Jana Eyrová
Jane Eyre
Réžia:
Robert StevensonScenár:
Aldous HuxleyKamera:
George BarnesHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
Orson Welles, Joan Fontaine, Margaret O'Brien, John Sutton, Peggy Ann Garner, Sara Allgood, Henry Daniell, Agnes Moorehead, Aubrey Mather, Hillary Brooke (viac)Obsahy(1)
Orson Welles a Joan Fontaineová v hlavních rolích klasického příběhu lásky podle románu Charlotty Bronteové.
Viktoriánský román Charlotte Bronteové Jana Eyrová (1847) patří k oblíbeným knížkám mnoha generací paní a dívek a také k nejčastěji adaptovaným literárním látkám. Existuje nejméně dvacet filmových a televizních přepisů. V našich kinech se v roce 1973 objevil britský film Jana Eyrová (1970) se Susannah Yorkovou a Georgem C. Scottem, ale mnohem populárnější v té době byla čtyřdílná inscenace Československé televize (1972), v níž hlavní role ztělesnili Marta Vančurová a Jan Kačer. Asi poslední verzí, která se u nás hrála (byť jen na videu), je Zeffirelliho adaptace z roku 1995 s Charlotte Gainsbourgovou a Williamem Hurtem.
Jedna z nejznámějších (a také nejlepších) verzí vznikla v Hollywoodu v roce 1944, tedy v době jeho největší slávy. Pro studio 20th Century Fox byl snímek jedním ze stěžejních titulů roku s tehdy poměrně vysokým rozpočtem 1,7 mil. dolarů. Režií byl pověřen anglický tvůrce Robert Stevenson, který se do Hollywoodu dostal díky producentu Davidu O. Selznickovi a který se později prosadil jako režisér populárních disneyovských snímků (např. Roztržitý profesor a zejména Mary Poppins). Scénář filmu vycházel z rozhlasové adaptace Orsona Wellese, proto je pod ním kromě známého spisovatele Aldouse Huxleye podepsán také divadelní producent John Houseman, který s Wellesem úzce spolupracoval. Orson Welles měl na konečnou podobu díla větší vliv než jako pouhý hlavní představitel, ale nabízený kredit producenta údajně odmítl. Jeho partnerkou ve filmu byla Joan Fontaineová, jež se na začátku 40. let ocitla na vrcholku popularity díky úlohám ohrožených novomanželek ve dvou Hitchcockových snímcích, v Mrtvé a živé podle románu Daphne du Maurierové a v obdobném psychologickém dramatu Podezření, za něž dostala Oscara. Za zmínku ještě stojí hudební doprovod pozdějšího Hitchcockova spolupracovníka Bernarda Herrmanna a herecká účast malé Elizabeth Taylorové v úloze Janiny kamarádky v sirotčinci.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (43)
41. Lfš ()
Toto filmove zpracovani slavneho romanu jeste vice nez po obsahove strance zaujme svou, misty az hororovou atmosferou, dobrou kamerou a hudbou. Dobre vykreslene hlavni postavy, Fontaine se do sve role skvele hodila a o nic horsi nebyl ani Welles. Potesi i zacinajici Liz Taylor. ()
Klasické spracovanie známeho románu, ktoré sa okrem záveru drží predlohy. Postavy sú fajn, charizmatický Welles nesklame, síce ani Joan Fontaineová, ale hlavnou hrdinkou mala byť predsa predstaviteľka nepríliš krásneho zovnajšku, čo v tomto prípade jednoznačne neplatí a Joan je napriek zvolenému účesu krásna žena. Kedže ide o klasické - štúdiové - spracovanie, dôraz sa kladie na mnohopočetné a kvetnato vypovedajúce dialógy. Predstalen dávam prednosť neskorším a 'tichším' spracovaniam. Každopádne, tento snímok je tiež nadpriemerný, navyše aj atmosferický. ()
Toto filmové zpracování slavného románu se mi vůbec nelíbilo. Styl starých černobílých amerických filmů mi nevadí, ale toto romantické drama občas zavánělo hororem, evokovalo třeba Psa baskervilského a vůbec mi nepřišlo romantické. Orson Welles mi také vůbec neseděl a ve srovnání s verzí z roku 1996 tento film zcela propadá. Hudba: Bernard Herrmann ()
Neviděl jsem žádnou jinou verzi tak nemohu porovnávat, ale tato byla velmi dobrá. Vynikající atmosféra, perfektní Joan Fontaine a Orson Welles. ()
Pro mě je tedy lepší zpracování z roku 1996.... tuto jako ano, ale něco tomu chybí... nějaký větší náboj... ()
Je to na hranici, ale dám 4. Nádherná pohádka, jak ji máme všichni rádi, vyprávěná Wellesovskými vizuálními nápady. Jen mi to přišlo krátké, děj šel moc rychle kupředu. Na tohle bych se vydržel dívat hodně dlouho. ()
