Doznání
L'Aveu
La confessione
The Confession
Réžia:
Costa-GavrasScenár:
Jorge SemprúnKamera:
Raoul CoutardHudba:
Giovanni FuscoHrajú:
Yves Montand, Simone Signoret, Gabriele Ferzetti, François Marthouret, Michel Beaune, Michel Robin, Jean Bouise, Guy Mairesse, Nicole Vervil (viac)Obsahy(1)
Slávny, u nás roky zakázaný film, vznikol podľa rovnomennej knihy Artura Londona ako autentické svedectvo jedného z protagonistov vykonštruovaného procesu so "spikleneckým centrom" R. Slánského v r. 1952. Presvedčený komunista, interbrigadista, pred zatknutím námestník ministra zahraničia, účtuje s minulosťou svojej strany. Je iróniou osudu, že rukopis knihy priviezol do Prahy v deň, keď tam vošli sovietske tanky. Sugestívna, hoci trochu chladná analýza obludných mechanizmov moci zachytáva kruté výsluchy, manipuláciu s obžalovanými, nátlak vedúci k falošnému priznaniu. V druhom pláne sa odvíja osud Londonovej rodiny i história vzniku knihy. Film o tragédii slepej viery, schopnej zmeniť sa a prisp"sobiť akýmkoľvek podmienkam. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (88)
Pohled Francouzů na politický monstrproces se Slánským v komunistickém Československu 50.let. Záslužný počin, který stojí za to vidět. Ale na Nově to asi dávat nebudou. ()
Kdo by si pomyslel, že Francouzi dokážou natočit film o našich socialistických reáliích tak přesvědčivě... ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $360,028║ ()
Specialista na politické filmy Costa Gavras se blýsknul. Velice působivě (a s působivým Montandem) postihl, jak fungovaly komunistické politické procesy. Jeden z těch filmů, který by se měl našim zapomětlivým komunistům a jejich voličům pouště od rána do večera. Na druhou stranu mi vadila skutečnost, že sám hrdina Artur London byl podobně jako Slánský pěkná svině. Většina z odsouzených předtím sama procesy připravovala, takže jsem je nelitoval a spíše jsem si říkal "dobře ti tak". Ovšem bez ohledu na osoby, jako výpověď o systému to je dost dobré. ()
"Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil! Lenine, vzbuď se, oni se zbláznili!" - Děkuju pěkně! Lenine, hnij dál. Poslední obraz z Doznání a Costa-Gavrasův neumírající idealismus. Nejrozumnější Costa-Gavrasův politický thriller, který referuje o Slánského procesu dost pravdivě. Já osobně však komunisty "z přesvědčení" nesnáším ještě více než ty svině, které se pouze přizpůsobily dané době, a proto si myslím, že takový proces je jedním z mála způsobů, jak jim vyhnat alespoň tu věrnost straně z hlavy. Formální stránkou dost komorní (oproti předcházejícím Z a État de siege), v hlavní roli "jen a pouze" Yves Montand. Neříkám, že by to bylo málo, ale u Costa-Gavrase jsem si už zvykl na vyšší obrátky. ()
Psovi psí smrt. A podvraťákovi doživotí... Příběh soudruha, kterého požvýkal a vyplivl jeho vlastní Moloch, aby mohl pokračovat v jeho dalším uctívání, tentokrát z bezpečné vzdálenosti, kupodivu neztratil na působivosti ani po půl století od vzniku a třicet let poté, co čas železnou oponou trhnul, stejně jako se náboženství sice vytratilo z komunistické ideologie, ale v její každodenní realitě v podobě kréda, veřejného vyznávání hříchů a flagelanství vystrkovalo hlavu zas a znovu. A inkvizice nelenila. Co udrželo víru Londona a jemu podobných? Upřímnost? Hloupost? Neschopnost uznat chybu? Nevím. Někdo bude přísahat na světlo na konci tunelu, i kdyby na cestě k němu byly vytrhané veškeré pražce... ()
