Harrisonove kvety

Příběh, který na psychiku člověka dopadá o to více, o co jsou nám tyto události bližší jak časově, tak vzdálenostně. Realisticky zachycená občanská válka, smrt na panelákových sídlištích ne nepodobným těm z našich měst, to vše působilo mrazivě autenticky. Ústřední příběh ženy, která milovala svého muže natolik, že za ním šla i do pekel, dokonce (pro mě trochu nezodpovědně) opustila své děti je velmi silný a dojemný. (07.10.2011)

Film není jen o válečném konfliktu v bývalé Jugoslávii, který můžeme vidět prostřednictvím objektivu fotoaparátu. Je o čisté a nehynoucí lásce, o naději a o schopnosti se obětovat pro druhého. Když někoho milujete jste schopni pro něho udělat cokoliv a jít ho hledat i do válkou zmítané země. Velmi silný snímek. (30.06.2009)

"Tady kašlou na nějaký průkazy, i na bílý vlajky...kašlou tu i na vlastní matky..." Já bych u tohoto filmu kašlal na jeho těžkou uvěřitelnost, ale zobrazení válečných zločinů jistě stojí na pravdivých a bohužel nechutných základech. Nedělám si žádné iluze o těch srbských milicích, které se chovaly asi hůř než nacisti. Chápu, že jsou obyvatelé jižních států horkokrevnější, ale tohle... A na to se nesmí zapomenout. "Všechno tu foťte, vyfoťte to! Ať se to ví, ať se to ví..!" (11.02.2020)

HARRISONOVE KVETY sú pomerne menej známym alebo lepšie povedané menej medializovaným filmom, od ktorého som očakával skôr rutinnú komornejšiu záležitosť, no vo výsledku ponúka veľkú vojnovú drámu a poctivý filmový zážitok. Na kvalite filmu sa okrem iného podpísalo aj herecké obsadenie, dá sa povedať, že každú dôležitejšiu postavu hrá kvalitný herec a mne osobne sa na filme páčilo aj to, že zobrazuje filmom nepresýtenú vojnu v Juhoslávií a vzdáva zaslúženú poctu odvážnym fotoreportérom. A už len kvôli niekoľkým silným scénam sa oplatí venovať HARRISONOVÝM KVETOM našu pozornosť. (25.01.2006)

Důstojná pocta umírajícím fotoreportérům.. aneb konflikt v Jugoslávii na počátku devadesátých let se rozhořel naplno. Žádné šarvátky, ale skutečná válka. Hlavním lákadlem pro mě jednoznačně byla účast Andie MacDowell, v roli pro ni relativně nezvyklé, přesto silné ženy, která respektuje práci svého muže Harrisona – válečného fotografa a zpravodaje. Pravdivá informace, respektive fotografie tu má cenu zlata a to i v případě, že Harrison uprostřed válečné vřavy pochopil, že milující Sarah a dvě děti mají v jeho životě tu skutečnou cenu a rozhodl se, že následující „šichta“ bude tou poslední. Jenže osud tomu chtěl a v jugoslávském Vukovaru padá dům a Harrison pod jeho sutinami tragicky umírá. Nebo je všechno úplně jinak? Sáru zpráva nezlomí a rozhodne se k nebezpečnému kroku. Komorní zpracování, autentická kamera Nicoly Pecoriniho, věrné reálie a etnické čistky v bývalé Jugoslávii jsou tím hlavním, co bere dech. Drama se vedle výtečné a za lásku urputně „bojující“ MacDowell opírá i o tehdy širokému publiku prakticky neznámého „pianistu“, tady suverénního Adriena Brodyho. 80%. (15.08.2008)