Nočná mora v Elm Street

Opravdu úžasný horor. Viděl jsem ho už kdysi jako děcko, ale tehdy na mě nějak nezapůsobil, moc jsem ho totiž nechápal. Dnes jsem se na něj podíval znovu a jsem nadšen. Skvělý záporák, výborná atmosféra a docela vynalézavé mordy (i když vzhledem k námětu mohly být ještě lepší) vyšvihly tento snímek do mé osobní topky. A dokonce jsem se místy trochu bál, takže plné hodnocení je opravdu na místě. Horror movie of the year (06.06.2008)

Prvý diel je klasika a prehľadom najlepší diel. Vidieť mladého Johnyho Deppa ako ho naháňa Robert Freddy Englund je miestami až k pousmiatiu a priznám sa, že aj keď je to pekný krvák, taký Halloween ma viac bavil svojou hororovou atmosférou. Každopádne masky sú perfektné a efekty sú super na rok výroby a taktiež zaujímavé nápady neostali, iba na papieri. Po rokoch je vidno, že Wes Craven si s tejto teenagerovskej vyvražďovačky zobral niečo aj do svojej druhej slávnej série - Vreskot. 75% - 4* (01.11.2023)

Do dneška nezapomenu, jak jsem vůbec poprvé viděl v televizi Noční můru. Máma měla za to, že už dávno spim, mezitím co já za dveřma vesele šmíroval. Ve školce jsem si pak dlouho poté kreslil toho pána v klobouku, vyprávěl o něm kamarádům, což učitelky vůbec nechápaly. Jen jedna z nich měla pro mě pochopení, a nosila mi různé obrázky a plakáty s filmovou tematikou. Pěkný časy, jen co je pravda... Craven tu zkrátka vytvořil kultovní postavu, se svým charakterem a černým humorem natolik odlišnou od ostatních zabijáků té doby. Freddy Krueger byl zkrátka zábavnější, i právě proto se tenhle břitoruký hrdina stal postupem času výdělečnou značkou a popkulturní ikonou. (19.09.2012)

Nancy, po chodbách se neběhá! Hororový kult Wese Cravena, který se (stejně jako v budoucnu Vřískot) zapsal do dějin žánru, myslí filmových fanoušků a jednoznačně se zařadil mezi klasiku. Nepolapitelný snový přízrak Fred Krueger, v otrhaném klobouku, zeleno-červeném svetru, s ohněm znetvořenou tváří a noži místo rukou, je dnes absolutně kultovní postavou hororového průmyslu. Po hodně dlouhé době jsem Noční můru zhlédl a byl jsem spokojen. Co, spokojen? Nadšen! Líbí se mi Freddyho originální útoky na své oběti, např. když nepřirozeně natahuje ruce, honí Tinu po zdech ložnice či vystrčí svá ostří z vany. Fajn vychytávky. Už se filmu neděsím jako v deseti letech, když jsem ho sledoval v pozdních nočních hodinách na satelitu a s německým dabingem, ale skvěle se u něho bavím. (26.07.2016)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)