"Jak pochopit, že strana, která je neomylná, může nutit nevinné k přiznání?" Doznání je zajímavý, drsný a nebylo mi z něj dobře. Nicméně mi na něm něco nesedí. Je jasný to, co se stalo a kdo to udělal. Ti zlí komunisti, kteří nechali mučit a odsoudit jiný komunisty. Tihle odsouzení komunisti byli taky zlí nebo hodní? Asi taky zlí, když Slánský rozjel ty čistky. Pak sklidili, co zaseli a to asi není úplně od věci. Mě však zajímá, proč k těm procesům vlastně došlo. Jediný vysvětlení, který mi zatím dává smysl, mi zatím nabídl Steven Stewart v knize Výbušnina. To je hodně zajímavý čtení. Ono totiž není úplně bez zajímavosti, že nespravedlivě obvinění Artur London nebo Noel Field zůstali komunisty po zbytek svých životů. Ale abych se vrátil k Doznání, tak bylo sice trochu utahaný, ale přesto hodně dobrý a ten 21. srpen 1968 to nakonec rozseknul úplně parádně. ()
Většina filmů natáčených na Západě o zemích za železnou oponou trpí (přinejmenším pro našince) naivitou a selhává v řadě citlivých detailů. Doznání sice nemohlo být vzhledem k zostřující se situaci po okupaci natočené u nás a realizace proběhla ve francouzském prostředí, ale na výsledku to vzhledem k poradcům a známé Gavrasově pečlivosti není vidět. Costa-Gavras je známý svou angažovanou tvorbou a na tématu politických procesů ho zaujala jednak možnost konfrontovat hořkou realitu "lidových demokracií" se stále přetrvávající naivní představou radikální intelektuální levice o životě v zemích "socialistického tábora", jednak i psychika obžalovaných vystavených extrémnímu psychologickému nátlaku a mučení. Velkou roli na úspěchu snímku mělo vedlo Gaversovy režie i angažování Yvese Montanda a Simone Signoret do hlavních rolí. Jestli má film v něčem slabinu, pak v tom, že vychází z Londonovy knihy, která je pochopitelně velmi osobní a nemusí být vždy objektivní. Přesto je to jeden z nejsilnějších filmů o zločinech komunismu, který měl velký vliv na odhalení podstaty komunistického systému po celém světě. Celkový dojem: 90 %. ()
Brutální a silný snímek, kterému se daří výtečně nastínit atmosféru, kterou museli okusit vězni během zinscenovaných procesů. Celý snímek stojí a padá na Montandově hereckém výkonu, na jehož postavě je ukázán pomalý a bolestivý přerod ze silného komunistického člena na člověka tápajícího a snažící ho si uvědomit, čím se vlastně provinil. Plynulost děje však narušují občasné flashforwardy, vysvětlující voiceover a zbytečná doslovnost. ()
Syrovost zážitku literární předlohy dává na nejrůznější zákruty lidského i mravního vývoje autora-protagonisty s velmi kontroverzní pověstí ne zcela vyváženou odpověď. Londonova výpověď přes svou otřesnost je jednostrannou a nezachycuje vrcholy komunistického nomenklaturního řádění v případě nekomunistických a antikomunistických politických vězňů. Gavrasovo přetlumočení se až příliš často topí v ideologických klišé; úroveň DOZNÁNÍ je tím určitě negativně poznamenána. Film i jeho vyznění zachraňuje mimořádný Montandův výkon. Na Gavrasovu obranu je ovšem nutné poznamenat, že v době natočení byly vědomosti i představy o rozsahu a dosahu komunisticjých justičních i nejustičních zločinů ne zcela známy a domyšleny; Gavras byl s výjimkou několika doplňků beze zbytku odkázán na Londonovo svědectví a Pillerovu zprávu. Na počátku sedmdesátých let bylo už mimořádným pozitivem samo natočení a uvedení díla do distribuce. ()
Nabízí se mi srovnání s polským Výslechem, který je mnohem osobnější, emotivnější a svižnější. Tady se člověk přes vážnost tématu nemůže ubránit zívání, poslední třetinu už jsem spíš protrpěla. ()
