Journey: A portrait of Famed Czech New Wave Film Director Vera Chytilová
Réžia:
Jasmina BlaževičScenár:
Jasmina BlaževičKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Petr HromádkaObsahy(1)
Dokumentárny portrét českej filmovej režisérky Věry Chytilovej... "Nejde o to, byť originálny za každú cenu, ale ide o to, čo chceš povedať." Svetoznáma česká režisérka Věra Chytilová s výnimočnou otvorenosťou rozpráva o svojom tvorivom i osobnom živote a jeho vrcholoch i pádoch. Nekompromisná filmárka vyštudovala pražskú FAMU a zaradila sa k popredným tvorcom českej novej vlny. K jej najznámejším filmom patria snímky Hra o jablko (1976), Panelstory (1979), Kalamita (1981), Vlčí bouda (1986), Šašek a královna (1986), Kopytem sem, kopytem tam (1988), alebo Dědictví aneb kurvahošigutntag (1992). V roku 1997 nakrútila čiernu komédiu Pasti, pasti, pastičky. Za svoju prácu získala mnoho národných i medzinárodných ocenení, medzi nimi napríklad francúzske vyznamenanie Rytier umenia a literatúry a českú Medailu za zásluhy. V roku 2000 získala na MFF Karlove Vary Zvláštnu cenu (Zlatý křištálový glóbus) za dlhoročný prínos svetovej kinematografii. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
hodne umelecky, ale nic nerikajici dokument. alespon ty popisky k lidem a filmum tam mohl nekdo dodat. at i laik vi, o jaky film se jedna, ci kdo tam mluvi. ()
Věra Chytilová byla rozhodně zajímavá osobnost, což ukazuje i tento dokument. Občas je ale těžké držet krok s jejími myšlenkovými pochody. ()
Myslim, ze jsem se o Chytilove neco dozvedel. A kvuli tomu asi dokumenty jsou, ne .... ()
Těžko říct, zda přesně takhle měl dokument vyznít. Režisérka Věry Chytilová se v něm předvádí jako citlivá osoba, kterou vyprávění o svém pohledu na film jako takový, ale i na život často dojme. Oddaná rodině, ale i s vyhraněnými postoji k filmu. Trošku mě překvapuje, s jakým sebevědomím nastoupila před přijímací komisi s tím, že oni ty filmy dosud dělali blbě a ona to chce dělat jinak. Také mě fascinuje, jak moc ignoruje názor diváka a nepovažuje ho za důležitý. Já jsem myslel, že se filmy dělají hlavně pro ně. V. Ch. ale točila spíše jako by pro sebe, což mnoha slovy nepřímo potvrzuje. Pak je ale otázkou, proč se diví, že po roce 90 nebyla úspěšná. Její obecný postoj k filmování moc nechápu a pravda je, že v dokumentu mluví jen ona sama a prakticky nikdo o ní. Takže si obrázek moc neuděláme. ()