“, skončil někde na půli cesty ke kvalitnímu dramatu o úskalích formování osobnosti v dospívání. M.Pfeiffer, ač v base ořezávala konečky vlasů nabroušenou lžící a pleťovou masku vyráběla z kvasky, vypadala až nečekaně dobře. Škoda, že to samé nemohu říct o manželce Forresta Gumpa, kterou jsem s líčením „town bike“ nepoznával. A klavírní tóny T.Newmana? Ty mně naopak přišly známé až moc.. (30.11.2015)

Kurňa, Alison Lohman teda sakra umí:) Když jsem se na ni dívala, skutečně jsem měla pocit, že se dívám na dospívající náctileté děvče, a neřekla bych, že ta, co ji hraje, je o deset let starší:) Michelle Pfeiffer opět nebezpečně svůdná a krásná, jak to umí, pokud se ocitne v rolích rafinovaných a nebezpečných ženských. Naprosto mě dostal vztah mezi mladinkou Astrid a Rayem v podání Cole Hausera. Takže jsem byla zklamána, když jsem čekala, že to jiskření mezi nimi konečně skončí láskyplným "něčím." Klidně jen polibek, objetí, cokoliv. Ale ono ne:) Další výraznou postavou je největší kamarád Astrid, Paul v typově skvělém ztvárnění Patricka Fugita. Příběh má silné scény, skvělý scénář a překrásné kresby. Boje mezi matkou a dcerou, touha, strach či hledání vlastního já. Alison změní během filmu několikrát účes i image a pořád vypadá úžasně stejně mlaďunce:) (03.05.2012)

Nadané a krásné.. Matka s dcerou a křehké téma dospívání! Psychologické drama nás tak protáhne pěstounskými rodinami a ústavy, jelikož z matky se stává trestanec a z dcery postupně roste odhodlaná dívka, která přes „ideální“ pěstounské rodiny končí u nespořádané ruské prodavačky, která jí ukáže, jak je to se skutečným životem. Neústupná matka již nemůže tahat za nitky a vše tak spěje (s hudebním doprovodem Thomase Newmana) do finále. Ale.. je to nemastné neslané, přestože se s tímto poutavým námětem dalo pracovat podstatně citlivěji. Navíc, když vám na záda dýchají takové ženské herecké esa a také vycházející mladé naděje – vedle Patricka Fugita (z Na pokraji slávy) je to pochopitelně Alison Lohman, která zvládá předepsané dramatické polohy znamenitě. V trnité cestě, kde je těžké mít rád a být milován, jen díky ní (a chladné Michelle Pfeiffer) stojí drama Bílý oleandr průměrných televizních tvůrců za větší pozornost. (08.01.2006)