A Gentle Creature
Réžia:
Stanislav BarabášScenár:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (45)
Jak to že jen a jen za bolševika (!!) se tu dělaly ty nejlepší inscenační přepisy těch nej (a nejen ruských) klasiků??? Nechápu.Nechápal by to ani Dostojevskij,Gogol,Puškin,Tolstoj,Čechov,Hugo,Dumas (ml.),Wilde,O´Henry,Twain,.....atd,atp.Nikdo to nechápe. Já to NECHÁPU!!!! ()
Formální rozkoš v neskutečně originální a kvalitní dobové adaptaci. Kamera, hudba, režie, herci. ()
"Vedel som, že som ju zranil, ale triumfoval som." Naprosto famózní záležitost, zvláště když vezmu v potaz, že jde (jen) o televizní inscenaci. Počínaje skvělou Liškovou hudbou, která má díky řadě "němých" dialogů poměrně velký prostor, přes úžasné vizuální ztvárnění s řadou mimořádně krásných detailní záběrů a samozřejmě konče výbornými hereckými výkony obou hlavních představitelů (Filčík a Vašáryová). Jejich ztvárnění vývoje vztahu nerovnané manželství mezi šestnáctiletou "dobrou a krotkou" dívkou a postarším mrzoutským mužem je velmi věrohodné. Neznám Dostojevského předlohu, tak nevím zda i zde je to celé pojaté jako retrospektivní vyprávění onoho hlavního mužského hrdiny, ale spíše bych řekl, že ano. V tomto jediném bych řekl, že méně vstupů vypravěče a více dialogů by filmu prospělo. Přeci jen je škoda, že Vašáryová toho takto ve filmu moc nenamluví. Ale třeba to byl i tak trošku záměr. Vždyť ona snad ani mluvit nemusí. Její výraz stejně jako její přirozená krása to je něco, co si budu na tomto filmu určitě pamatovat. Ale zda nejen toto. ()
Mám rád psychologická dramata, ale touto formou ne. Neustálý "niterný monolog" hlavního hrdiny prakticky splývá s jeho vyřknutými větami, a to se nedá vydržet. Poslouchat hodinu monotónní, jednotvárný projev? Ne, díky. U Spalovače mrtvol to bylo sice dělané podobně (s tím vnitřním monologem), ale tam to bylo napínavé, gradující. Tady? Škoda mluvit. ()
Napadá mě. Když se sejdou dva skuteční umělci a intelektuálové (Krška, Šrámek-Barabáš,Dostojevskij) to by byla kurva špatná náhoda, že by to blbě dopadlo. Zde to dopadlo velmi dobře. Celý film je koncipován, jako kajícná výpověď Filčíkova a divák již ví, co se stalo. Jak je u Dostojevského zvykem, jedná se o neskutečně složitou psychologickou bejkárnu. Kdo je tedy vinen smrtí mladé ženy? I záložník připouští, že je to on. A do toho zní trubky carského námořnictva ve skvělé direkci Zdeňka Lišky. Tento příběh jest tak komplikován, jako sám život. Jen Faust tam snad pravdu a jistotu má. ()
Dostojevskij je mistr v sebepitvani a depresi. ()
Vnútorný monológ Ctibora Filčíka často vyjadruje svoje obavy, že sa príliš zamotáva, a je to pravda. Prejsť si celý vývoj vzťahu vtedy, keď je už neskoro, to som už vo filme párkrát videl. Tentokrát je to originálne tým monológom, keď druhá strana dostáva viac ako na slová priestor skôr na gestá, pohľady a na vyzliekanie. Ale nepomôžem si, ruskí klasici nie sú mojou šálkou kávy a tak som po polhodine často zíval. ()
Tomu rikam televizni tvorba. Nadhera s andelskou Magdou. ()
Psychologické prokreslení hlavního hrdiny je brilantní, nespolehlivý vypravěč ovlivňuje příběh na svou dobu poměrně revolučním způsobem, leč je to k uzoufání nudně pojaté. ()
Stísněnost od začátku až do konce. Rozhodně nejsem zarytý čtenář ruské klasiky a v podstatě mě příběhy existenciálně rozpolcených postav velkých románů spíše rozčilují a unavují, než abych si z knih a filmů něco odnesl, ale tento film je důkazem, že pokud se příběh chytne za správný a klasický konec, vyleze i z unavené a ne-nadčasové předlohy výborná záležitost. Skvělý herecký výkon pana Filčíka. ()
