Hory mají oči

Po letech jsem si připomněl jak tuto klasiku, tak i pozdější remake. A musím uznat, že původní originál je daleko špinavější, bezútěšnější a ve svém základu surovější. Drsný příběh rodiny, která je v pustině vystavena nočním můrám, nejhrůznější zkoušce, boji na život a na smrt. A v zabíjení je Craven neúprosný, nezná slitování. Stejně jako v pozdějším zfilmování i zde je jednou z nejsilnějších scéna točící se okolo útoku na karavan. Ještě drsnější mi však přijde napadení psem, jež mi připomnělo Fulciho Beyond. Výborný střih a cvičený pes dávají ve výsledku děsivý obraz, kdy napadený nemá šanci. Až hmatatelná zuřivost propukne u Douga, zdánlivě uťápnutého mladíka, když se rozhodne zachránit dcerku. A navrch jedovatý chřestýš! Takhle vypadá skutečný kultovní snímek, jenž dal inspiraci celé řadě dalších filmů až dodnes. Snad jen Brenda mohla v závěru na ječení ubrat, ale nezabrání mi to, abych hodnocení zvedl o jednu krásnou krvavou *. Komentář s krásným číslem 3333. (03.12.2020)

Tajné experimenty pro vládu zas jednou něco podělaly. V dálce se ozývá nelidský řev, jsou tu první burani, jak tohle jenom dopadne? Prvotní povzdech, že se The Hills Have Eyes nedokážou vyšvihnout nad standard B produkce, se ztratil - pod krvavým nánosem jej nikdo nenajde. Samozřejmě, béčko to je stále, jenomže pravda je trochu složitější. Tenhle film má jiné věci na práci, než servírovat vám moralistické žvásty. Tady jde o krvavý masakr mezi americkou rodinkou a zdegenerovanými burany. Wes Craven dokáže i s hubeným základním obsahem bavit. S přiloženým prstem u spouště porcuje maso a touto cestičkou si kráčí až do titulků. Ale posléze, co si otřete pot z čela, vyhrabete nohy ze střev, zjistíte, že žádná hlubší scéna, která by byla zapamatování hodná, v obsahu není. 6/10 (19.11.2009)

V dobách, kdy Wes Craven, teprve sbíral hororové zkušenosti, natočil depresivní horor o běžné rodince, kterou v poušti ohrožuje zmutovaná rodinka. Popravdě, kdyby nebylo francouzského drsňáka Aji a jeho předělávky z roku 2006, nejspíše bych o této "pecce" nevěděl a popravdě by mi to ani moc nevadilo. Má to sice atmosféru ale dějově je to přeci jen docela chudé a nemá to ten švih, který má nová verze, která mi přišla o třídu lepší. (12.12.2011)

Nuda o tom jak se jedna rodina zasekne někde v poušti, a přepadne ji skupinka vraždícíh polodivokých lidí žeroucích psy. Wes Craven to natáčí nenápaditě (i když když nad tím tak přemýšlím, komu se líbil třeba současný Cabin fever, mohl by mu podobný styl sednout). Asi nejlepší je na filmu naprosto absurdní jednání postav, které běhají ze tmy a do tmy jako by se nechumelilo, bez ohledu na to, co na ně v černotě čeká – to sem tam vyvolává menší záchvaty smíchu. Hills have eyes je laciný horor (tedy thriller), který možná bavil kdysi v nějakém americkém autokině, dnes už to má ale spočítané. PS: jedna hvězdička za Michaela Berrymana! (13.05.2006)

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. (30.09.2007)