Kancl

Ricky Gervais je vskutku neskutečně trapný, nafoukaný, arogantní, chladnokrevný, politováníhodný a cynicko-pokrytecký floutek, který každou minutu, kterou jste s ním, mění vaše sympatie a antipatie k jeho osobě. V jednu chvíli byste mu nejradši za jeho názory dali přes huby, abyste ho vzápětí sebrali polámaného ze země a začali ho oprašovat a litovat, že jste mu nechtěli ublížit. Jindy byste se mu zase vybrečeli na rameni a poklábosili s ním, jenže on by vám řekl něco ve smyslu „jo, to bejvá, nikdo nemůže být tak silný jako já“ a už by měl zase pěst v tom svým ksichtě. Jeho neskutečně trapné fóry snesou ty nejkrutější měřítka trapnosti a mnohdy se zkrátka u obrazovky červenáte jako rak místo něho. On jen v pohodě nasadí svůj úsměv a na moment otiskne svou tvář ve věčnosti, kdy čeká, až se mu někdo zasměje. Leč uznání kolegů nikdy nepřichází. To ale přeci nevadí, on ví, že se všichni v duchu smějí. Kardinální to blb a geniální postava zároveň! Vzhledem k síle a poutavosti jeho postavy by se dalo předpokládat, že veškerou pozornost strhne na sebe a na ostatní spolupracovníky zbude leda tak show „jak co nejvěrohodněji zahrát křoví“. Opak je však pravdou. Ostatní postavy jsou obdařeny vlastní osobností, historií a názory a nejedna vedlejší postava by si zasloužila svůj vlastní komický kanclík. Společně s velkým BLB-bossem však vytváří dynamický koktejl zábavy, která je neskutečně originální a nejeden skutečný kancl plný lidí jakéhokoliv víry, vyznání, rasy a politických názorů by se u něj potrhal smíchy. Kdyby však ve skutečnosti existoval podobný „kancl“ a měl ve svém vedení takové podobné šovinisticko-sexistické prase jako je David Brent, pravděpodobně by do onoho místa udeřil blesk, napálila to do něj Al-Kajda, seběhla by se tam parta afroameričanů s kleštěma a letlampou nebo by do onoho místa byla povolána inkvizice, aby zprovodila ze světa ono cosi, co není lidského, co je zkrátka Ricky Gervais alias David Brent. Jeho zaměstnanci by totiž zaplatili a udělali cokoliv, aby ho viděli svíjet se na pekelném rožni. Pro nezaměstnaného nezaujatého pozorovatele, je to však nehorázná prča… (29.08.2007)

Nejvymakanější věc, jakou jsem viděl. Musíte ale přistoupit na Gervaisovu hru. Když to neuděláte, je to jako hrát Člověče nezlob se na obyčejný šachovnici...taky nikde nenajdete domeček. Co se mě týče, jakmile jsem skočil Gervaisovi na špek (žádnej dvojsmysl, osobně se neznáme), vystřelily mi kšandy tak vysoko, že jeden pán, co to viděl, to komentoval slovy: "Do zimy spadnou... jo jo" (31.01.2012)

KDYBY ZDI MOHLY MLUVIT, ŘEKLY BY SI O VYMALOVÁNÍ. Oceňuju snahu o originalitu, ale tam, kde jsou situace absurdní, nejsou vtipné, jen hrůzné, a tam, kde se očekává normální lidská reakce, se lidi chovají nepřirozeně. A teď si k tomu připočtěte to, že jsou skoro všechny postavy nesympatické. 70%, ale s odřenýma ušima. (26.07.2007)

David Brent je ten největší na sebe zahleděný narcis přesvědčený o své genialitě, jakého jsem na TV obrazovce kdy viděl. Tak proč dokáže občas vzbudit i sympatie a člověk mu tak nějak fandí, aby se nad jeho fórky konečně někdo usmál? Je to rapl, jakých je v tomto seriálu plno v čele s terčem vtípků a divným militantním Garethem v podání skvělého Mackenzie Crooka. Vývoj silného vztahu mezi Timem a Dawn, který mi tolik připomínal cosi z mého života, jsem také se zaujetím sledoval. Kolikrát jsem se při sledování cítil rozpačitě, kolikrát jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tou trapností. U tohohle seriálu jsem se bavil úplně jinak než jinde, zažíval jsem zcela jiné pocity a v tom je jeho síla. A zajímavé je, že mi připadalo, že se to od začátku do konce jen lepší, s vrcholem v závěrečném speciálu. Takováhle záležitost si zaslouží mé plné uznání a pět smajlíků :-) :-) :-) :-) :-) (nebo hvězdiček, jak se to tady dělá). (24.08.2007)

Ďalší vychvaľovaný britský seriál, ktorý sa ani zďaleka nepriblížil k avizovaným kvalitatívnym výšinám. To zatiaľ dokázali len Ajťáci. Začnem pozitívami. Ricky Gervais je génius trapnosti. Jeho schopnosť vyťažiť z trápnej situácie maximum je na úrovni majstra. Bohužiaľ jeho kolegovia sa len chovajú trápne, a to bez akejkoľvek nadstavby. Kancelársky život je tu zachytený v určitých ohľadoch pomerne reálne, aby bola možnosť vytvárať vtípky, ale zároveň sa všetko odohráva v až priveľmi stupídnej atmosfére (hlavne komunikácia Davida s nadriadenými). Pre jednu vydarenú scénku sa vždy musíte presekať lajstrami nudných a hlavne opakujúcich sa rozhovorov. Radšej si dajte niektorý záznam Zlatých globúsov a užite si Rickycho moderovanie plné vtipných slovných útokov na ľudí v sále. (20.06.2020)