Temná pasáž

Poctivý temný triler, ktorý sa vyznačuje jednak tradičnými a netradičnými rozprávačskými konvenciami (odďaľovanie kľúčovej zápletky ako jej vraha, subjektívne snímanie, vynikanie atmosféricky tichšieho mesta...). Naprieč celou minutážou, roztiahnutie niektorých dôležitých a sekvenčne kľúčových bodov mozaiky, ktoré napriek nepravdepodobnom chovaní vedľajších postáv privodia divákovi podobné pocity, aké môžu zažívať v niektorých filmoch Alfreda Hitchcocka (prenasledovaný hrdina) i Coppolovom Rozhovore (šokujúca scéna okna). Je to niečo podobné ako v prípade slušného filmu, ktorý nenarába s momentami prekvapenia a po celý čas si drží vysoký štandard. Dark Passage má aj slabšie, zato zapamätania hodné. A nikto iný sa do role Vincenta Parryho nehodí viac než Bogart, ktorý sa pre tento subžáner narodil. A kto iný by s ním mal zdielať spoločný osud než Lauren Bacall? (14.04.2014)

Bogartovka - o něm, s ním, ale bez něj. Filmařsky je Temná pasáž nápaditá, Bogartovsky chlapácká, Baucallovsky odměřená, vzájemně jiskřivá, ale proboha co ten scénář? Něco tak podivně hypnotického, nebo možná spíše pouze neskonale hloupého, aby člověk (nejen) v rámci žánru pohledal. Rozhodně vám nehrozí, že byste po pár desítkách minut věděli na čem jste. To ostatně nebudete vědět ani v závěru. Temná pasáž je buďto stupidita na n-tou umně zakrytá do noirového hávu či naopak velmi promyšlená záležitost. Záleží jen na vás jak si to přeberete. Stejně jako mnozí ostatní jsem si celou dobu pokládal otázku zda se to skutečně děje nebo ne. Raději jsem si řekl, že neděje. Představa, že je to totiž myšlené celé vážně je děsivá. Přiklonil jsem se tedy k druhé možnosti, ale jist v kramflecích si tím fakticky nejsem. Pro konečný verdikt by to chtělo znát předlohu Davida Goodise. (19.04.2008)

Dokážu pochopit výchozí motivaci H.Bogarta, jež ho vedla k herecké účasti na tomhle v dílčích ohledech jistě zajímavém projektu. Fakt, že za jednu celou hodinu (!) účinkování na plátně diváci nezahlédnou jeho tvář mu musel zřejmě přijít jako velmi originální nápad hodný realizace. Bohužel první půlhodina (!), v níž jsme doslova nuceni sledovat dění na scéně pouze z jeho perspektivy (subjektivní kamera = tzn. pohled první osoby = tzn. "já"), není ani náhodou pro diváka lehce stravitelná, a pro počáteční potřeby filmu se nejedná o nejšťastnější řešení, poněvadž na sebe poutá nepatřičnou pozornost - na úkor rozvíjení příběhu a ztotožnění se s postavami. I přesto, že je nejistota a strach z dopadení, jež zažívá v průběhu děje hl. hrdina (uprchlý "trestanec") líčena poměrně přesvědčivě, dostává se film do žádoucího tempa až po Bogieho "odmaskování" - forma ustupuje obsahu a příběh se stává celistvějším a záživnějším. "Neúčast" Bogieho po většinu filmu naštěstí umně kompenzuje vynikající L.Bacall, která se se svým neopakovatelně zastřeným hlasem řadí mezi největší femme fatale čtyřicátých let. Slabší 4*. (06.02.2005)

Nádherně podivný noir, který obsahuje tolik náhody a nepravděpodobnosti, že musí jít o umělecký záměr. Chemie mezi Bogartem a Bacall je explozivní (kam se hrabou současné filmové páry!), kamera krásná (obzvlášť záběry San Francisca jsou magické) a kdyby se člověk na celý film díval jako na snění neprávem uvězněného Vincenta Parryho, nebylo by vůbec co vytýkat. (10.06.2007)

„Tmavá pasáž” a „Dáma v jazere” , sú klasické Filmy-Noir, mimochodom si obidva odbili premiéru počas roku 1947, a to konkrétne v rozpätí šiestich mesiacov, ale čo je vôbec na tom asi najzaujímavejšie je skrátka to, že sa podobajú, ako vajce vajcu, t. j. sú totižto rovnako spracované , i keď súčasne aj dodávam, že prvý menovaný narozdiel od toho druhého, až tak extrémne nezachádza do krajnosti, keďže sa takto nebude správať až do samého konca... Čo mám tým na mysli ? Akonáhle trochu napoviem, akou formou sú nakrútené, všetkým bude hneď jasné, o čo sa tu vlastne jedná, kedy už práve teraz konečne prechádzam i ku "Dark Passage" , ktorá sa nám divákom čoskoro prihovorí prostredníctvom subjektívneho obrazu: skrz-naskrz prvej osoby, na ktorej je kamera doslova nalepená, a my vidíme iba to, čo vidí protagonista: „Zo štátnej väznice San Quentin, neďaleko Kalifornie, utiekol väzeň Vincent Parry, ktorému je polícia ihneď v pätách. Našťastie natrafil na "dobrého človeka" , ktorý sa mu ponúkol, že ho odvezie do San Francisca, no je príliš podozrievavý, čo aktuálne hlásenie z rádia, iba viac umocní, a tak sa strhne šarvátka. Spacifikovaný jedinec zatiaľ nič nevie o svete, kde zrovna prechádzajúca maliarka Irena Jansenová, by napokon predsa mohla byť tou správnou spojenkyňou, však ? Áno, poskytne mu útočisko, no ale až istý taxikár Sam, mu odporučí plastického chirurga, čím si zmení svoju (neustále) hľadanú tvár, že sa mu tým vari skončia úplne všetky starosti ?” / Varujem vás, že ani zďaleka určite nie, pretože to je len samý začiatok... V podstate behom prvej filmovej hodiny, počujem len Bogartov chrapľavý hlas, a k tomu neuvidím žiadny odraz v zrkadle (dôvod na to samozrejme jestvuje), keď ten zvyšok zvýši aj na nadštandardné charakterové herectvo legendárneho Bogieho, ktorému zručne sekunduje jeho skutočná manželka Lauren Bacallová. Zvyšný ansámbel v podobe Agnes Mooreheadovej a Cliftona Younga, ktorí vskutku ukrývali nejedno tajomstvo, kvôli čomu bolo sledovanie Davesovho snímku impozantným zážitkom, trošku mierne predvídateľným, prečo som nakoniec neudelil maximálne hodnotenie, no i napriek tomu ma nesmierne nadchol ! (15.07.2021)