Paríž, milujem ťa

Skvostný povídkový film koncipovaný jako pocta městu nad Seinou, 18 filmových střípků, z nichž se pomalu, ale velice působivě skládá poetická mozaika odrážející náladu a chuť kosmopolitního města (pohříchu ale s převažujícím vlivem rastru amerického, který však městu propůjčuje zajímavé konotace - hlavně tedy v závěrečné povídce - deníku americké turistky - pošťačky z Denveru). Leitmotivem všech 18 minipříběhů je vztah muže a ženy a s ním spojená láska ve všech jejích fázích a podobách - od letmosti a sotva postřehnutelných počátků po tragické i rozverné konce... Jediným příspěvkem, který mne nebavil (a jehož smysl uvnitř konceptu snímku jsem nepochopil) byla podivné asijské extempore o kadeřnici - bojovnici a jejích metamorfózách, naopak vrcholů bylo hned několik - vtipná a stylová Coenovská variace na násilí v metru, Père-Lachaise Wese Cravena, který vtipně oživuje ducha v Paříži pohřbeného Oscara Wildea, Bastille od Isabel Coixet s postmoderně vševědoucím vypravěčem a lidsky silným příběhem, Place des fêtes Olivera Schmitze s lidsky hlubokým vhledem do složité komplexnosti osudů lidí na okraji společnosti či přistěhovalců, Faubourg Saint-Denis německého mága Toma Tykwera, který osobitě žongluje s významy a rychlostí filmového času a formálními postupy videoklipu dosahuje maximálního efektu a účelnosti, a především Tour Eiffel Sylvaina Chometa coby poetický příběh městem se pohybujícího mima, jehož krása a křehkost mne doslova ohromila... Tenhle film je tak různorodý, má tolik vzájemně se vylučujících ingrediencí, až někde vzadu objevíte jeho krásnou, univerzálně fungující chuť... Jděte na něj, pochutnejte si... Podobné filmy: New Yorku, miluji Tě!, Láska ve městě, Povídky z New Yorku, Noc na Zemi, Amélie z Montmartru (10.09.2008)

Film po okraj naplněný mým nejmilovanějším městem a plný rozdílných přístupů k lásce, romantice a právě k Paříži. A právě ve střídání stylů a nálad je největší slabost a zároveň síla tohoto díla. Zatímco já jsem kroutil hlavou nad Doyleovým patvarem nebo nad tím, proč je Cuarónův kousek zajímavý jenom tím, že je natočen jedním souvislým záběrem, jiný by zase neskousl to, co já považuji za příběhy nejlepší. Něhu a roztomilost Chadhina romantického sblížení, dokonale pasující černý humor bratří Coenů, srdceryvnou upřímnost Nobuhira Suwy s dokonalou Juliette Binoche, fascinující Chometovu mimovskou fantazii a Tykwerovu obrazovou studii lásky, vztahů, rozdílů a problémů. Pár kousků téhle bonboniéry mi nezachutnalo, takže film jako celek nejvyšší hodnocení nezíská, ale nejen ta skupina jmenovaných zůstane navždy ve mně. Mimo jakékoli hodnotitelné hranice. (04.08.2007)

Paříž, město lásky, chrlí ze svých částí a zpoza architektonických skvostů dojemné, úsměvné i zdánlivě obyčejné příběhy, které se chtě nechtě dotýkají lásky, citu, něhy, souznění, smrti. Řada renomovaných tvůrců ze všech koutů světa se sešla pod střechami jednoho z nejúchvatnějších evropských měst, ale bohužel jen polovina z nich nabízí skutečně poutavé minipříběhy, kdy těch skutečně mistrovských bychom s přehledem napočítaly na prstech jedné ruky!! Výsledkem je tak hravá a proklatě pestrá mozaika, poskládaná ze střípků, které bohužel nemají potřebný prostor!! (31.05.2007)

Udělala jsem přísný matematický úkon - průměr - a vyšlo to, jak to vyšlo. Nejméně se mi líbily 4. a 6. povídka, vůbec ten začátek byl takový slabší, ale pak přišli mimové a já začala doufat v lepší konec. Po nich nadšení ochladlo - dvě povídky, které bych ohodnotila tak 2*. Ale 12. povídka mě okouzlila, té bych samostatně dala nejvyšší hodnocení. A po ní? Nic horšího jak průměr nepřišlo, takže koncová rovinka se vynula velmi pěkně, spořádaně, melancholicky. Poslední povídka to nakrásno uzavírá, a tak, jako i ústřední osoba této povíkdy, i ke mně přichází pocit a všechno docvakne. Určitě stojí za to si projít Paříží - a to v obou smyslech. Začínáme slabě, ale finišujeme s vervou. (20.11.2010)

No jako celkove to rozhodne zas takova bomba neni, ale kuli par uzasnejm filmeckum musim dat 4*. Hlavni problem filmu jako celku je, ze nektere povidky jsou zbytecne kratke a jine naopak zbytecne dlouhe a jejich uroven je taky kolisava, nekdy to je originalni, vtipne, pripadne napinave a podobne a jindy zase predvidatelne, naprosto zmatene nebo o nicem. Nicmene na film jsem se kouk hlavne kuli Coenum a ti me tradicne nezklamali. Na plose par minut predvedli vtipnej i drsnej filmecek s prijemnym Buscemim a dobrou kamerou. Pak musim pochvalit Dafoea, ne film s nim, pouze jeho good postavu, i kdyz tam nebyl snad ani minutu. Dale se mi libil prispevek od Chometa, jeho pribeh o dvou mimech byl zkratka kouzelnej. Pak tu mame Nicka Nolteho, povidka s nim je vcelku fajn, ale on samotnej vypada jak desnej vagus, nicmene nerikam, ze je spatnej. Dalsi, co bylo vcelku vtipny, je prispevek LaGravenese s Hoskinsem, ale spis jen ze zacatku. Pak tu je povidka dost se vymikajici a krapet strasidelna od Nateliho s Elijahem Woodem, naprosto super atmosfera a skvely filtry. Pak me potesil Craven, kterej i sem narval ducha a postava prudice Sewella je fakt cool. No a na zaver to je pribeh od Tykwera s Natalii Portman, kterej je prevazne jako zrychlenej zaber. Netvrdim, ze se mi nelibili i jine povidky mimo vyse zminenych, ale tyhle me zaujali nejvic. (18.10.2007)