Jama a kyvadlo

Po Havranovi, který ve mě nechal hořkou pachuť v ústech, jsem obden zasedl k další Cormanovce. Velice pozitivní pocit získaný z tohoto vynikajícího hororu by se dal tedy označit jako z poloviny překvapivý, jelikož vše ostatní, až na zmiňovanou prvotní zkušenosti s tvůrci, dávalo naději pro nevšední hororový zážitek - ať už je to inspirace samotným tvůrcem žánru E.A.Poem, charismatickým, charakteristickým a obdivuhodným Vincentem Pricem a také dobou, v němž byl tento snímek vyroben, jelikož je to ideální čas pro hrůzostrašné příběhy, které ještě díkybohu postrádají digitální efekty, ale zároveň už mají svou technickou kvalitu. I to způsobilo, že téměř po celou dobu sledování jsem měl nepříjemný tlak na plicích ( i když si nechci připustit, že by to způsobil film, takže to svaluji na nezdravý posez :-)) a v rámci možností jsem se i trochu bál, komorní atmosféra tajemného paláce byla totiž vskutku děsivá. Škoda, že v závěru se vytratí strach z neznámého a celou závěrečnou pasáž bych si dovedl představit trochu, lépe řečeno úplně, jinak. I tak ale mohu počítat Jámu a kyvadlo mezi ty nejlepší horory co znám a k pěti nechybělo zas tak moc. (10.03.2006)

Rovnomenná poviedka Edgara Allana Poa má iba štrnásť strán a tvorcovia si z nej vzali naozaj iba tú jamu s kyvadlom. Ani to čo vymysleli, aby naplnili 80 minút filmu, nevymysleli zle. Ale ani tak, aby výsledok bez straty desiatky prežil toľké roky. Prehrávajúci Price, zapavučinovaný zámok, ale na druhej strane gotika vo všetkom naokolo, aj aké také napätie, takže tie pôvodne pridelené tri hviezdičky sú akurát. Žiaden hororový kult, ani žiaden nepodarok. Len priemer, ktorý už chytil šesťdesiatročnú patinu. (06.09.2020)

Další film, který jsem chtěl vidět jako malý. Tak teď jsem už konečně viděl obě filmové adaptace Jámy a kyvadla. A překvapivě obě se povídkou jen inspirují, žádná není plnohodnotnou adaptací (asi ta 1991 je povídce blíž, než tahle, i když jsou obě poněkud mimo). Jenže z nějakého důvodu se mi líbily obě dvě - jak tahle, tak za z roku 1991. Tahle se mi ale líbila hlavně prostředím, jelikož to vypadalo úžasně a pro horor jako stvořené. Je tu i nějaká atmosféra, i když ne vždy. Kdybych přivřel oči, na slabé 4* by to bylo, ale jelikož mě to zas tolik nezaujalo a obě verze Jámy a kyvadla mám v hodnocení překvapivě nastejno, zůstanu radši u silných 3*. (30.06.2020)

Řeknu to na rovinu. Viděl jsem dřív film Zánik domu Usherů. Pokud si přečtete můj komentář k tomuto filmu můžete si z malou nadsázkou změnit název na Jáma a kyvadlo. Majitele domu hraje stejný herec, tedy Vincent Price, má i stejné sklony k malování. Člověk , který tentokráte přijede na návštěvu nahledá svou snoubenku, ale svou sestru. Je tu i sluha, ale mají i služku. Dům nestojí u jezera ( bažiny ) ,ale u moře...taky voda. Instrumentální hudba ( Lex Baxter ) podporuje ponuré prostředí obou domů a vedou se zde dlouhé debaty o příčinách smrtí. Předloha je taky od Edgara Allana Poa http://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe Režii dělal taky Roger Connor. Scénář Richard Matheson, tak jak před rokem. Akorát je tady to kyvadlo, jinak nic nového. Zánik domu Usherů byl lepší a první, to možná rozhodlo o hodnocení. (03.02.2010)

Námětem pro tento film je knižní předloha, povídka Edgara Alana Poea, kterou jsem rovněž četl. Film se jí ale zas až tak moc nedrží a myslím, že to je dobře. To co Poe skvěle popsal ve své knize, to Corman dovedl k dokonalosti na filmovém plátně. Samozřejmě je řeč hlavně o Kyvadle a jámě. Celým filmem nás doprovázela klavírní a varhanová hudba, která navodila tu správnou tajemnou a místy až mysteriózní atmosféru. Skvělý film, kterému se dá opravdu vytknout málo co. Skvělé herecké výkony, nádherná atmosféra i prostředí, to všechno jsou záruka kvality, kterou nám nabídl Corman. (03.05.2010)