Harrisonove kvety

První polovina filmu nudná, nic zajímavého se tam neděje a upřímně jsem do téhle chvíle uvažovala, že dám 3 hvězdy, ale po tom, co se Andie MacDowell stane součástí Jugoslávské války je to obrat o 360 stupňů. Je to zajímavé, napínavé, dojemné. A herci jsou opravdu přesvědčivý. První půlka je na nic, druhá půlka opravdu stojí za to! (31.10.2015)

Důstojná pocta umírajícím fotoreportérům.. aneb konflikt v Jugoslávii na počátku devadesátých let se rozhořel naplno. Žádné šarvátky, ale skutečná válka. Hlavním lákadlem pro mě jednoznačně byla účast Andie MacDowell, v roli pro ni relativně nezvyklé, přesto silné ženy, která respektuje práci svého muže Harrisona – válečného fotografa a zpravodaje. Pravdivá informace, respektive fotografie tu má cenu zlata a to i v případě, že Harrison uprostřed válečné vřavy pochopil, že milující Sarah a dvě děti mají v jeho životě tu skutečnou cenu a rozhodl se, že následující „šichta“ bude tou poslední. Jenže osud tomu chtěl a v jugoslávském Vukovaru padá dům a Harrison pod jeho sutinami tragicky umírá. Nebo je všechno úplně jinak? Sáru zpráva nezlomí a rozhodne se k nebezpečnému kroku. Komorní zpracování, autentická kamera Nicoly Pecoriniho, věrné reálie a etnické čistky v bývalé Jugoslávii jsou tím hlavním, co bere dech. Drama se vedle výtečné a za lásku urputně „bojující“ MacDowell opírá i o tehdy širokému publiku prakticky neznámého „pianistu“, tady suverénního Adriena Brodyho. 80%. (15.08.2008)

STV 1 tento film zaradila ako zmenu programu (hlavný vysielací čas, 23. 1. 2006). Reagovala tak na Štátny sviatok, pripadnúci na toho dňa. 19. 1. 2006 sa totiž zrútilo slovenské vojenské lietadlo AN-24 so štyridsiatimi tromi vojakmi, vracajúcimi sa z mierovej misie v Kosove. Lietadlo sa zrútilo desať kilometrov od maďarskej dediny Hejce. Prežil jeden vojak. Dôsledkov bolo viacero, vrátane dobrovoľnej abdikácie ministra obrany SR, Juraja Lišku (27. 1. 2006). HARRISONOVE KVETY je strhujúci, mrazivý film, ktorý nie že musí byť, ale má byť v „červených číslach“. Pretože spoločnosť, ktorá dopustí jeho pád do priemeru, sa mení na živočíchov bez pamäte. (08.02.2006)

Velmi působivý snímek, který mě překvapivě nezaujal ani tak příběhem, jako zpracováním a věrohodností. Eliemu Chouraquivi se podařilo dát dohromady skvělý tým "kulisáků", kteří vytvořili válku tak přesnou, až vám nažene husí kůži. Bez jakýchkoli rozpaků, bez skrývání smrti, krve a násilí, prostě snažit se zobrazit vše co nejvíc syrové a podobné realitě. Sarah Liyod v podání Andie MacDowell navíc vytváří svou křehkostí velmi silný kontrast, a přestože předem tušíte, jak asi hledání jejího manžela a válečného zpravodaje Harrisona v jugoslávské válce dopadne, necháte se vtáhnout do prostého příběhu. A to jak jsem již zmínil, ne proto, že by šlo o tak strhující drama, ale pro to peklo, které se před dvaceti lety jen pár set kilometrů jižně od našich hranic odehrávalo. Hrůzy války si dnes dokáže představit jen hrstka pamětníků a takovéhle filmy dokonale připomínají zlo, kterému je třeba se vyvarovat. Poetika spojená s názvem Harrison's Flowers je pak poněkud našroubovaná a v této oblasti film asi ztrácí nejvíc. Přesto příjemné překvapení a co neříkám často, francouzský film, co stojí za vidění. (70 %) (13.08.2012)

První, co mě napadlo po shlédnutí filmu bylo, jak strašně důležité dílo to je, a hned potom jak strašně málo filmů se zabývá tématikou oné zrůdné války v civilizované Evropě, bývalé Jugoslávii, se kterou se žádná velmoc a organizace nedokázala vypořádat dostatečně rychle, aby zabránila takovým masakrům. Viděla jsem několik filmů, které se zabývaly touto, většinou opomíjenou problematikou, a za sebe tak mohu říct, že tohle mě dostalo hned po Warriors snad nejvíc, bez citového vydírání krutá realita podivné války, ve které není nikdo dobrý a je dobré obávat se všech. Asi žádný podobný válečný počin ve mě nevyvolal ono velice důležité uvědomění si, že se tohle stalo na tolik vyspělém kontinentě, v tak nedávné době..... už jen, když přejeli hranice, bylo mi ouzko, a co se dělo potom, pro to už nemám slov.....hrůzy války jsem snad v žádném filmu tolik intenzivně nevnímala, jako zde. Mimořádně dobrý film, o mimořádně příšerné době. Z tohohle se dost možná nevzpamatujete, a to je dobře. Tleskám. (29.01.2011)