Vražda na večeri

Hodně dobrá parodie s neskutečnými hláškami. Pobavil mě hlavně Sellers v roli čínského inspektora Wanga, který chrlí moudra jedno za druhým, aniž by je kdo chápal. Výborně parodovaná Marplová s Poirotem, drsní detektivové typu Phila Marlowea v podání Petera Falka (a podle mě záměrně vizážně velice podobný Columbovi). I ta závěrečná pointa na pointu je poctou / parodií na slavné detektivky. Pokud bych byl větším znalcem klasických detektivek, dal bych asi pět. Jelikož nejsem, tak dávám velmi solidní čtyři (dal bych čtyři a půl, pokud by to tu bylo). Opravdu jsem se některým fórům fakt nehorázně smál (scénka se Sellersem a jeho adoptivním synem přejíždějícím most). Má to skutečně atmosféru starých tajemných detektivek a Lionel Twaine je fakt "dobrej týpek" (jeho zvonek mluví za vše). Prostě pecka, která mě rozhodně dostala. 90%. (31.05.2010)

„How you can see, I can see“ Ať bylo či nebylo, toho dne hustě lilo, blesky blýskaly a v domě právě pro takové počasí ideálním se osudově sešlo třináct osob a s nimi třináctkrát tolik dobrých vtipů. Možná o pár méně, možná o pár více, spočítání před odchodem se důsledně doporučuje. Stejně jako nikdo – krom aktérů Velké žranice – nečeká vraždu na večeři, nečekal jsem, jak moc mě bude tato původem americká, leč jízlivosti humoru velmi britská persifláž s trochou transvestitismu na vrchu bavit. V každém ohledu překvapující a v každém případě skvělé obsazení nejvíc udivuje účastí Trumana Capoteho. Kdo jiný by však dokázal s podobně neodolatelnou zákeřností bez servítků shrnout většinu klišé detektivních románů? Obeznámení scénáristy Neila Simona (autora neméně bravurního Vstupte) s principy detektivek není povrchní. Chápe je velmi dobře, ale na druhou stranu je dost chytrým autorem, aby se Vražda mohla stát jak neopominutelným hlavním chodem pro vášnivé čtenáře detektivek, tak lahodným dezertem pro všechny ostatní. 90% Zajímavé komentáře: Eddard, bloom (23.07.2009)

"Víno nebylo otrávené. Byl to jen špatný ročník." Zesměšnění detektivního žánru a geniálních detektivů patrně nemohlo být provedeno přímočařeji a rozhodně ne vtipněji. Snad každou minutu na mě zákeřně vyskočila z obrazovky hláškovací perla, aby se mne pokusila zabít smíchem, ale já jsem hrdinně přežil. Zítra si dám repete, protože mne zcela dostaly rozhovory slepého s hluchoněmou i pět nefalšovaně geniálních řešení případu a hlavně jsem určitě nedokázal zachytit všechny slovní přestřelky při soubojích namachrovaných inteligencí. Tak alespoň přihodím jedno poučení do života: "Kdo diskutovat s krávou na zdi je jak vlak bez kolejí." (11.01.2012)

Jako velký fanda a čtenář detektivek – stejně tak i divák krimi filmů a seriálů, jsem si tuhle legendu mezi krimi parodiemi samozřejmě nesměl nechat ujít. Pro někoho možná překombinovaná blbost, ale pro většinu téměř geniální dílo plné známých tváří, (ne)korektního černého humoru, morbidních momentů, které si dělá prdel nejen ze známých detektivek, ale i literárních a filmových postav a vyšetřovacích metod či způsobů vražd. Není to geniální dílo, má to pár much, ale zábava je zaručena. A to nejen díky hvězdnému obsazení. (18.11.2023)

Tento film sice nic nevynalezl, ale cítí se všemu vynálezcem být. Rekapituluje v sobě břitvu Humeovu (lež je pravděpodobnější než zázrak = apriorní domněnky detektivů jsou vzdálené pouhé empirii, neboť detektivové rozšifrovávají zločiny zásadně rozumem, proto mohou poskytovat detektivky čtenářům veškeré stopy, protože oni z nich beztak nic nesestaví), břitvu Occamovu (největší pravdy jsou vyjadřovány úsporně, jednoduše = milionář Lionel stojí v opozici vůči detektivům, jež se na problémy dívají až příliš přechytrale a dokazují je větším počtem argumentům, než je třeba) a břitvu Popperovu (teorie, která nemůže být vyvrácena, je bezcenná = závěr, kdy na scénu přichází postupně všech pět detektivů a opravují předchozího kolegu nastolením nové teorie). _____ Obecná zásada je, že střih se mění s akcí. Kdykoliv se cosi zásadního stane, následuje další záběr – stačí jen, aby postava otočila hlavu, zvedala se ze židle, nebo nabila zbraň. Ne tak tady, kde akcent na dialogy implikuje divadelní režii, a tedy „interierovou stylistiku“, a pokud např. postava píše dopis a poté ho vkládá do obálky, oboje se děje pouze v jednom záběru. ____ U divadla zůstaneme - starými divadelními žánry či podžánry rozumíme parodii a travestii. Zatímco parodie těží z napodobení vnější formy a jejího vyprázdněného obsahu (Limonádový Joe), travestie naopak převléká šaty (travestie), ale obsah ponechává nezměněný (Někdo to rád horké, nebo Popelka v podání tučňáků). Murder by Death spadá mezi meta-komickou parodii, která ovšem touží zachovat i obsah a odbýt si své na poli detektivním. Že to je volba nešťastná a polovičatá, o tom není sporu. ____ V leckom spustí Murder by Death retro náladu, nostalgickou utopii, ale věc má tak, že do retra vystřeďuje celou podívanou pouze zařazení do žánru komedie – tragedie je budoucnost, komedie minulost (retro), skrz komedii zapomínáme, tragédie nám ukazuje, že umřeme. ____ Největší odhalení spočívá v následujícím: Ten film je detektivkou pro ženy. Převtěluje znaky mužských žánrů (akce, horor, thriller) do ženských (romantické komedie), čemuž odpovídá i nevybíravé peskování všech dvojic dle paradigmatu feminního komediálního subžánru zvaného screwball (naneštěstí je ono peskování dramaticky nezvládnuté, neboť film nás umanutě, až setrvačně seznamuje a poté loučí se všemi páry one by one; širší pole nápadů proto otevírá až střet na větší ploše, kdy mezi sebou postavy přestávají tzv. duelovat a nastupuje kooperace). Odtud vyplývá, proč nevidíme vraždy – ženy je nemají rádi, kuriózně se veškerá nemilosrdnost odbude v názvu filmu – a proč je výchozí konflikt založen na odvěkém: vidět vs. mluvit. Film volí druhou, divadelní cestu, neboť ženy si povídají rádi, ale schází jim představivost, zatímco u mužů je tomu obráceně, ti uvažují více vizuálně, žel jak známo filmové a divadelní uchopení díla stojí k sobě v opozici. (28.01.2009)