Útok krabích monster

Co do zápletky ukrutná ptákovina... ale to se dalo s tímto názvem čekat, že? Na druhou stranu, vyloženě sympatické jsou herecké výkony, jejich pojetí (vůbec není nějak naivní) a především dialogy... ty by mohlo závidět kdejaké současné áčko, o béčkách vůbec nemluvě. Asi je to o tom, že se nehláškuje, ale věcně, nenabubřele mluví o situaci (a nesmyslná situace se rozebírá jako nesmyslná situace, a jak z ní ven). Výstupy lidí jsou poměrně vtipné, nepřehrané... zdá se, že museli improvizovat, tak si to docela užili. (03.02.2012)

Plakátové.info: Z HLUBIN MOŘE….PŘÍLIVOVÁ VLNA TERRORU!!!___V 50.letech to Corman sekal jako Baťa cvičky a tenhle kus patří k jeho lepším. Z celého nízkého rozpočtu, který neumožnil žádné vizuální hody a kdy se herci celý film mrcasí mezi jednou pláží, barákem a jeskyní, nejvíc peněz sežrala asi obří loutka kraba, kde si Corman nedělal velkou hlavu z toho, že jsou krásně vidět ovládací lanka (a jedním z najatého komparzu, který v pozadí rozpohybovával loutku byl i tehdy zcela neznámý nováček Jack Nicholson) a pak ty docela povedené podmořské záběry, jenž sice působí jednotvárně a vzhledem k ději zbytečně, ale jako vizuální oživení, inu proč ne. Scenář, který neváhá kraby komunikovat pomocí telepatie s izolovanou skupinkou vědců na opuštěném ostrově, je samozřejmě strašná kravina, ale zejména ve 2.půli se záběry na kraby nešetří, pořád se něco děje, takže statická nuda nehrozí a ukousnutá hlava a pádem balvanu utržená ruka je takovým bonusem navíc. Dodnes je tento kousek hojně nasazován v rámci monster-marathonů v zámořských TV stanicích. (15.02.2013)

Zábavná Cormanovka, která je sice hloupá ale dá se na ní koukat bez problémů. Nápad dát krabům inteligenci a dát jim i způsob komunikace mi přišel dost bizarní, ale Corman naneštěstí nechal kraby v pozadí a snažil se nabudit atmosféru která mu místama jde, ale i tak se prostě u tohohle filmu musíte smát. Pohyby krabů jsou sympatické a působí dobře, jen ti herci byly tragičtí hlavně ti dva námořnící. Film nenudí nepostrádá akci a neustále se něco děje. Takže 3* pěkné béčko. (10.05.2012)

Na začátku května 1948 padl rozsudek v protimonopolním soudním sporu se studiem Paramount, na jehož základě se musela všechna hollywoodská studia vzdát sítí kin, která dosud vlastnila a určovala jim program. Ztráta stabilního odbytiště vedla ke konci éry klasického Hollywoodu a způsobila, že velikáni výrazně omezili výrobu a zaměřili se na nákladnější produkce, které se lépe prosazovaly v novém konkurenčním prostředí. Na druhé straně pád distribučních monopolů vedl k rozmachu nezávislých společností. Ty s sebou přinesly boom braku, když distributorům a kinům nabízely laciné snímky z pokleslých žánrů. Jelikož nemohly disponovat produkčním zázemím srovnatelným s předchozí tradicí studiových filmů kategorie B, musely diváky lákat na přímočařejší atrakce. Vedle zpracovávání aktuálních společenských témat do vyhrocené a šokantní podoby představovaly komerční jistotu především fantaskní žánry. Do kategorie brakových sci-fi a monster filmů značně přispěl také Roger Corman, který v polovině padesátých let vstoupil do filmové branže. Navzdory zvučným názvům a barvitým plakátům s kolportérskými titulky ovšem snímky jako The Beast with a Million Eyes (Stvůra s miliónem očí, 1955), Attack of the Giant Leeches (Útok obřích pijavic, 1959) či The Wasp Woman (Vosí žena, 1959) přinášely pramálo ze slibovaných atrakcí. Útok krabích monster představuje jeden z mála dobových filmů, které naopak v žádném ohledu nezklamou a náležitě naladěným a vnímavým divákům nabízejí nonstop zábavu, ať už tvůrci zamýšlenou či nikoli. Corman zpětně vyzdvihuje, že báchorku o skupině vědců a vojáků, kteří na tichomořském ostrově čelí zmutovaným krabům, záměrně pojal s nadsázkou, protože ho už generické žánrovky unavovaly. Vyprávění tak přichází s takřka nekonečným výčtem absurdních schopností titulních poděsů, které z nich činí jedny z nejhouževnatějších, nejničivějších a nejhůře zastavitelných zrůd v dějinách fantastiky. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Jako jeden z mála nebudu hanit vzhled krabích monster, protože mi v rámci podobných filmů té doby připadal ještě docela ucházející. Kámen úrazu je však ve scénáři. Ne že by člověk čekal nějaké kdovíco, ale ty mluvící kraby se schopností napodobovat hlas a způsobovat zemětřesení snad nemohl brát vážně ani ten nejnadšenější divák v roce 1957 (a dialogy snad ani nemá smysl zmiňovat). Roger Corman v pozdějších letech nabízel sice stejně naivní, ale daleko zábavnější kousky. (31.05.2018)