Príliš dokonalá podoba

Vždycky se o všechno dělili. O lidi, o zkušenosti, o potěšení. Oddělit šlachovitého Jeremy Ironse od jeho šlachovitého bratra Jeremy Ironse nebude úplně snadné. I když se svým chováním vlastně o mnohé postarají sami. Pomalý (a přiznejme si rozvleklý) a znovu bizarní snímek svérázného Davida Cronenberg, který je fanouškem živočišné bezprostřednosti, je co do hloubky a psychologie postav zase trochu jiný, a znovu dává prostor četným diskuzím. K zalíbení jsem měl ale tentokrát daleko, bavili mě jednotlivosti. Ve výsledku další Cronenbergův „divný“ film, kdy mě ovšem tentokrát ona jinakost úplně nebrala. (05.08.2022)

Dvaja talentovaní bratia si žijú ideálny život, ktorý si vybudovali. Užívajú si pracovné úspechy a zároveň aj výhody jednovaječných dvojčiat. Potom im to nabúra žena u ktorej tak nejako budete krútiť hlavou, čo že je na nej osudové, pútavé. A s krútením hlavou už neprestanete. Rozťahané, pomalé, nudné. Ano. Jeremy Irons sa snaží do roztrhania tela, ale bolo to mrhanie časom. A to hlavne tým mojim. (17.07.2019)

Vrcholný Cronenbergův příspěvek do jeho bizarního světa tajemných možností lidského těla a duše v lecčems připomíná Greenawayovu hříčku "Zet a dvě nuly" (A Zed & Two Noughts), kde je rovněž zobrazeno urč. vnitřní propojení hlavních hrdinů-dvojčat. Cronenberg v každém svém autorském snímku odhaluje nový modus pohledu na rozšíření hranice lidství či lidských možností: tajemná spříznění bratří Mantleových splácí svou daň, jež si vybírá dramatický rámec vyprávění, a nápadným popotahováním svých nitek umožňují hlavním hrdinům společný sestup do hlubin skrze utrpení, jako nejzazší možnost vzájemně sdílené zkušenosti. (Pozn. pro jungiány a grofisty: Stanislav Grof by jistě řekl, že jejich propojení nastalo v nejranějších stádiích duševní konstituce - na úrovni vzájemně propletených perinatálních matric vědomí.) (23.03.2009)

Na Cronenberga nečekalně subtilní a utišená podívaná, kde fyzický gore nehraje zdaleka takovou roli, jakou tu má skutečný horor, kterým je ztráta milované osoby, sic vlastní rukou vláčenou rozervanými okolnostmi. Hranice mezi absolutním přijetím jeden druhého a rozpadem vlastní identity se tu stírá nepříjemným ale pozvolným způsobem, dokud nepřijde finální obraz, který z žánrově laděného celku udělá niternou studii fixace a potřeby sdílet vše. Regulérně mě to dojalo a to nebyla emoce, s kterou jsem tu při stisknutí play počítal. A to je jedině dobře. Tohle jen tak z hlavy nevypustím. „Pain creates character distortion. It's simply not necessary.“  (17.08.2023)

Jeremy Irons se ve filmu fakt snaží a předvádí hodně dobrý výkon, Genevieve Bujold je hodně zajímavá, Heidi von Palleske neskutečně krásná a z filmu je cítit Cronenberg. Ale jako by se držel nějak zkrátka a film se odvíjí neskutečně utahaným tempem, postrádá vypjatější scény a vlastně jen tak líně a nezajímavě proteče kolem. Jako nepovedený drogový trip. Délka filmu je naprosto ubíjející, pocitově ten film trvá minimálně čtyři hodiny. Až je mi to líto, ale tohle mi vážně moc nesedlo. (28.09.2020)