Předloha Fjodor Michajlovič Dostojevskij, scénář Stanislav Barabáš. Velká cena Grand Prix a Zlatá nymfa - MTF Monte Carlo 1968. ()
Tazive, pochmurne, melancholicke - a napokon hodne uchylne psycho. (SPOILER ALERT!) V kocke: stary somar si urve do samoty dievcatko - a nez ju utrapi k smrti, stihne skusit vsetky mozne triky na vyrobu "stastlivej" oddanej manzelky, vcetne znasilnenia.. Je mi jasne, ze je to klasika, a je mi jasne, ze herci podali bravurny vykon - no uchylarna to zostava i tak ;-). 2* z milosti, kedze spracovanie zrejme 1:1 strafilo tu choru ideu. UPD: Ked citam komentare nizsie, tak mi dochadza, ze i v tomto pripade sa zasa raz zamienaju pojmy ako laska a chtic - vztah a egoizmus - milovat a vlastnit. Ako vravieval jeden knaz: milovat cigarety sa neda, da ich len odpalit a pouzit. Rovnako i tu: ked niekoho milujem, tak mu s laskou darujem slobodu a nebudem cihat, kedy do devenky konecne vocpem kolik. Humusny chtic. Nebral si ju z lasky, ale egoistickej potreby vyplnit samotu mladym bezbrannym krehkym jedincom, ktoreho svojou uchylnou zvratenostou dostal na druhy svet - spracovanie nespracovanie, umeleckost neumeleckost, je to zverina a odpad - a nepomoze ani kvalitna rezia/herci/muzika. Spracovanie na 5*, ale za tu srajdu 0*, cize nakoniec 2*. ()
Překrásné! Komorní! Lidské! Opravdové! Poklona autorovi předlohy se vším všudy. ()
Československá televizní inscenace podle stejnojmenné povídky F. M. Dostojevského. Příběh se zabývá nerovným manželstvím čtyřicetiletého zádumčivého muže s temnou minulostí a poznamenaného životem, jenž se však opět dokázal dostat na společenské výsluní a teprve šestnáctiletou dívkou, jež si manželství zvolila jako menší zlo ve svém smutném osudu. Ústřední duo rozehrává citlivou psychologickou hru, jež je skoupá na dialogy, o to víc však jsou slyšet myšlenky jdoucí přímo z nitra. C. Filčík se v roli neveselého majitele záložny prezentuje jako velmi dobrý charakterový herec a mladičká M. Vášáryová jako Krotká svou roli zvládla též s přehledem a stačily ji k tomu víceméně pouze výrazové gesta. Z monologů hlavního hrdiny je patrné, že se marně snaží najít neviditelnou či snad neexistující hranici, kdy by obětoval své milé vše a zároveň si ponechal co nejvíc autority. V poslední části již notně psychicky zlomená Krotká po neuváženém slibu věrnosti již svou tíhu zodpovědnosti nezvládá a rozhodne se k zoufalému činu. Skvělé komorní Barabášovo drama, jež kromě vynikajících hereckých výkonů zaujme též charakteristickou Liškovou hudbou, ale zejména zachováním Dostojevského atmosféry nepříznivých a nevlídných vyhlídek do budoucna a jakoby odhalování v postavách vždy toho temnějšího já. ()
Koncert Ctibora Filčíka a Zdeňka Lišky. 90 %. ()
40-ročný muž si vezme 16 ročné dievča, ktoré je sirota a príde do jeho záložne podať si inzerát. To, ako ich manželstvo skončí, sa divák dozvie už na začiatku. Potom sleduje v epizódach, ako sa to všetko začalo, aká bola ona, aký bol on, ako ju požiadal o ruku, ako začali spolu žiť. Videla somt o včera, takže tieto údaje sú správne:) ()
Vynikajúci počin. Dôkaz, že slovenská kinematografia mala kedysi čo povedať a stálo to naozaj za to. Dnes ak si chcem pozrieť niečo slovenské čo stojí za to, môžem akurát tak ísť do divadla. ()
No já nevím - mně k tomu ta hudba emočně vůbec nesedí, nepodporuje smutek ani napětí příběhu. A natočený to bylo krátce po vynálezu zoomu, to se hned pozná. ()
Ok all right. ()
Opravdu vzhledově něžná Magda Vášáryová,která své vnitřní rozpoložení vyjadřuje pouze jemnými gesty.Opravdové tužby a přání se proto její manžel nikdy nedozví a možná ani nechce.Zabývá se především sám sebou.Téma nadčasové, protože ani dnes spolu často lidé a zejména partneři neumí komunikovat. ()