Sňatky z rozumu

Je to pro mě na podobnym pomezí čtyř a pěti hvězd jako Byl jednou jeden dům, tady ale kvůli jednoznačný (a snadno uchopitelný) přidaný hodnotě, kvůli (u Filipa už tradičně) skvělýmu obsazení i hereckejm výkonům a kvůli výbornýmu Zelenkově scénáři (byť s Neffovou předlohou v zádech) zaokrouhluju nahoru. Seriál se snaží se nahazovat, vyvolávat otázky, a přitom nesoudit, což má větší smysl a vyšší hodnotu, než se na první pohled může zdát. Dává tomu dostatek prostoru a hlavně na to má čas a klid (!). Vyprávění (a filosofie seriálu obecně) je otevřený a nijak agitační, místo dostávaj idealisti i draví podnikatelé, pragmatic, vlastenci i i romantici... Postavy jsou přirozený, nijak dogmaticky kladný nebo záporný (což je zásluha především Neffova, já vim) a Voska jako vypravěč kupodivu funguje skvěle - dává to seriálu novej rozměr, příběh to tmelí a zároveň člení, doplňuje ho o zajímavosti a historický reálie, sumarizuje ho a vnáší nový myšlenky. A k hercům: Nedbal je prostě výbornej, tomu jsem jenom zobal z ruky, obecně dobrý jsou ale i ženský - Budínová, Šejbalová, Jirásková, Veškrnová, ale i Svozilová (jedna z jejích posledních rolí, než se uchlastala), nejslabší je Vránová a kupodivu Kolářová, ale dá se to - přehrávaj jenom trochu. Škoda, že Vránová má takovýho kníra, jinak by mi asi nedělalo zas takovej problém věřit tomu, že má bejt hezká. O Lukavskym, Skopečkovi, Rážovi atd. se neni třeba rozepisovat, mile mě ale překvapil skvělej Vala. Je to výbornej seriál na výbornej námět, s výbornejma hercema a s výbornym seriálovym režisérem, seriál, kterej člověku může přinést mnohem víc než jen potěchu ze sledování - a to je obrovská a nenahraditelná hodnota navíc. Snad jen ten nesymsl ohledně Dvořákova údajnýho vyučení se řezníkem si mohli tvůrci odpustit... WTF moments: Vlak vjíždějící do tunelu jako alegorii (polovina 5. dílu) jsem v takovymhle seriálu fakt nečekal. Ale pobavilo mě to. (18.08.2015)

Je smutné vidět, jak to, co naši předci vybojovali a za co trpěli, se rozplynulo jednoho krásného dne, když stádo, vymyté reklamou placenou všemi prušáckými a rakouskými a jánevím jakými vládami dohromady, naházelo lístky do urny a řeklo své veliké modré ANO ověnčené svatozáří žlutých hvězdiček. Tenkrát v osmašedesátém nám takový seriál mohl dodávat útěchu, protože svobodu a nezávislost nám vzali NÁSILÍM. Komu a jak ale poskytne naději v době, kdy jsme se jí vzdali dobrovolně jako tupá hovada? (24.04.2012)

Když v roce Pražského jara zralý, elegantní, uhlazený Václav Voska začal uvádět první díly ságy rodu Neffů, nezdálo se, že světlo světa spatřil jeden z nejlepších českých televizních seriálů a asi jedno z nejlepších našich dramatických děl vůbec. Právě rodinný záběr literární předlohy, zahalený do velmi průhledného podobenství jakéhosi pozdnějšího buditelského obrozenectví, skutečnost, že dílo mělo premiéru právě v této době, to všechno dotvořilo příznivou synergii, kterou dokonal nevídaný divácký ohlas. Přehlídka vynikajících herců, skvělá scénáristická dvojice manželů Zelenkových, velká témata (české devatenácté století jimi doslova hýřilo), jako fráze již znějící konstatace o skvělé Filipově režii, to všechno ten zázrak dramatického seriálového objevu jen dále dokonalo. Zpětnou vazbou takovýchto úspěchů je zlidovění řady výroků i klíčových scén; zde jich nalézáme hned celou přehršel. Od opatrné a současně lásky dychtivé vdovy Tolarové až po klidnou emancipační konstantu obou sesterských "přeslic" Váchových sledujeme zblízka - jakoby z první řady - postupné pády i vzestupy nejen protagonistů Neffova příběhu, ale i národa jako celku. V Lukavského kreaci narážíme poměrně záhy i na jednoho z prvních českých skutečných socialistů. Pastva pro oči, krupobití fakt a dojmů pro paměť a strhující zážitek pro většinu diváků ve věku od tří do pětaosmdesáti let (průměrný věk byl tehdy přece jen o poznání kratší). A povzdech na závěr: Proč dílo tak nevšedních kvalit není dostupné na DVD nosičích? (01.01.2008)

Seriál jsem si zopakovala zhruba po 40 letech a prožívala jsem ho se stejným zaujetím jako tenkrát. Ani za tak dlouhou dobu neztratil vůbec nic na své kvalitě a na svém kouzlu. Ještě víc než tenkrát jsem navíc ocenila úvodní, provázející a závěrečná slova Václava Vosky, která považuji za „třešničku na dortu“ tohoto úžasného díla. Velká škoda, že už nikdy nikdo nic podobného nenatočí. Velcí herci nám pomalu odcházejí a mezi současnými už nejsou takoví, kteří by se dokázali do takových velkých rolí naplno vžít. Podobné skvosty si můžeme občas už jen připomenout díky ČT, nebo pokud vyjdou na DVD. (03.10.2012)

Jen si tak říkám, jestli by dnes neposlal Born do polepšovny celý národ. Sňatky z rozumu jsou nádherným vyprávěním Vladimíra Neffa o obrozencích. Laskavá ruka Františka Filipa provedla řadu báječných herců k závěrečnému dílu, který je opravdovým vyvrcholením seriálu. Rážův Born prožívá duševní otřes kvůli synáčkovi, na tu scénu koukáte a čekáte, kdy vám Ráž jednu vlepí. Bornová Jiřiny Jiráskové projevuje svůj humor i laskavost. Bětuše Váchová Ivy Janžurové elegantně odkopne nápadníka, neboť byla uražena její čest dcery z dobré rodiny. Slávka Budínová si na ty pouhé tři díly, v nichž se objeví, Valentinku tak vymazlila, že bych ji chtěla mít doma. Jiří Vala, milovník a znalec klasické hudby, posadil svého Nedobyla do Bornova salonu a udělal z něj burana, kterého by nejradši profackoval i největší kliďas. A ta scéna, kdy si Světla Svozilová alias matka Pecoldová pohovoří s Jiřím Valou coby Martinem Nedobylem, by se měla vystřihnout a spolu s rozhovorem Dlaska s Hrachovou po smrti Hracha z Byl jednou jeden dům pouštět v rámci akce "Takhle se točí emoce". (16.01.2013)