Štyri svadby a jeden pohreb

Kaju se, jsem ostuda, Čtyři svatby a jeden pohřeb jsem viděl až dnes. Mike Newell zrežíroval typicky britskou romantickou komedii - černou jako ten nejlepší čaj, s neurotickým hlavním hrdinou (Hugh hrál takřka totožnou roli v Notting Hillu) a po čertech povedenými situacemi. Závěrečnou mokrou scénu znal i takový ignorant, jako jsem já. (20.11.2011)

Romantické komedie nijak nemusím, to je o mě známá věc, ale pro ty britské, a zejména pro ty od Richarda Curtise, mám velkou slabost. Tohle sice není tak dobré, ani tak geniální jako Láska nebeská, ale je to hrozně fajn. Má to úžasnej song, fantastické obsazení úplně všech, zručnou režii a samozřejmě i nadprůměrně vtipný scénář. Hugh Grant je sympaťák, chemie herců je naprosto neskutečná, ale ať už se vám na tom filmu líbí (nebo nelíbí) naprosto cokoliv, celému filmu ve své miniaturní roličce kraluje Rowan Atkinson, jeho scéna je nezapomenutelná, nejlepší z celého filmu a navrch má i parádní dabing Jiřího Lábuse (a když už jsme u toho, dabing celkově je jeden z těch nejpovedenějších, jaké znám). A ačkoliv tam občas byly pasáže pomalé a pasáže, které mě příliš nezaujaly, kvalita tohoto filmu je prostě nezpochybnitelná. Je tradičně britsky elegantní, chytře vtipná (některé hlášky a moudra jsou opravdu geniální) a nijak neurážející. Atkinsonovi patří další velká poklona – a všem ostatním taky – to Anglii prostě nikdo nevezme. Fantastické herce, režiséry a scénáristy. A tady je vše. 80%. (11.01.2017)

Britové, když prostě chtějí udeřit, tak je jejich proplétání jemnými nitkami mezilidských vztahů nesmírně svěží. Hlavní hrdina má řadu nesourodých přátel, kteří ho zvou na spoustu svateb, má i spoustu nedostatků (třeba na ně nechodí zrovna včas), partnersky je poměrně nestálý, k manželství má zdravý odpor, ale gentleman to pochopitelně je. A na jedné z oněch svateb potkal ji – půvabnou Američanku. Nejen to způsobí řadu milých situací plných omylů, nucených konverzací a groteskních vsuvek. Celá ta mozaika je navíc přehledná, zajímavá, uvěřitelná a prostě britská. Inteligentní humor na nás vyskakuje při každé druhé scéně, Hugh Grant byl plachý a tehdy to bylo fajn, Andie MacDowell byla krásná a to bylo ještě víc fajn. Zejména Richard Curtis jednoduše nezklamal, funguje to spolehlivě i po víc než dvaceti letech. (15.03.2017)

Pohřební blues – W. H. Auden: Zastavte hodiny, odpojte telefon, psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost. Utište piána a zahalte bubny, přineste rakev a přistupte. Ať letadla smutně krouží nad hlavami a čmárají na nebe vzkaz: On je mrtvý. Uvažte krepové mašle okolo hrdel bílých holubic, ať si dopravní strážníci natáhnou černé rukavice. On byl můj sever, můj jih, můj východ i západ, mé všední dny a moje neděle, mé poledne a má půlnoc, moje řeč, moje píseň. Myslel jsem, že je to navěky. Můj omyl. O hvězdy teď nikdo nestojí, zhasněte je. Vypněte měsíc a zahalte slunce, vylejte oceány a zničte lesy. Protože tohle už nikdo nezmění. (27.09.2008)

Nepříšlo mi to ani vtipné, ani romantické. Co je romantického na tom, že hlavní hrdinka spala s 33 chlapama (z toho s dvěma současně, pak se synem a jeho otcem)? Co na tom, že hlavní hrdina hlavní hrdinku miluje, ale nezabrání jí ve svatbě? Hugh Grant mi se svou postavou a výrazem ani nepřijde jako romantický hrdina. Nejvtipnější je asi Grantův hluchoněmý bratr, i když těch pár gagů za ty dvě hoďky před televizí nestojí. (13.05.2003)