O půlnoci odnesu tvou duši

Keď niekto drží v hnátoch lebku, nemusí to byť hneď Hamlet, všakže? Môže to byť aj pokrivený hrobár, ktorý na začiatku pôsobí, že by mohlo ísť aj o slušný klasický horor, nakoniec však človek nechápe, v čom sa toto stalo kultom. Niektoré scény pôsobili bábkarsky ako keby šlo o prequel raťafáka Plachtu. A ten bol teda naozaj desivý, asi aj desivejší. (11.04.2024)

První brazilský horor a zároveň první horor ze série o ateistickém hrobníkovi Zé do Caixao, který působí v nejmenovaném městečku. Jde v podstatě o postavu démonickou, jež manipuluje ostatními lidmi a s rozkoší vrší zločin na zločin. Mezi bohabojnými lidmi staví na odiv své pohrdání vším náboženským a nadpřirozeným (např. provokuje tím, že na Velký pátek musí mít maso a dokonce k tomu nutí i ostatní). Je posedlý prosazováním své vůle. Protože ví, že existuje smrt, ve své pýše si zamane svůj hlavní cíl, totiž že jeho krev musí pokračovat v jeho potomcích. Bohužel, hrobníkova milující žena je neplodná a on se neštítí žádných prostředků k dosažení svých cílů... Na svou dobu v Brazílii určitě hodně kontroverzní film, který směl být puštěn jen v některých provinciích z důvodu rouhání, násilí, akceptování sebevraždy apod. Pro zajímavost: jeho autor byl samouk, syn cirkusáků, přišlých ze Španělska a sám si zahrál ústřední roli perfidního hrobníka. (08.12.2013)

Brakový horror z čistě brazilské produkce je pro mě zjevem zcela novým a zatím ojedinělým. Určitě mi nevadil nízký rozpočet, pro někoho dnes už možná úsměvné filmařské metody či obsazení více tvůrců zpoza kamery do hlavních rolí. Já mám tyhle undergroundové žánrovky celkem rád a dokonce mi podobný styl k brakovému obsahu sedí mnohem lépe, než když se třeba Werner Herzog o 15 let později pokusil natočit klasický příběh o Draculovi jako téměř artový film. Mám ale dva problémy: hrobař Zé, hlavní nestvůra celého příběhu, je vizuálně a démonickou povahou sice skvěle ztvárněný, ale zatímco svým vzhledem, kostýmem, nalíčením a celkovou prezentací jakoby patřil tak do poloviny 19. století (a klidně by zapadl i do starší doby), zbytek reálií zde tvoří současná 60. léta včetně kožených bund mladých hospodských kumpánů nebo moderního psacího stroje na policii... a já vůbec tohle skloubení nechápu, jestli to byl záměr, nepostřehl jsem v tom žádný účel a spíše mám pocit, že k tomuhle anachronismu došlo jen tak, že se tvůrci pro nízký rozpočet na historickou výpravu mimo hlavní postavu prostě vykašlali a řekli si, že to stejně nikdo řešit nebude. Jenomže film se stal kultovním, sleduje se i po 60ti letech a řeší se :o) ...a vynáří se i druhý problém: Zé řádí, usmrcuje či minimálně zmrzačuje lidi před očima celé řady lidí – svědků v hospodě, kteří by ho mohli hromadně zničit nebo nahlásit, ale všichni (včetně šedesátkové mládeže v těch kožených bundách) mlčí z důvodu, že se bojí pomsty o půlnoci příchozího ducha, protože tak strašil Zé? ...a uniformované policisty ani nenapadne se více pozastavit nad člověkem, který už svým vzhledem pochází z jiného světa, resp. po krátkém výslechu v roli svědka ho propustí? Kdyby byl CELÝ FILM zasazený do historických časů, více pracoval s tajemnou atmosférou ve vybraných scénách, té silné pověrčivosti pestré komunity a vnímámí Zého jako jednoho z mnoha občanů města uvěřím, ale takhle to ve mě budilo rozpaky. Na druhé straně atmosféra se vyvíjí velmi slušně, José Mojica Marins možná něco zpackal jako režisér, ale jako herec v roli hrobaře Zé coby stylizovaného krutého zla exceluje a posledních 15 minut přenesených do starých temných prostorů je nejlepších. Celkem se mi to líbilo a hlavně je to brazilský film, takže zase v rámci žánru něco úplně jiného, než třeba monster filmy z Japonska nebo americké klasiky, jen kvůli jistým výhradám to zase vidím spíše na silné 3 hvězdičky. [70%] (03.09.2022)

