Temná pasáž

„Tmavá pasáž” a „Dáma v jazere” , sú klasické Filmy-Noir, mimochodom si obidva odbili premiéru počas roku 1947, a to konkrétne v rozpätí šiestich mesiacov, ale čo je vôbec na tom asi najzaujímavejšie je skrátka to, že sa podobajú, ako vajce vajcu, t. j. sú totižto rovnako spracované , i keď súčasne aj dodávam, že prvý menovaný narozdiel od toho druhého, až tak extrémne nezachádza do krajnosti, keďže sa takto nebude správať až do samého konca... Čo mám tým na mysli ? Akonáhle trochu napoviem, akou formou sú nakrútené, všetkým bude hneď jasné, o čo sa tu vlastne jedná, kedy už práve teraz konečne prechádzam i ku "Dark Passage" , ktorá sa nám divákom čoskoro prihovorí prostredníctvom subjektívneho obrazu: skrz-naskrz prvej osoby, na ktorej je kamera doslova nalepená, a my vidíme iba to, čo vidí protagonista: „Zo štátnej väznice San Quentin, neďaleko Kalifornie, utiekol väzeň Vincent Parry, ktorému je polícia ihneď v pätách. Našťastie natrafil na "dobrého človeka" , ktorý sa mu ponúkol, že ho odvezie do San Francisca, no je príliš podozrievavý, čo aktuálne hlásenie z rádia, iba viac umocní, a tak sa strhne šarvátka. Spacifikovaný jedinec zatiaľ nič nevie o svete, kde zrovna prechádzajúca maliarka Irena Jansenová, by napokon predsa mohla byť tou správnou spojenkyňou, však ? Áno, poskytne mu útočisko, no ale až istý taxikár Sam, mu odporučí plastického chirurga, čím si zmení svoju (neustále) hľadanú tvár, že sa mu tým vari skončia úplne všetky starosti ?” / Varujem vás, že ani zďaleka určite nie, pretože to je len samý začiatok... V podstate behom prvej filmovej hodiny, počujem len Bogartov chrapľavý hlas, a k tomu neuvidím žiadny odraz v zrkadle (dôvod na to samozrejme jestvuje), keď ten zvyšok zvýši aj na nadštandardné charakterové herectvo legendárneho Bogieho, ktorému zručne sekunduje jeho skutočná manželka Lauren Bacallová. Zvyšný ansámbel v podobe Agnes Mooreheadovej a Cliftona Younga, ktorí vskutku ukrývali nejedno tajomstvo, kvôli čomu bolo sledovanie Davesovho snímku impozantným zážitkom, trošku mierne predvídateľným, prečo som nakoniec neudelil maximálne hodnotenie, no i napriek tomu ma nesmierne nadchol ! (15.07.2021)

Dokážu pochopit výchozí motivaci H.Bogarta, jež ho vedla k herecké účasti na tomhle v dílčích ohledech jistě zajímavém projektu. Fakt, že za jednu celou hodinu (!) účinkování na plátně diváci nezahlédnou jeho tvář mu musel zřejmě přijít jako velmi originální nápad hodný realizace. Bohužel první půlhodina (!), v níž jsme doslova nuceni sledovat dění na scéně pouze z jeho perspektivy (subjektivní kamera = tzn. pohled první osoby = tzn. "já"), není ani náhodou pro diváka lehce stravitelná, a pro počáteční potřeby filmu se nejedná o nejšťastnější řešení, poněvadž na sebe poutá nepatřičnou pozornost - na úkor rozvíjení příběhu a ztotožnění se s postavami. I přesto, že je nejistota a strach z dopadení, jež zažívá v průběhu děje hl. hrdina (uprchlý "trestanec") líčena poměrně přesvědčivě, dostává se film do žádoucího tempa až po Bogieho "odmaskování" - forma ustupuje obsahu a příběh se stává celistvějším a záživnějším. "Neúčast" Bogieho po většinu filmu naštěstí umně kompenzuje vynikající L.Bacall, která se se svým neopakovatelně zastřeným hlasem řadí mezi největší femme fatale čtyřicátých let. Slabší 4*. (06.02.2005)

Mám moc ráda filmová překvapení a zejména si cením, když je snímek originální, tento polozapomenutý beze zbytku je.. Kolegyně JitkaCardova napsala velmi výstižný komentář a já k tomu jen dodám - bylo mi potěšením sledovat dvojici Humphrey Bogart a Lauren Bacallová, ta chemie mezi nimi je fantastická.. (24.02.2022)

Veľmi kvalitná kinematografická (alebo 'remeselná') stránka filmu, viaceré zábery sa doslova pýtali do historických kníh kinematografie. Pre mňa najzaujímavejší bol sugestívny štýl použitý v prvej polovici - "kamera v prvej osobe", čiže doslova stotožnenie pohľadu diváka a hlavnej postavy... Film veľa stratil na ťažkopádnom scenári s nezaujímavou zápletkou, ťažko uveriteľným konaním postáv a záverom bez výraznejšej pointy... škoda - pekný, ale hlúpy film (22.05.2011)

Způsob snímání v první půli je skvělý, protože kdy jindy se vám poštěstí, abyste připálili Lauren Bacall a ona se vám při tom dívala do očí. Jenže jakmile Bogart sundá obvazy a začne noirově hledat vraha své ženy, stane se z toho poutavě nasnímaná hra chyb. Taková, že laťka suspension of disbelief je někde ve výšce sanfranciské Coit Tower a divák, vracejíc se k tunelové symbolice, začne pomalu uvažovat, jestli to úvodní drsné válení sudu ze srázu nemělo fatálnější následek a veškeré další dění je jen poslední fantazií toho, co v něm leží. Čtvrtá hvězda budiž důsledkem mé naivní víry v tuhle teorii.. (15.02.2022)