Film není určitě pro pobavení, ale hlavně je poučný. Je nafilmován podle vzpomínek Artura Londona politického komunistického funkcionáře, diplomata a rudého publicisty, který se především vlastním idealistickým přičiněním, dostal do soukolí obludného mechanismu vykonstruovaných politických obvinění režimu. Zakázanou knihu „Doznání“ jsem za totality přečetl za dva večery, film sám o sobě, mě už tak nebral. Komunistický systém uměl přinutit surovostí a bestialitou skoro každého přiznat se ke lžím. Dokonce ve své zrůdnosti vězni o sobě mluví, (jsem hajzl a zrádce dělnické třídy) a podobné perly. Nejhorší a nejsmutnější na této době je, že bylo u nás v Československu vyneseno víc rozsudků smrti, než ve všech sousedských komunistických státu dohromady. Československý komunisti prostě chtěli být papežtější než papež. Artur London po odpykání trestu a následném propuštění sice kritizoval ve Francii praktiky komunismu, ale úplně se zcela nevymanil z myšlenek socialismu. Doufám a myslím, že už se nevrátí zlatá éra Sovětské demokracie. Je neuvěřitelné, že i dnes jsou lidé, kteří by komunismus znova volili. Zaplať pánbůh aspoň za film, který slouží jako dostatečný důkaz doby. ()
O nás pro nás.. Vždy politický, "pravdivý" a temný Costa Gavras. ()
Před mnoha lety jsem viděl Doznání na plátně v kině a nová projekce v televizi neztratila nic na svém poselství o zrůdnosti komunistického režimu a lidí, kteří v té době měli absolutní moc. Artur London je samozřejmě diskutabilní postava, kterou nelze vnímat jednoznačně kladně (Rudolf Slánský byl ale mnohem horší, protože to byl právě on, kdo vědomě pomáhal nastolit atmosféru strachu z politických procesů), ale jeho knižní i filmové svědectví by rozhodně nemělo být zapomenuto. Pokud jde o samotný snímek, na to, že se z pochopitelných důvodů netočilo v Praze, je navození pražské atmosféry poměrně solidní a závěrečná koláž s autentickými záběry ze srpna 1968 tomu hodně pomohla. Osobně si myslím, že vyobrazení krutého mučení během všech výslechů bylo zpodobněno mírněji než ve skutečnosti, ale i tak je filmové Doznání silným a velmi mrazivým diváckým zážitkem, který by si neměl nechat ujít každý, kdo se zajímá o moderní historii. ()
Musím před Francouzema smeknout. Je samozřejmě otázkou, na kolik se London podílel na filmovém zpracování knihy, ale i tak je sugestivnost a uvěřitelnost snímku chuť k jídlu beroucí. Znalému člověku se z toho zvedá kufr, pro neznalého je jen těžko uvěřitelné, že tenhle humus byl u nás dennodenní realitou, naopak by tento počin mohl považovat za až kultovně zpracovanou vizi nějakého totalitního Ychtylostánu. Doporučuju! ()
Když jsem Doznání viděl jako kluk v Čs. televizi, snad hned v 90. roce, připadal mi ten film téměř hororově temný a měl pro mne cenu otřesného dokumentu. Loni jsem si přečetl Londonovu knihu a na film se podíval znovu. Dospělému mi už tak dobrý a děsivě působivý nepřipadá. Ale pořád dost dobrý na to, aby stál za vidění a jako solidní dokument pro někoho, kdo nerad čte, ho mohu stále doporučit. ()
Dlouho jsem se nemohla odhodlat a pustit si tenhle film. Zase uvidím, co dokázali svině v lidském těle, a naštvu se. Naštvu se, když si uvědomím, že ani jeden z těch dobytků nikdy nedostal přes prsty a jejich potomci se mají dnes ještě lépe, než se měly tyhle lidské kreatury. A rozhodla jsem se nevnímat lokaci děje, vnímat jen děj samotný. No, ne úplně se to povedlo, ale Montand předvedl něco takového, že všechny klobouky světa by nestačily, abych před nim mohla smekat. Na tenhle zážitek jen tak nezapomenu! ()
Typický bolševický čurákistán. "Musíte sa na minulosť pozerať v svetle súčasných právd strany...". Komu dnes staré časy chýbajú? ()
Costa-Gavras ide opäť až na dreň, dáva divákovi cca hodinu a trištvrte poznať, čo je to zač československá politická väzba počiatkom 50. rokov. Pritom niečo podobné by sme čakali od filmu trebárs z dôb Pinochetového teroru. Takže klapky dole z očí, toto je skutočne naša minulosť. No a zvyšnú polhodinku sledujeme záverečný proces a určitý dovetok z budúcnosti, aby to bolo ako ukončiť, i keď všetko sledujeme vo flashbackoch, takže tým sa film uberá o napätie a strach o hlavnú postavu, ak by ste náhodou, ako ja, toho veľa o tomto procese a Londonovi nevedeli. C-G občas prispôsobuje strih fyzickému a psychickému stavu Londona, monotónnosť väznenia je prelínaná niekoľkými scénami z prítomnosti. Občas sa ale režisér sám zhodí doku-zábermi Stalina, pokiaľ sa o ňom niekto zmieňuje, veď čo ak náhodou niektorý divák nevie, o kom je reč a ako diktátor vyzeral... Ako celok ale veľmi prínosný a hodnotný film, najmä pre naše krajiny, neviem, nakoľko bolo Priznanie zaujímavé pre Francúzov... ()
