Pavúk

Pocitově pro mě hodně zvláštní minimalistický film, který si mě na jedné straně hodně získal už během úvodních titulků a výtvarným provedením spolu s titulní písní mě navnadil na silnou komorní atmosféru... na druhé straně dost dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se v neotřele ztvárněných prolínajících se časových rovinách zorientoval a "přiřadil" si hlavní postavu do retrospektivního příběhu se vztahem mezi synem a otcem na pozadí krutého zločinu na konkrétní místo. Já totiž chvílemi váhal, zda onen muž vystoupivší z vlaku nepředstavuje v minulém příběhu či svých myšlenkách dvě postavy – otce a syna – současně v jedné osobě, nebo zda není jakýmsi zhmotněným svědomím kohosi z nich... u Cronenberga by asi nic podobného nebylo nemožné :), také nám už jednou v minulosti natočil Příliš dokonalou podobu o dvou bratřích. No a pak... geny se prostě v něčem dědí, potomci prokazují spřízněnost, jak nám potvrzuje závěrečná pointa, a člověk... je skrze geny někdy doslova lapen do sítě, jako ten pavouk... se nám možná snaží říct Cronenberg v doprovodu ústřední metafory tentokrát, jestli jsem ve finále Pavouka správně pobral? Film měl pro mě pár slabších záchvěvů, ale za skvělou atmosféru a výkon Ralpha Fiennese (pro mě zatím hlavně mistr Gustaf z Grandhotelu Budapešť, ale fantasticky tady ztvárnil i tajuplného zádumčivého psychopata) zaokruhluji na 4 hvězdičky. David Cronenberg jako režisér též nezklamal, přestože mám v jeho tvorbě i silnější favority. [75%] (23.04.2023)

Mysteriózní nevím (jestli tedy lze duševní chorobu považovat za mystérium), každopádně naprosto nevídané depresivní drama. Totální duševní zmar... ) :-[ Z téhle pavučinky se prostě nelze jen tak vymotat. A Ralph Fiennes je zkrátka neuvěřitelně uvěřitelný... Po tomhle filmu si s chutí vezmete prášek a budete rádi, že zatím neměli jste nikdy žádné utkvělé představy o tom, kdože vám to kdy vlastně měl ublížit... (09.02.2007)

Dlouhou dobu mi ten děj přišel takový "no a co, proč mi je vyprávěno zrovna tohle", ale závěrečný zvrat (který sice není originální ani neodhadnutelný) tomu všemu dodal potřebnou sílu a to něco, na co jsem celou dobu tak čekal. Ono to především je psychologické drama, tak je to třeba i brát a v tomhle je to docela povedené. Ta stopáž je sice přepísknutá, ale i tak to má místy slušnou atmosféru. Po filmařské a herecké stránce se to navíc povedlo skvěle a ačkoli je celá ta část z chráněného domu včetně podivného starého muže nevyužitá a ačkoli i po stránce psychologie hlavního hrdiny by bylo ještě na čem zamakat, i tak se mi Pavouk líbil a docela mi sedl. Cronenberg si u mě po dost špatném Stereu naštěstí zase zlepšil reputaci. Slabé 4* (23.07.2021)

Jako letitá obdivovatelka Ralpha Fiennese(!) zkusím komentovat objektivně. Jeho skvělý herecký výkon se v Pavoukovi nedá popřít. Spolu s krásně pochmurou atmosférou do mě film pravidelně vtiskává škálu pocitů. Na poprvé jsem film zcela nepochopila, ale dneska se v něm přímo rochním. Ralphovi příjemně sekundují Miranda, Gabriel i malý Pavouček. Tenhle typ filmu s tímhle typem hlavního hrdiny a touhle atmosférou je přesně můj šálek kávy. A proč se na film nedívat? Není to podívaná pro každého, může se zdát zdlouhavý a nezáživný. Nikoliv pro mě. (03.01.2007)

Absolutní mistr bizarností Cronenberg se tentokráte vydal po pěšině směřující od jedné choré mysli k druhé a zasvětil nás do života další rozviklané mužské identity. Minimalistický Pavouk vypráví o málomluvném, respektive mumlajícím Dennisovi, který je po letech propuštěn z blázince a během bezcílného bloudění špinavými ulicemi rozpomíná o svém (ne právě ideálním) dětství, ve kterém bylo všechno možná tak trochu jinak. Nezvyklé úhly kamery, vše přizpůsobeno hrdinově schizofrenii a tím pádem zvláštní optice, Cronenberg je opět krutý a zaměřující se na detail. Největším kladem filmu je pak bezesporu účast Ralpha Fiennese, v roli hnusně vypadajícího, zkrouceného podivína, přesto díky němu uvěřitelně ztvárněného, duševně nemocného člověka. Výsledek však nikterak neomámí.. (19.04.2006)