Októbrové nebo

Jsem docela překvapená, že je to natočeno podle skutečných událostí, protože je to vlastně taková klasická hollywoodská pohádka, trochu ve stylu Billy Elliotta, ale moc hezká. Znáte to, mladík z malého městečka jednoho dne prozře a uvědomí si, že by měl jít za svými sny i když mu okolnosti zrovna dvakrát nepřejí a když se tak stane, tak má člověk v závěru takový hřejivý, povznášející pocit, že to všechno moc dobře dopadlo. Kdybych na takové filmy měla koukat pořád, asi by se mi to brzy zajedlo, ale jednou za čas to neuškodí, zvlášť když je to na rozdíl od např. takové Surfařky, natočeno vcelku vkusným stylem, podpořeno dobrými hereckýi výkony a okořeněno zajímavým vztahem mezi otcem a synem. (19.09.2013)

Doják jako sviň. October Sky reprezentuje to nejlepší z hollywoodské tvorby 90. let. Silné herecké obsazení (především duo Gyllenhaal Cooper), pevná režie a opravdu výborně napsaný scénář, který ukazuje všem nudným a vyprázdněným životopisným filmům, jak se mají adaptovat skutečné životní příběhy (míň opravdové pravdy = víc opravdového filmu). Životopisný příběh chlapce, který se zajímá o rakety tak v sobě najednou nese několik silných rovin. Problém života na malém městě, ze kterého pro nikoho není úniku a vidina let strávených na šachtě, bez jakékoliv naděje na život svůj vlastní. A především úžasně vybalancovaná rovina archetypálního "daddy issue", která si pro sebe uzme i dokonale dojemný závěr. Skvělý scénář dělá z napsaných postav opravdové lidi, dává jim plasticitu, kladné i záporné vlastnosti a divák má tak neuvěřitelně snadný přístup k prožití celého děje. Krásný film, který ve své pohádkové podobě mohl vzniknout jen ve sladkých devadesátkách. 9/10 (18.12.2017)

Filmy natočené na základě skutečného života někoho, kdo se svou pevnou vůlí a odhodláním něco dokázal, budou zkrátka vždycky příjemné a inspirativní. Tenhle není výjimka a i svým zpracováním a hereckými výkony docela vyniká. Je vidět, že už před Donniem Darkem hrál mladičký Jake Gyllenhaal skvěle. Stejně tak vynikají i Chris Cooper a Laura Dern. Z postav mě nejvíc zaujal právě otec (Chris Cooper). Tato role totiž nebyla napsána jako ten klasický stereotypní typ otce, který jen z principu synovi něco zakazuje. Naopak se tam snoubila přísnost se snahou syna pochopit. A je vždycky osvěžující vidět ve filmu takto prokreslenou postavu, která svým charakterem dává zároveň smysl. Celkově bych to shrnula volnou citací toho, co o tomto filmu řekl skutečný Homer Hickam: "Jako příjemný nízkorozpočtový film je to velmi dobré, jen to bohužel vynechalo nejlepší části mých memoárů. Na druhou stranu je ale pravda, že svět potřebuje přesně takové příjemné filmy, které dokážou mladé lidi povzbudit k tomu, aby šli za svými sny." ~(3,7★)~ (30.05.2021)

O snoch, splnených, nesplnených, o ceste, ale hlavne o prekážkach, ktorých je na ceste za snom neúrekom. O tom je tento skutočný príbeh. Rodiný film, ktorý ma dokázal pohltiť aj keď ničím výnimočným neoplýva. On je proste výborne zahraný a natočený so všetkými tými klišé, ktoré sú naštastie podávané s citom a rozumom. Váham, váham, ale nakoniec idem nižšie (otrasný slovenský dabing) a dávam veľmi silné 4 hviezdičky filmu, ktorý by si zaslúžil lepší vysielací čas ako v sobotu poobede. A filmu pri ktorom som si spomenul na jednu životnú pravdu: "Cesta bez prekážok nevedie nikam." (22.10.2005)

(8/10). Říjnové nebe je takovým tím typickým filmem, který vás zaručeně zahřeje u srdce jako třeba Forrest Gump. Místy je trošku naivní, ale to se dá filmu bez problémů odpustit a nechat se unášet příjemnou atmosférou. Splnění chlapeckého snu je výborné téma a když se to spojí s námětem podle skutečné události, tak to nemůže skončit špatně. Přidejte k tomu Jakea Gyllenhaala, který tady začíná svoji veleúspěšnou hereckou kariéru. Posypte to výbornou hudbou, která vytváří iluzi, že je na světě ještě všechno v pořádku. Říjnové nebe se může klidně zařadit vedle právě zmiňovaného Forrenta Gumpa, protože tohle se vážně povedlo a já jsem se usmíval od ucha k uchu. Scény s raketami měly nepopsatelné kouzlo, které dokázaly diváka pokaždé donutit žasnout. O scéně s umyvadly ani nemluvím. To už jsem ležel pod stolem v kaluži slz od smíchu. (21.02.2022)