V dobrej spoločnosti

Shushikovo první slovo z komentáře přesně vystihuje film V dobré společnosti - civilní. Snímek, ve kterém "vlastně o nic nejde", řeší se pouze pracovní, maximálně vztahové problémy a děj je velmi klidný a umírněný. Výhra jako Jak na věc to není, ale všechno ubíhá dostatečně svižně a sympatičtí herci s přehledem drží pozornost filmového diváctva. 65 % (30.07.2010)

„Ja som rovnako naštvaný, ako ty.“ – „Tak prečo sa usmievaš?“ – „Neusmievam.“ – „Ale hej, usmievaš. Kútiky úst máš dohora.“ – „To mám vždy.“ Rúca sa vám život priamo pred očami? Pre firmu, pre ktorú ste pracovali niekoľko rokov, ste zrazu zbytočný? Zostali by ste v nej aj keby vám pridelili horšiu pozíciu a nahradili vás mladším človekom, ktorý by vám bol zároveň nadriadeným? Je rozumné obetovať sa pre firmu, v konečnom efekte aj tak sa riadiacou prioritne vlastnými pravidlami (v ktorých bežne figuruje ukončenie pracovného pomeru)? Občas sa každý z nás stáva už nepotrebným, lebo každý je nahraditeľný. Takže prcinátorovi Paulovi Weitzovi sa po AKO NA VEC podaril aj ďalší „seriózny“ film. Bonus - malé pivo Scarlett Johansson. Nie je to nejaká extrémne pecka alebo srdcovka, ale scenár je kvalitný a zaoberá sa zaujímavými témami, preto volím jemne nadštandardné hodnotenie 4*. (08.12.2005)

Svého času jsem snímek očtyřkoval, protože se mi kromě nevtíravého humoru líbila i jeho laskavost. Jenže od té doby uběhl nějaký čas, změnil jsem se, a tak jsem se na dnešní reprízu díval jiným pohledem i optikou. A došlo mi, že tady (na rozdíl od jiných záležitostí) nešlo o laskavost přirozenou, která by prostupovala celým filmem a dodávala mu nezaměnitelnou atmosféru; byl to jen kalkul tvůrců, jímž chtěli zapůsobit na diváka, ale na mě už dnes nefungoval. Netvrdím, že šlo o špatný snímek, chci tím jen říct, že pro mě nebyl snímkem výjimečným. Šlo o běžnou komedii, která mě ničím neurazila, v rámci svých možností mě bavila, ale to, co mi před lety připadalo lidské a laskavé, se mi dnes jeví jako vypočítavé a zaměřené na naivitu diváků. No jo, neurazilo, nenadchlo. / Poučení: Jsou zkušenosti, které se už dnes nedají získat. (03.11.2022)

Po Kamenické 15 jsem v pátek večer tak nějak náhodou začal někdy ve třetině filmu koukat na dorážení mezi šéfem Carterem a jeho podřízeným Danem. Od scény, kdy se Carter pozval k Danovi domů na večeři, jsem vnímal a většinou jsem si užíval i vtipné hlášky a nápady. Myslel jsem si, že jsem tak znavený po závodě, a proto konzumuji bez opovržení sice jednoduchou, ale celkem nevtíravou, přirozenou zábavu místy okořeněnou slovními přestřelkami. A ocenil jsem sportovní vložky (basketbalové fígle, tenisový trénink i závěrečné proběhnutí po pláži). Oddechová, pohodová komedie o vztazích; podívaná, která netlačí na pilu zbytečným přeslazeným koncem (toho jsem se obával). A líbila se mi ústřední trojice - D. Quaid, T. Grace a S. Johansson. (30.05.2009)

Další z řady amerických, romantických (ne)komedii, kde romantika je odsunuta na vedlejší kolej a důvod, proč jsem se díval (Scarlett), vůbec nebyla vidět. Na druhou stranu je to dobře, protože mi tam vůbec neseděla. Denis Quaid je docela sympaťák a dobrý herec, Marg jsem konečně viděl i jinde, než v CSI a hlavní hrdina, Topher Grace, - takový druhý C. Affleck - byl neslaný a nemastný. Stejně jako tenhle film. Na víkendové odpoledne dostačující, ale dneska bohužel není víkend... (08.05.2008)