Filmové selfíčko páně Mojinse, sám si to napsal, zrežíroval i odehrál a je to znát. Narcistní dílko, kde hlavní hrdina  nesleze ze záběru.  Protrahované utrpení, kdy už mu v jednotlivých mikroscénkách s mikroscénářem konečně praskne žilka v oku a vylítne jak přetlakovaný papiňák bylo místy k nevydržení.  Scéna z kostela, kde Zé pokřikuje na vítr a bouři pak svou teatrálností připomene utrpení svatého Šebestiána, k dokonalosti chyběl jen nezúčastněný simultánní dabing králů videa.   Nejveselejší je pak plakátek k filmu, díky němuž by člověk pomalu očekával hutný undergroundový splatter zakázaný ve všech zemích světa i závislých územích. I když možná v Srbsku by to pustili, tam jsou zvyklí. Ale to je samozřejmě omyl, kultovním se stal film v šedesátých letech, tam bohatě stačila lahví přeťatá ruka či prsty vydloubnutá očka.   Jinak já to říkám celý život, fanatický ateista je horší než pánbíčkář, co černoprdelníkům věří každý žalm. U mě zase dobrý,  obskurní a zábavný. (31.10.2023)

...Gýčovitý a brakovitý a rúhačský, alebo ďalej tiež i béčkový, amatérsky a odporne nasvietený [častejšie prevládali okamihy, kedy v titule nebolo takmer nič ani nijako zvlášť extra dobre vidieť ...], a k tomu i pomerne dosť výstredný »blaxploitation«, ktorý je súčasne nasiaknutý i «čiernou mágiou», tak to sa snáď vzťahovalo nielen na práve tohto ústredného protagonistu: Zé-ho do Caixãoa, akéhosi sadistického hrobníka v podaní Brazílčana: Josého Mojicu Marinsa, ale zároveň to dokonalo vystihovalo i brazílsky, akože „hororový titul” s názvom: O polnoci ti vezmem dušu, a to teda konkrétne v rámci celku, ktorý bol vskutku v obidvoch eventualitách, jednak naprosto neznesiteľným, a jednak zase i otrasným zážitkom, s akým už v podstate ani nechcem mať vôbec nič spoločného, pretože to podľa mňa zaváňalo akýmsi sa hraním [s otvoreným] ohňom, na ktorom by sa mohol nejeden [povedzme naivný divák] mimoriadne škaredo [p]opáliť! • A preto táto VEC by mala rozhodne patriť pod akýsi »bezpečnostný zámok«, ktorý by sa mal určite odomykať iba v totálne nevyhnutných prípadoch, čo sa z mojej strany viac už netýka! • Normálne sa ešte čudujem, že ten úbožiak nedostal hneď zo začiatku PO PAPULI od prítomných, vedľajších postáv, ktoré nielenže tolerovali jeho časté excesy, o ktorých pritom vedeli, a tým pádom sa na všetko len prizerali, ako vriacou vodou obarení; aspoň by bolo ihneď po všetkých starostiach, keďže presne v takejto podobe scenár vonkoncom nefungoval, ba úplne naopak; vyznieval absolútne nevierohodne, až by som dokonca povedal, že namiesto pevnej štruktúry, sa dostavila iba paródia, hodná dostatočného posmechu! (01.11.2023)