Súvisiace novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (viac)
Doznání je nelítostnou obžalobou totalitních praktik posilování moci ve formě bezprostředního zprostředkování niterných pocitů při postupném ztrácení vlastní víry vnitřní krajiny marnosti lidského bytí. Řek Costa-Gavras ve spravedlivém zápalu partyzánského rozohnění zvrátil hlavu k nebi a začal zpívat baladu nekonečných lidských útrap všehoschopných půtek o moc. Vždyť sovětský komunismus povstal z vřavy násilí a pachuti smrti, ve chvílích celosvětových psychologických hrátek ideologicky odlišných mocí a v pasti paranoického strachu ze zrady používá hrubé násilí k upevnění své mocenské pozice, vyvolaný strach patří k těm nejúčinnějším služebníkům stability totalitní moci. Skálopevná víra se s cynickou krutostí obrací proti věřícím a v demagogickém výsměchu předkládá své překroucené verze ideologie, vnitřní svět je podroben masívnímu nátlaku a realita pozbývá své obvyklé rozměry. Costa-Gavras nezapomíná zmínit opětovný návrat útlaku zastrašování, ale jeho výchozím bodem pohledu je jednotlivec, vlečený neúprosným předivem osudu a dějinné souvislosti jsou tu předávány přímo z hlavního proudu niterných pocitů a pudů, bolesti a beznaděje a jedinec ztrácí možnost kontroly nad vůlí vlastních myšlenek. Hlavním nástrojem baladicky prolévaných hořkých slz zpěvu je Artur London alias Gérard (velmi zajímavý Yves Montand), náměstek ministra zahraničních věcí. Diktátorova paranoia se nezajímá o množství prolité krve, na prvním místě je upevnění autority a stálé postavení moci. Prostředky jsou neomezené, možnosti neodvratné, jedinec ztrácí svůj význam a stává se pouze figurkou strategické hry, jedinec je nepodstatný, symbol má vyšší hodnotu. Hlavní ženskou postavou je Lise London (zajímavá Simone Signoret), Arturova politicky angažovaná manželka. Nevědomost zanechává pochybnosti, pravda není k nalezení a nikdo ji nezná. Hořké probuzení z vlastní minulosti. K výrazným postavám patří také vyšetřovatelé Kohoutek (pozoruhodný Gabriele Ferzetti) a násilničtější Smola (zajímavý Michel Vitold), osobní a efektně výkonní státní zpovědníci Gérardových hříchů. Z dalších rolí: Gérardovu ženu vřele přijímající vlídný ředitel továrny (Jean Bouise), rázně a nesmlouvavě vyšetřující estébák (László Szabó), Gérardův stranicky uvědomělý obhájce při procesu (Michel Beaune), procesem vláčený ministr zahraničních věcí Vladimír Clementis (André Cellier), souzený zástupce generálního tajemníka Josef Frank (Marcel Cuvelier), uvědomělý generální prokurátor JUDr. Josef Urválek (Michel Robin), souzený generální tajemník strany Rudolf Slánský (Thierry Bosc), souzený náměstek ministra bezpečnosti Karel Šváb (Umberto Raho), šéf brněnské buňky strany Otto Šling (Jacques Rispal), či souzený vedoucí mezinárodního oddělení ústředního výboru strany Bedřich Geminder (Claude Vernier). Film Doznání je temným stínem československých poválečných dějin a účinnou zbraní mravokárných antikomunistických bijců. Doznání je působivě účinným odsouzením represivních prostředků k politickému posilování moci i v samotném boji o moc. Costa-Gavras se v partyzánském odhodlání pouští do boje proti zdeformované podobě rudé ideologie niterně bezprostředním záchvěvem pocitů zpěvem marnosti v děsu lidského pachtění. Zneužití moci potřebuje sadistickou formu k uspokojování svých intimních choutek. () (menej) (viac)