Takže další klasické dílo za mnou a opět by se příběh dal shrnout do jedné věty - jak si chudá dívka ke štěstí s bohatým přítelem přišla. Co ovšem mění pravidla hry je zpracování - tvůrci se evidentně inspirovali Universalovskými horory. A tak se okolo hrozivě temného panství líně povaluje mlha, kvílí vítr a oblohu bičují blesky, unitř se pohybujeme temnými chodbami, které dávají tušit, že ve sklepě bude nejmíň Frankensteinovo monstrum (a není to daleko od pravdy). I ústřední dvojice je skvělá - submisivní Fontaine versus démonický, šíleně působící Welles. Zkrátka zpracování je docela šílené, nakolik se to hodí k romantice je otázkou, ale celkem se mi to líbilo. V nulové konkurenci historický film roku 1943. ()
tento film se mi opravdu zalíbil - podle mě překrásná dekorace, vlastně celé vizuální pojetí, které dodává tu pravou atmosféru, velice přesvědčivé herecké výkony s přiměřenou "špetkou" teatrálnosti a když k tomu přidám svou osobní slabost pro pana Orsona Wellese, který se pro svou roli Edwarda Rochestera hodil jako nikdo jiný, tak prostě nemohu jít pod 5 hvězdiček. ()
Čisto hollywoodske prevedenie známeho románu, v ktorom mi však niečo chýbalo, či presnejšie, niečo sa mi na ňom nezdalo rovnako ako na podivne pokrčenej tvári Orsona Wellesa. Najprv som to pripisovala uponáhľanosti prvej polovice, potom priveľkému martýrstvu hlavnej hrdinky, ale v konečnom dôsledku som príčinu neodhalila. Za naozaj nepodarené považujem len nepresvedčivé herecké výkony detských herečiek, a to hlavne Elizabeth Taylor, ktorú nasleduje predstaviteľka malej Adely Margaret O'Brien. Inak ide o klasické dielo klasického obdobia kinematografie. ()
Film, který funguje spíš jako dokonalá ukázka holywoodské kostýmní romantiky 40.let než coby adaptace známé předlohy (se kterou zejména v druhé polovině zachází přece jen trochu necitlivě), a jako taková by se měla i brát. Pro mě tkví její kouzlo nejen v černobíle tajuplné atmosféře Thornfieldu a dokonale rochesterovském Orsonu Wellesovi, ale zcela nezvykle i v poměrně vydařeném dabingu České televize. Obyčejně tenhle aspekt viděného filmu příliš nechválím, ale v tomhle případě mi ty současné české hlasy k téměř sedmdesát let starým hereckým výkonům nějakým záhadným způsobem pasovaly a mám pocit, že bez nich by byl můj zážitek sotva poloviční. P.S. Tak oprava. Viděno i v původním znění, a pořád je to stejně dobré. ()
Je to pěkný film, první filmové zpracování, které jsem viděla. S knížkou se to ale nedá rovnat.. ()
Skvělé ztvárnění hlavní dvojice, Joan Fontaine a Orson Wells jsou velmi přesvědčiví ve svém minimalistickém herectví...vidíme i mladinkou Elizabeth Taylor již tehdy krásnou.... Pochmurná atmosféra, výborní herci, určitě má nejoblíbenější adaptace... ()
Ne že bych to úmyslně vyhledával - popravdě řečeno už asi ano - ale Jana Eyrová je má stará známá, s níž se ve filmu setkávám už počtvrté. Toto s o to větší slávou, neboť komentovaný film byl shlédnut ke sto letům Orsona Wellese. Stručně řečeno, jde o adaptaci zjevně nejlepší a proto se docela divím, že se nejrůznější filmaři pokoušejí vstupovat tolikrát do stejné řeky (sobě se nedivím). Někdo taky hned na začátku říkal: "hm, tak tahle verze bude asi i nejděsivější". Každopádně je to dobrý noirek, do něhož tentokrát pan Welles úplně nepasuje, ale to se dalo docela tušit. Jinak tu máš pěknou černobílou kameru i hudbu Bernarda Herrmanna. Vše očividně podobné s "Mrtvou a živou", ale to je i tím, že se její autorka po té starší klasičce v lecčems opičila. ()
Na studiovku v kulisách s dobově přepálenými výrazovými prostředky to nebylo vůbec špatné. Souhlas Lavran. ()
pro mě byl zatím nejúžasnější pan Rochester T. Dalton nebo J. Kačer ;-) ()
Aldous Huxley uměl upravit zastaralou předlohu tak, že je film stále živý. K tomu Orson Welles a Joan Fontaineová! Příjemné překvapení. ()
Hezky temné prostředí, celkem podle knížky, ačkoliv něco je přidáno a něco chybí (zejména nalezení bratrance a sestřenic) a hlavní představitelé jsou dosti hezcí, zejména Jana má být nevýrazná myška. Zpracování se mi ale líbilo a považuji ho za jedno z nejlepších. ()
Z dnešního pohledu trochu archaické a divadelní, ale i tak jedno z nejlepších zpracování Jany Eyrové. Orson Welles je magický a jeho rozervanost a tajuplnost strhující. Hraje tak, až chudinku Janu zastińuje, po čase si pamatuju víc Rochestera, než hlavní hrdinku. Depresivní hudba, nádherně romantické kulisy....obrovská pocta knižní předloze. ()
Neuveriteľné, že TV Markíza vysielala kedysi aj takéto filmy. Dnes o tom môžme len snívať. ()