Vtělení ďábla

Mé znovusetkání s hrobníkem po letech dopadlo více než dobře. Fantasmagorické podobenství o hledání nesmrtelnosti je plné odkazů, symbolů, metafor, snů, vzpomínek a halucinací. Své místo mají i povedené gore a pro leckterého diváka nechutné scénky (z rozříznutého prasete vyleze zkrvavená dívka, topení ve vnitřnostech, noření hlavy do nádoby se šváby, báječná scénka s pavouky, kanibalismus, věšení na háky, bičování, stahování kůže...joj, přepestrá nabídka děsu a krvavé krásy). U mě asi vede scénka s krysou, jelikož mi připomněla knihu Americké psycho a následně film, do kterého se režisérka neodvážila onu krysu dát. Jasně, u zavěšování či sešívání úst poznáte, že si to dotyční ve skutečnosti užívají, ale to na věci nic nemění. Peklo na zemi i pod zemí připomene, že nebe možná vůbec neexistuje... (02.07.2015)

Tenhle film je sice na jednu stranu hroznej brak!! Debilní děj o ničem, ale fakt o ničem, naprosto trapnej scénář, kterej se zuby nehty něčeho snaží držet, ale vůbec mu to nejde. Šílený herecký výkony, trapný přehrávání, snůžka trapným a nesmyslných proslovů, který mě fakat otravovaly ... Ale na druhou stranu je zde prostě úžasnej vizual, hromada mučení, gore, hnusáren a krásnejch nahejch holek a to prostě zvedá laťku o několik stupňů nahoru ... S mučením ženskejch se fakt Coffin nesere a některý scény byly i na dnešní dobu docela hodně drsný a překvapující ... Je to tak, tak, ale ty 4* tomu prostě dám ... každopádně je to divnej film, Brazilská kinematografie obecně mě asi nikdy moc oslovovat nebude ... (15.12.2010)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA) Smrt není jen konec jednoho života, ale i počátek druhého (v nekrofilním slova smyslu), a tak nepřekvapuje, že zakončení trilogie o hrobníku Zé do Caixao je zároveň návratem na začátek k prvním dvěma dílům. Změny se projevily pouze kladně, a to v podobě kvalitnějšího gore a výpravy (nečekejte ale technicolorové vize pekla, nýbrž digitálně doupravené), a tentokrát není největším nepřítelem lid se svými předsudky, ale totalitní ruka zákona. Nechybí samozřejmě rýpnutí do systému, čímž se zároveň komentuje postavení hrobníka v kultuře a společnosti, protože stejný systém, který ho uvěznil (zakazoval jeho filmy, vystříhával z nich určité časti), ho nyní pouští na svobodu silnějšího než kdy dřív (největší rozpočet za celou kariéru). Odklon je ale patrný v tom, že danteovsko-nietzschovská výpověď filmu je oslabena na úkor té sadeovské, tudíž na místo půlhodinové vize pekla v závěrečné půlhodině či neustálého mudrování o nadřazenosti člověka a jeho krevní linie je většina času věnována fyzicky a psychicky odpornému mučení (cenzura diváky ušetřila záběrů krys zašívaných do ženských vagín v Pasoliniho SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, tentokrát tomu ale jsme vystaveni). Zůstávají do vyprávění vhodně začleněné záběry či zvuky z předcházejících částí, protože EMBODIMENT OF EVIL si užije především jejich znalec, kterého potěší, že cenzurou změněný konec dvojky na happy-end je zde přepsán na "správnou" verzi. EMBODIMENT OF EVIL je tak v Marinsově tvorbě to, co ve filmografii Wese Cravena NOVÁ NOČNÍ MŮRA, důmyslný návrat na počátek a zároveň komentář vlastního mýtu a postavení. Jen ta nevyrovnanost způsobená nerytmizováním scén z dvojky jako pohrobek přežívá. 9/10 (31.01.2009)

Musím se přiznat, že až do dneška jsem o kultovním brazilském hororovém režisérovi J.M.Marinsovi neslyšel ani slovo, stejně tak ani o jeho kultovní hororové postavě Coffin Joe. Že neznám jméno režiséra mě zas až tak nepřekvapuje (soudě podle tohoto díla, žádný mistr to asi nebude), ale jím ztělesněný hrobník s dlouhými nehty by si trochu té slávy zasloužil i v našich končinách. Pro začátek uvedu, že se mi tento film nehodnotí vůbec lehce, neboť je strašně rozporuplný - několik scén si pohodlně hoví ve vysokém nadprůměru, kdežto jiné koukají málem do odpadu. Nejsilnější stránkou snímku je jednoznačně gore (někdy je opravdu až fyzicky nepříjemné) a stylová hlavní postava, nejslabší potom herci, kteří buď nehrají vůbec, anebo naopak šíleně přehrávají. Tímto mi Embodiment of Evil připomněl Itálii 70.let, která na tom byla v pozitivech a negativech úplně stejně. Na několika místech jsou do filmu zakomponovány záběry z předcházejících dílů série, které na mne ale z hlediska strašidelné hororové atmosféry působily lépe, než všechny záběry nové dohromady. Nevím, jestli mohu s čistým svědomím tento horor někomu doporučit, ale předběžně tipuju, že se tu několik pětihvězdičkových hodnocení určitě objeví. U mne to je ale maximálně takových 50%. (25.01.2009)

Před čtyřiceti lety Marins šokoval a znechutil, a to samé se mu v zásadě daří i dnes. Doba se změnila a tak se nutně musel změnit i jeho přístup, co ovšem zcela zůstává, je naprostá podřízenost horroru jako takovému. Málokterý film je tak moc určený jen opravdovým fanouškům filmového horroru. Zé do Caixao stále hledá dokonalou ženu pro pokračování své krve a lidé jako já si to užívají celým srdcem. Určitě se zde najdou slabší momenty nebo horší herecké výkony. Ale komu to vadí? Encarnação do Demônio je esencí obskurního horroru a filmem, jaké dnes už vlastně ani nevznikají. Doporučuji svým přátelům. (01.02.2009)