Útok krabích monster

Co do zápletky ukrutná ptákovina... ale to se dalo s tímto názvem čekat, že? Na druhou stranu, vyloženě sympatické jsou herecké výkony, jejich pojetí (vůbec není nějak naivní) a především dialogy... ty by mohlo závidět kdejaké současné áčko, o béčkách vůbec nemluvě. Asi je to o tom, že se nehláškuje, ale věcně, nenabubřele mluví o situaci (a nesmyslná situace se rozebírá jako nesmyslná situace, a jak z ní ven). Výstupy lidí jsou poměrně vtipné, nepřehrané... zdá se, že museli improvizovat, tak si to docela užili. (03.02.2012)

Corman myšlienkovo naväzuje na alegorické scifíčka, reagujúce na atómovú hrozbu doby a obavy z komunistickej invázie ako zvnútra, tak zvonka. Klasicky v brutálne béčkovom, nízkorozpočtovom kabáte. Čiže musíme počúvať komentáre k tomu, čo na plátne vidíme. Ale komu by to vadilo, že. Nakoniec sa z toho vyklube celkom komplikovaná záležitosť, kraby totiž majú zvláštne schopnosti a prísť na to, ako s nimi zatočiť, nebude jednoduché. Ale to súvisí práve s tým v prvej vete zmieneným posolstvom. (28.10.2016)

Na začátku května 1948 padl rozsudek v protimonopolním soudním sporu se studiem Paramount, na jehož základě se musela všechna hollywoodská studia vzdát sítí kin, která dosud vlastnila a určovala jim program. Ztráta stabilního odbytiště vedla ke konci éry klasického Hollywoodu a způsobila, že velikáni výrazně omezili výrobu a zaměřili se na nákladnější produkce, které se lépe prosazovaly v novém konkurenčním prostředí. Na druhé straně pád distribučních monopolů vedl k rozmachu nezávislých společností. Ty s sebou přinesly boom braku, když distributorům a kinům nabízely laciné snímky z pokleslých žánrů. Jelikož nemohly disponovat produkčním zázemím srovnatelným s předchozí tradicí studiových filmů kategorie B, musely diváky lákat na přímočařejší atrakce. Vedle zpracovávání aktuálních společenských témat do vyhrocené a šokantní podoby představovaly komerční jistotu především fantaskní žánry. Do kategorie brakových sci-fi a monster filmů značně přispěl také Roger Corman, který v polovině padesátých let vstoupil do filmové branže. Navzdory zvučným názvům a barvitým plakátům s kolportérskými titulky ovšem snímky jako The Beast with a Million Eyes (Stvůra s miliónem očí, 1955), Attack of the Giant Leeches (Útok obřích pijavic, 1959) či The Wasp Woman (Vosí žena, 1959) přinášely pramálo ze slibovaných atrakcí. Útok krabích monster představuje jeden z mála dobových filmů, které naopak v žádném ohledu nezklamou a náležitě naladěným a vnímavým divákům nabízejí nonstop zábavu, ať už tvůrci zamýšlenou či nikoli. Corman zpětně vyzdvihuje, že báchorku o skupině vědců a vojáků, kteří na tichomořském ostrově čelí zmutovaným krabům, záměrně pojal s nadsázkou, protože ho už generické žánrovky unavovaly. Vyprávění tak přichází s takřka nekonečným výčtem absurdních schopností titulních poděsů, které z nich činí jedny z nejhouževnatějších, nejničivějších a nejhůře zastavitelných zrůd v dějinách fantastiky. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Krab som mega - radiačný: ponúkam film krátky, akčný. Klep-klep klepeto, narobím z Vás rešeto! Ľudské mäso ja rád papám, v jaskyni výpravu čakám. Pozbavím ich života - to je moja robota. Schrúpem mäso, ba aj kosti a stále ale nemám dosti. Využívam mužov myseľ, aby všetko malo zmysel.  Dynamitom odstrelím zem a potom Vás naozaj zjem! Guľky silných pištolí - to ma vôbec nebolí. Čo mi vskutku ubližuje, koniec filmu odhaľuje. Obava z jadrových skúšok priniesla akčný srandy kúsok. Náznak vzťahového trojuholníka: ukázal, že nielen jadro sa všetkých týka. (13.08.2021)

Původně jsem jako první větu napsal, že Roger Corman byl v padesátých letech jako utržený ze řetězu, ale o něm to vlastně platilo celou jeho kariéru; oproti učesaným poeovkám z 60´ byl ale na začátku režijní dráhy ještě bezuzdnější než jindy. Do tohoto schématu zapadá Attack of the Crab Monsters více než zdařile, oproti jeho dřívějším pokusům ale více drží pohromadě, ujetý příběh má začátek i konec a není to až taková pitomost, jakou byly třeba Swamp Women. Jasně, obří krabi si telepaticky povídají s lidmi, kteří jim pořád a pořád lezou do jeskyně, aby pak před nimi mohli utíkat; ale když člověk přistoupí na pravidla Cormanova světa, není důvod se nepobavit. Navíc tu jako plus jsou utrhaný ruce a obří krabi, kteří si povídají... Ale to už jsem jednou říkal. (22.04.2014)